Povstání
Trosky Budapeště, východní sektor.
Jednotka o přibližně dvaceti mutantech v dlouhých kabátcích se až po krk zahrabali do jemného tibériového písku u krystalů nad roklí, roztrženou jako stovky podobných masivním růstem gigantických zelených věží, s kořeny sahajícími hluboko do zemské kůry.
Z písku trčely kolejnicové hlavně ručních zbraní.
Dole byly připraveny smrtící nezjistitelné nálože, z čeho jiného, než ze substance, rostoucí všude kolem, a kolující v tělech mutantů.
Trillovi, veliteli obránců, přišlo divné, proč by Bratrstvo tak náhle chtělo proniknout na sever, když ví, co na ně čeká. Tyhle oblasti jsou přeci zcela neobyvatelné i pro ně, a poměrně blízko jsou Modré, bezpečné zóny, ovládané "žlutými budami", jak se mezi nimi říkalo silám GDI.
Ne, že by se na to zcela spoléhali, zejména teď, když jsou žluté bundy vázané na vzdálenějších bojištích – ani oni nemají nevyčerpatelné zdroje. To platilo jen o tibériu. Jediné dokázalo přeměnit skoro vše na sebe…
Trill, jeden z nejstarších kmenových vůdců, co svou proměnu zažil nedlouho po tzv. Velkém zamoření
v 90. letech, znovu vyslal, čistě pro jistotu, toho nejvíce uznávaného mutanta – Sawjiara.
Relativního bezpečí si mohli vždy užívat pouze obyvatelé států GDI, v relativním luxusu hypermoderních měst v čistých a nedotčených zónách. Přesto i tam se děly záhadné věci, jako nikdy nevyšetřené únosy lidí…
Vskutku by je tu nečekali. Armády GDI prováděly po celém světě operace, a likvidovaly jednu pevnost Kaneových fanatiků za druhou.
Snaží se snad prorazit a uniknout? Albánské spojky hlásily, že i Hlavní chrám v Sarajevu je pod palbou, snad je tam i samotný Kane.
V každém případě přišlo Bratrstvo o posily z evropských rezerv, a ty australské se nedostanou na místo dost brzy.
Okolní území vypadalo stejně mrtvě a mírumilovně, jak to většinou bývá. Ale ne vždy. Poslední pokus o průlom na sever dopadl tak, že se vrátil jediný náklaďák – s těly vojáků, napíchnutých na tibériový krystal jako na špíz.
I tehdy měl velení mutant zvaný Sawjiar. Říkalo se, že se snad kdysi jmenoval Stanislaw, dokud nebyl jako tisíce jiných unesen za účelem pokusů.
Naneštěstí pro ně, podcenili jeho nově získáné schopnosti – dokázal plivat tekuté tibérium, co ve vteřině rozleptalo téměř cokoliv. Patřil k těm nemnoha mutantům, co nevypadali příliš jako lidé – kůži po celém těle měl tvrdou jako kámen, a z očí nebylo vidět nic, kromě světélkující zelené hmoty…
Mutanti toho věděli více než rozvědka žlutobundářů, ale jen výjimečně jim předávali informace. Nejsou na žádné straně. Pouze na své. Žluté bundy mají více sympatií mutantů než jakých požívají šílenci s ocasem škorpiona ve znaku, i tak jim nevěří - špehové Bratrstva jsou rozplevelení i u nich, a jen partyzánský boj, rychlost a život v nejzamořenějších oblastech jim dává unikátní výhodů.
Navíc, ne každý byl produktem zamoření tibériem. Žili mezi nimi i násilně upravení lidé, uprchlí z ústavů Bratrstva, kde se děly mnohem horší věci než venku na v podstatě klidných krystalických pláních, nehledě na místním poměrům přizpůsobená nebezpečná stvoření.
„Vpřed,“ zasyčel Sawjiar slovanským dialektem. Přes své zrůdné deformace mu hlas jen nepatrně zhrubl. Pláště pokryté hustými vrstvami zeleného prachu se prohýbaly pod náporem vichru, signalizujícího blížící se, a vždy devastující bouři, vypalující v sebevíc odolné hmotě široké krátery. Na tomtéž principu přenosu energie mezi nabitými shluky částic v atmosféře pracovala i orbitální děla.
Tyto děla bohužel byly stále vyřazeny z provozu.
I přes rozdílné názory na spolupráci s frakcemi obyčejných lidí se mutanti shodli na tom, že raději uvítají i třebas zkorumpovaný svět ovládaný militaristickým potomkem staré OSN, než se podřídit nechutné Kaneově ideologii o nutnosti přeměny lidstva do tibériového věku.
Před lety nechybělo mnoho, a Země by byla přeměněna na jedno velké pole krystalů…
Přes pokročilé znalosti všech frakcí, zejména šíleností posedlých vědců Bratrstva, nikdo dosud nezjistil účel. Tibérium se jako každý organismus měnil, a za pár desítek let vzniklo a zaniklo mnoho poddruhů krystalů. Nejvzácnějším bylo modré tibérium, rostoucí velmi vzácně na povrchu, a v hloubce by byla těžba kvůli nebezpečnosti nevýhodná. Kromě mutantů.
Sawjiarův pluk nebránil jen domovy, ale i živobytí. Na způsob starodávné Jantarové stezky putovaly do Západní Evropy kontrolované GDI celé vagony a přeplněná vznášedla modré drtě, za níž získávali vybavení, stavebniny, a spousty potravin.
Zbraně nepotřebovali.Válečnící v těchto depresivních oblastech používali podomácku vyrobené smrtící zařízení. Takové, jaké by obyčejný člověk ani použít nedokázal. Pochopitelně, že všechny lasery, kolejnicová děla a raketomety měly jedno společného – napájely se nevyčerpatelným zdrojem energie, rostoucí všude…
Pozorovatelny u roklí krystalových hor odeslaly tísňový signál. Kolona Bratrstva Nod podpořená vrtulníky Venom, plamenometnými tanky a jednotkami Stínů.
Tyhle vražedné komanda neviditelných ninjů-sabotérů schopných útočit ze vzduchu, ze země i z vody, byly postrachem kohokoli, s kým setkaly. Zvláště, když byli nasazováni téměř výlučně na přesnou chirurgickou práci – likvidace a únosy.
A až do poslední se o nich nevědělo, dokud neexplodovalo několik budov, zatímco už tito mistři destrukce byli v bezpečí na svém území.
I kdyby měl být jediný na celém světě, tak Sawjiar se jich neobával. Věděl, že do jednoho zemřou. Tentokrát mají silnější doprovod, a pochopitelně se nedají tak snadno.
Ohlédl se.
Mutanti vyskakovali z prachového koberce zeleně, a bodali a bodali do obávaných ninjů. Přístroje i detektory pohybu lze ošálit, ale živou bytost nikoli.
Jeho bojovníci je cítili, jak Stíny obcházejí rokli, aby odhalily rejdiště mutantů.
Dva tisíce mutantů bodalo a na neidentifikovatelnou kaši rozmlacovali několik stovek Stínů. Sotva něco hlesli.
Taktéž Sawjier nezůstal pozadu a zabil holýma rukama čtyři. Ani si pořádně neuvědomili, že ně cosi v desítkách, stovkách vstává z jemných sedimentů tibéria.
Na vozidla v rokli něco padá. Deset, dvacet, sto…pět set těl a kusů zabitých Stínů pokrývá
Generál jednotek Černé ruky, zodpovědný za akci, nestihne vydat rozkaz k ústupu. Jeho smělý plán nevyšel.
Dva výbuchy po stranách uvězní kolonu, do níž začnou ze všech stran střílet mutantní válečníci.
Vozidla vybuchují co vteřinu jedno, zasažené nestabilními tibériovými RPG.
Po hodině prohledávání trosek a dobití umírajících, se pluk sbírá k odchodu.
Když náhle uslyší ohlušující explozi od jihu, tam, kde leželo centrum moci Bratrstva, Sarajevo.
Právě se stalo něco, co změní jejich životy. Jejich, a jim podobných na nemocné Zemi.
Jedovatá země se otřásla jako při zemětřesení nebývalé síly, až to se třemi bojovníky odhodilo stranou.
Iontové dělo zničilo sarajevský chrám. Podruhé.
Z jihu se valil zelenohnědý prach, nesený masívní tlakovou vlnou.
Obloha zezelenala, a následný spad vypařeného tibéria zamořil celou Střední Evropu.
A z nebe se na celou střední a východní Evropu hnal zvířený prach z katastrofálního výbuchu kapalného tibéria, který vznítil i stovky krystalických polí, které účinek znásobily.
Milióny lidí zahynulo, stovky kilometrů od epicentra.
Kromě mutantů a zrůdných stvoření vdechujících toxickou bouři beze všech následků, nic nepřežilo.
Šlo o nehodu, nebo o obří teroristický útok?
Důvod byl mnohem, mnohem děsivější. Slavný sjednotitel tibériových zatracenců, Tratos, toto nebezpečí předpověděl už při pádu mimozemské průzkumné lodi za dob poslední války.
Za několik dní se iontová děla na orbitě otočí, a začnou střílet na objekty, jejichž rychlost se velmi blíží světlu.
Kousky té struktury se bez zjevného poškození rozdělí, a dopadnou do nejzamořenějších zón s horami z krystalů, zelenou září prorostlými městy, a strašnými bouřemi.
Ve zmatku se mutanti stavějí na odpor nepřátelským stvořením mimozemské povahy.
Některé báze vetřelců dopadnou i do těžce bráněné Severní Ameriky. Snaha koordinovat obranu selhává.
Ze začátku.
Colorado, Mrtvý kraj, část Červené zóny R-6
Město vytesané v samých kořenech tibériový hory se otřásá pod náporem cizáků. Bez rozdílu, beze strachu, bojují muži, ženy i děti se stvůrami, jen o trochu se lišícími s těmi, co vídají každý den.
Strach a hrůzu, jakou nahánějí v městech GDI, tady rozsévat nemohou. Na obou stranách bojují bytosti závislé na zeleném krystalu – z pohledu cizácké vládnoucí inteligence jediný druh na planetě, který bude vyhlazení ušetřen, a zotročen.
Vržený granát zatarasí jeden z tunelů. Ze závalu je vidět ruka, z níž pramínkem odtéka černá krev…
V jiném rozzuřené rodiny bojují s vetřelci holými rukami, se střídavým úspěchem. V zelených očích mají jen nenávist a další nenávist. Pro strach tu není místo.
Tato pevnost se udržela. Jiné na tom byly hůře, ale bojovaly do pověstného posledního dechu.
„Nemůžeme prorazit, jen se to tu hemží…všude…“
„Lomeku! Odpověz!“
Táhlý pískot zrušeného spojení, a následný šum.
Zatím nebyl vložen žádný komentář
