Jdi na obsah Jdi na menu
 


„Stačil jste zkopírovat tolianské záznamy?“
„Defiant má tak silné senzory, že nebyl problém hacknout jádro jejích počítače. Máme polohu každého důležitého objektu v jejich území.“ odpověděl „Trip“ Tucker, jakoby se nic nedělo
„Tak začneme s nejbližšími cíli. Posledním bude Tolia…“ rozkáže Archer.
Několik členů jeho posádky k němu překvapeně stočili pohledy
„Samozřejmě, protipovstalecká podpora má přednost.“ doplní své rozkazy

Povstalecké lodě tellaritské, vulkánské a andorijské konstrukce proletěly skrze trosky válečných lodí Terry, a zaměřily palbu na jedinou zbývající
Rebelové byli pevně přesvědčeni o svém vítězství. Nedávno u Tau Ceti rozdrtily silné vzbouřenecké síly mnohem větší flotilu. Jakmile se lidští uzurpátoři dozvědí o zničení dalších, stáhnou se na svůj prašivý svět…

Admirál Black se nacházel v bezvýchodné situaci. Přesila pěti povstaleckých lodí srážela štíty i strukturální integritu na minimum, a šance na posily tak byla nulová.
Měl největší chuť se za svou hloupost, díky které uvízli v léčce, zastřelit, a předtím přetížit warp jádro. V tom mu zabránil výpadek interkomu a pravděpodobně i smrt posádky strojovny.
„Hlášení!“ zakřičí na komandéra Sovala, svého prvního důstojníka. Už od začátku velení na Avataru si zvolil Vulkánce za svou pravou ruku, a nikdy o jeho schopnostech nepochyboval.
Do jisté míry se nemýlil. Soval pocházel ze zámožné a vlivné rodiny, a už v mládí si ujasnil, že necítí k lidem nepřátelství. Vlastně je do jisté míry obdivoval. Tak rozporuplný druh, který i ve svých nejnásilnějších projevech dokáže vést logické debaty a jednat v nejlepších zájmech svého druhu.

„Trup na 32%!“ po chvíli přidá – „Pane, blíží se další loď!“
„Povstalci?!“ vypraví ze sebe Black hystericky. Teď jim pomůže jen zázrak – za chvíli pochopil, že se zízrak stal.
„Ne…“ odpoví Vulkánec překvapeně. Ne, to nemůže být…
Defiant během necelých dvanácti vteřin zničil nebo těžce poškodil každou útočící loď.
„Dvě lodě mají neopravitelná poškození, systémy podpory života selhávají. Bereme zajatce?“
Kapitán se podívá Reedovi do očí.
„Jsme ve válce, nebo jdeme po velezrádcích?“
„To druhé. Pane.“
„Tak podle toho jednejte.“
Taktický důstojník vypálí dvojící fejzrů na označené cíle, a rozloží je na prach. Ostatní dostihnou smrtící modré pulsy torpéd, ani se nestačí rozhodnout k úniku.
„Dobře.“ otočí se kapitán zpět na Reeda „Příště se na zřejmé věci neptejte. To bylo podruhé. Potřetí bych vám nemusel vaše pomýlené myšlenkové pochody promíjet. Hoshi, spojte mě s Avatarem.“

„…úžasné, jedním slovem úžasné komandére! Okamžitě se vypravíme k Terře, samotný císař vás…“
„Nerad vám připomínám, pane, že na rozkazech ohledně rozdrcení renegátů a provokatérů to nic nemění. Defiant se může vydat na Zemi po splnění úkolu.“ oznámil mírně, negativní Blackovu reakci se však nevyhnul. Jak čekal, radostný výraz z něj stekl v okamžení.
„Já nežádám. Jsem velitel sektoru v době války, a pokud nemáte rozkaz přímo od císaře, jste podřízen mě. Trvám na přístupu do Defiantu a jeho přeletu na Terra Prime.“
„Je mi líto admirále, ale nemohu vaše rozkaz splnit. Bude lépe, když se s Avatarem uchýlíte do nejbližšího doku k opravám a k posílení obrany hranic. Nemůžeme si dovolit přijít o další lodě…“ poslední větu dořekl nepokrytě jízlivě. Věděl, jak se Black obává reakce císaře na jeho další porážku, ze které ho právě Archer vytáhl.
„To je vzpoura! Budete postaven před…“
„Nemohu si být jist, že skutečně mluvím s admirálem Blackem, vzhledem k důvěrné zprávě o lodi napodobující tvary i technické údaje cizích lodí a možná i lidí. Cestou můžete doprovodit Enterprise, pakliže máte spojení s flotilou a znáte její polohu…to si ovšem nemohu na Defiantu ověřit…“ dopověděl Archer se zdvořilým úsměvem. Jistě že by mohl.
To admirála zarazilo. Ten zpropadený Archer si našel skulinu – ale co má v plánu? Nepodložené tvrzení zpravodajců, a ten idiot Gardner okamžitě vydá nadřazené rozkazy, co jdou na ruku kapitánům, co se už vidí na audienci u císaře Lyonella. Je tedy pravdou, že to má i pozitivní efekt – velitelé letí neohroženě do nejprudších řeží beze strachu a vydávají ze sebe mnohem víc než obvykle.
V tento okamžik by Black tuto podporu nižších důstojníků klidně oželel…

Obrázek

Kapitán uznal za vhodné vyzvat členy posádky k malému projevu v nákladovém prostoru. I slovy by měl vyjádřit, jak si jich váží.
„Jsem na váš pyšný. Říše je na vás pyšná. Jsem si jist, že až se vrátíme domů, dočká se každý člen posádky velkých poct, povýšení a vyznamenání. Nic z toho,“ Archer sešel dolů po schodech mezi posádku „není tak důležité, jako to, že Terránská Říše bude silná více než kdy jindy, a to díky vám, vaší píli a bojechtivosti, díky níž jsme vítězně vyšli z každé bitvy. Nebudu před vámi tajit své úmysly. Zanedlouho budou Toliané podrobeni svou vlastní kořistí, na jejíž palubě jsme. Zaplatí za smrt našich bratrů a sester ve zbrani na Enterprise, za přepady bezbranných nákladních lodí a za povraždění původní posádky – také to byli lidé a máme morální právo je pomstít. Úctu a čest!“
„Úctu a čest!“ zvolala posádka svorně
„A jsme v prdeli.“ zamumlal Trip sám pro sebe

„Velice důmyslné.“ řekl kousavě výplod Archerovy mysli. Že je schizofrenik, tajil už od puberty, a za ty roky se mu zjevily různé fiktivní a zdvojené postavy. Tentokrát je to poprvé, kdy vidí sebe sama…
„Rozeseješ strach po celém kvadrantu…a z tebe bude navždy opěvovaný hrdina Země…“
A ani tentokrát nedal kapitán jakkoli najevo, že někoho vidí.

Tolia. Svět žhavého pekla, připomínající Venuši vzhledem i atmosférou. A přece se z ní zrodil inteligentní život. Mrzký, a nesnášenlivý k rozdílům.
A terránskému Defiantu je vydán na milost a nemilost.
Defiantu? Ne. Tak se jmenovala v jiném kosmu. Co takhle – Destruktor? Ne, to je hloupé. Moc fatalistický název. Třeba po nějakém leteckém ese – Rickenbacker, Galland, Bader… – to zní dostatečně důstojně…
Doporučí to císaři, až se vrátí na Zemi se vší slávou.
„Zaměřte všechny vojenské objekty, Malcolme. Přesná palba částicovými děly i torpédy. Proveďte. A Hoshi – otevřete kanál. Rád bych těm drzým krápníkům něco málo pověděl.“
Neusmíval se. Konstatoval.
„Sir Jonathan Archer, kapitán císařské lodi Enterprise. Z pověření Rytíře 1. stupně vám nařizuji kapitulovat. Veškeré vojenské objekty na planetě jsou v tuto chvíli neutralizovány. Již předtím jsme podobně naložili s vašimi utajenými projekty ve vzdálenějších soustavách, využívané ke špionáži a sabotážím Říše a nepovoleného výzkumu
Pokud budete vzdorovat, vydám rozkaz plošně bombardovat velká města, dokud nepřijdete k rozumu. Úctu a čest. Archer, konec.“

Vzdorovali.

Dva bývalé andorijské křižníky, částečně přebarvené nažluto s insigniemi Říše, už před lety v interiéru ztratily fazónu bývalých majitelů. Už o poznání méně esteticky působil malý Poseidon terránské konstrukce. Přídavné pancéřové pláty a ovládací křesla zbraní všem třem přidaly do bojechtivosti.
Na admirálu Gardnerovi na Poseidonu podobně působil nový střih uniforem. Normálně by velel z andorijské lodě, to by však na morálku mohlo působit deficitně.
„Chvályhodné, sire Archere. Pozoruji vaši spanilou jízdu, nebo bychom to měli nazvat přímo trestnou výpravou?“
podotkl admirál. Kupodivu na něm nebylo co vyčíst, co by se dalo nazvat spokojeností.
Spíše rozpaky.
„Tak trochu od obojího, pane. Přejete si nás eskortovat k Zemi?“ optal se Archer svého nadřízeného
„Jsou tu jisté – komplikace.“
„Jaké ho druhu?“
„Klingonského. Dozvěděli se o tom, že jsme získali vysoce vyspělou válečnou loď, kterí předčí cokoliv v alfakvadrantu, co znají.“
„Důsledky si umím domyslet, pane.“
„To jistě. Faktem je, že tu směšnou vzpouru dusíme, a politika císaře Lyonella nám získala většinové sympatie u mimozemských druhů, začleněných do Říše. Druhý fakt je, že se k nám blíží dvacet klingonských bojových křižníků, a pokud jim nevydáme Defiant, spojí se s druhou, ještě větší flotilou, a provedou přímý útok na Zemi. Klingoni umí přehánět, ale ohledně té první flotily hodlají splnit hrozbu do písmene.“

„Pak by měl císař zaslat návrh na mírové řešení.“
Několikasekundový mrazový klid.
„Dvacet zničených lodí by měl být dostatečný argument k vyjednávání.“ doplnil Archer a věnoval admirálovi jeden ze svých přívětivých úsměvů, plných sebejistoty.
To už Gardnera očividně pobavilo. Odvrátil oči od přenosu, a podíval se do strany na senzory.
„Už je také musíte vidět na svých senzorech. Připravte se. My se skryjeme za Tolii, dokud to tu nebude přívětivější.“
„Napadlo mě totéž, pane. Hodně štěstí v bitvě. Úctu a čest.“
„Úctu a čest.“

Kdo by to byl řekl, že ti ostročelní primitivové vyvinou tak vyspělé a elegantní válečné stroje, přemílal Malcolm, a Trip na tom byl stejně. Sice se už od začátku nalodění držel strojovny, kterou chápal sotva víc než z půlky, ale sledoval údaje ze skenerů.
Neuvěřitelné. Naneštěstí pro ně, je válečná loď z budoucnosti mnohonásobně neuvěřitelnější.
Odhodil rezervní přetížené warp jádro s nízkou kapacitou. Z nějakého důvodu letěl Defiant s menší „rezervou“…
Exploze vyřadily štíty na pár klingonských lodích. Archerovu korábu to jen škráblo štíty.
„Fotonová torpéda do zadní polosféry, plný rozptyl! Děla zaměřovat přednostně na poškozené nepřátelské lodě! Pal!“ rozkázal, a tak se i stalo. Mohli si dovolit masakr útočníků zatímco ostatní do nich bez ustání stříleli, tedy spíš se o to pokoušeli, neboť díky vyspělejšímu impulznímu pohonu většina zelených střel letělo do prázdnoty. Jakmile došlo k prvnímu zúčtování, a štíty spadly, Defiant se za akrobatických oblouků dostal Klingonům zezadu a střílel plné salvy torpéd. Děla taktéž, ničíc jednu loď po druhé.
Když řež ustala, tak se posledních osm bojeschopných křižníků pokusilo eliminovat už dost vyčerpanou terránskou loď. Dosud ukrytá plavidla andorianské konstrukce a Poseidon se odhalily útočníkům, a zapojily se do bitvy.
Kořistní lodě i Poseidon nepřekvapivě brzy inkasovaly tolik zásahů, že zanedlouho explodovaly. Jen admirála a zhruba padesát členů posádek stihl Defiant transportovat včas.
Bitva skončila. Defiant měl namále, byly zničeny tři cenné lodě, ale Klingonská Říše zažila obrovské ponížení a ostudu. Došlo k mnoha sebevraždám příbuzných velitelů, aby částečně uchránili své rody od hanby.
Čin sira Jonathana Archera měl navždy vejít do dějin, a stát se příkladem pro další mladé důstojníky a šlechtice.

„Kurz nastavit k Terra Prime. K Zemi.“ zněl kapitánův rozkaz

Proč jen se musí používat ta mrtvá latina. A jakoby nestačila jedna Země. Terra Nova, Terra Secundum, Terra Aurum, Terra Fortuna…
Někteří objevitelé jsou prostě líní vymýšlet originálnější jména planet…

Po příletu na Zemi a osobní prohlídce Defiantu nejvyšším velením a několika šlechtici, byl Jonathan Archer přijat na osobní audienci u císaře Lyonella I.
Dokonce mohli přijít i ostatní členové jeho posádky, které Archer přiznal největší zásluhy. Do středu císařovy rezidence šla jen T’Pol. Říkala, že jí zajímá, zda-li jsou interiéry stejně vkusné, jako exteriéry.

Vulkánská subkomandérka vytáhne a namíří zbraň na císařovu hlavu. Ten zůstane stát se sklenicí vína.
„Je nelogické váhat s předem promyšleným činem.“ suše podotkne, a napije se. Pak jí pozoruje s neskrývaným zájmem. Přesvědčený Vulkánec by neváhal. Tahle zřejmě přebrala nějakou tu lidskou slabost.
U nelidského poddaného to císař považuje za projev úcty, ať si ten dotyčný myslí cokoliv. Protože polidštěním vlastního já dokáže i ten nejvzpurnější povstalec, že stojí o lidství.
Výstřel stále nepřichází.
Samozřejmě, že si všiml zbraní. Pokaždé pouští dovnitř ozbrojené hosty. U naprosté většiny těch, co pozve k sobě, si je jistý jejich loajalitou. Mimozemští hosté z něj pak mají větší respekt, protože nevědí skutečný důvod, proč se nebojí atentátu.
„Nakolik jste si jistá, že činíte správně?“ řekne císař a dopije sklenici vína „Nerad bych, aby byl váš úsudek výsledkem lodní databáze z jiného universa.“
Z karafy si znovu nalije víno.
V kapitánově tváři se nepohnul ani sval. Nepohlédl ani na T’Pol, ani na císaře. Jen po jeho slovech rovněž usrkne ze své sklenice s třicetiletým Zweigeltrebe.
„Spojená Federace Planet. Mírumilovná mezihvězdná aliance, kde jsou si všichni rovni, člověk a Vulkánec, améba i myslící kámen. Skvostné. Také už jsem si tak trochu…zabrouzdal v lodní knihovně.“ konstatuje téměř rozjařeně, nikoli z účinků toho, co pije.
Zrození hrdinů, zničení jednoho nepřítele, získání strategické iniciativy v alfakvadrantu…a teď scéna podobná Shakespearovým hrám, co tak zbožňuje ten Archerův Denobulan.

„Zní to, jako byste touto myšlenkou pohrdal.“ odpoví mu Vulkánka. Nechápe, proč ho ještě nezabila. Hormonální změny v těhotenství…nebo je to cosi v jeho pohledu?

„Utopické myšlenky a snahy o jejich uvedení do praxe šlechtí každou myslící bytost. Úcta a čest. Málokterý nelidský druh umí pochopit význam těchto…až magických slov.“
Císař přejde ke knihovně. Je v ní jak Gutenbergova Bible, tak i Korán a buddhistické spisy.
„Nezabiješ, pravda, láska…jak je to velký luxus tato slova za všech okolností dodržovat…myslí překonávat i pud sebezáchovy. Sire Archere?“
„Ano, Výsosti?“
„Jak zní základní pravidlo při střetu s neznámým druhem nepřátelské povahy?“
„Vyhnout se boji za každou cenu. Snažit se o únik.“
„Kolikrát jste ušetřili agresivní útočníky?“
„Většinou…ano. Pane.“
„Tak vidíte, T’Pol. Nejsme přece takoví barbaři jako Klingoni a Romulané, přičemž ti druzí nemají dokonce ani dost cti, aby nám čelili v tváří tvář.“
Vulkánka je v rozpacích. Chce zmáčknout spoušť, a ukončit to. Zlikvidovat ty, co utlačují její lid, předstírajíc, že je považují za rovnocenné lidem…
„Tento vesmír je rozvrácen. Plný násilí, smrti a zločinnosti. Orionci se ještě před dvěma lety odvažovali provádět nájezdy na světy pod ochranou Říše, totéž ti odporní Toliané, co by nejraději vyhladili všechno živé vyjma sebe.
Klingoni se rozpínají všemi směry, a jen terránská císařská flotila jim brání napadnout jak Terru, tak Vulkán. Skutečně věříte tomu, že by takové demokratické spojenectví, kde se nikdo nemůže dohodnout na ničem, mělo šanci víc jak pár desetiletí? Věříte v to tak pevně, že mě opravdu zastřelíte?“
Vpije se jí do očí.
„Tak proč myslíte, že první císař zvolil heslo úctu a čest?“

Přiblíží se k T’Pol na metr. Jak si kapitán všimne, zbraň se nepatrně skloní.
„Pokud máte čest, dostojíte přísahám a závazkům. A pokud chcete, aby k vám lidí chovali úctu, tak jím opět musíte dostát. Jste hodna obojího?“
To je na ní příliš. Pustí zbraň na podlahu, a ustoupí. Čeká logický závěr. Císař si zbraně ani nevšimne a při nalévání další sklenky vína jí rozmáchle pokyne k odchodu.
Tak to mě asi popraví někde jinde, myslí si, ale k žádné popravě nedojde. Sice jí už nikdy nedovolí opustit Vulkán, ale císař jí ušetří. Jen z rozmaru a přesvědčení.
V rozhodování mu pomohl i fakt, že čeká prvního lidsko-vulkánského potomka. Lidé nebyli připraveni na to, aby jim to řekl na rovinu, ale už když byl ještě znám pod občanským jménem Lyonell Du Clare, už tehdy věděl, že rozšiřování lidské DNK mezi ostatní druhy posílí autoritu Terránského Impéria.
I tento den si opakoval, zda-li mu dá nakonec historie za pravdu…

Císař ve vší zdvořilosti znovu ukáže zkoprnělé T’Pol dveře, a otočí se k ní zády, zpět k Archerovi. Nečeká útok.
„A vám - úctu a čest,…admirále Jonathane Archere.“
„Úctu a čest, císaři.“
Archer se ještě přece jen ještě zeptá, snaží se, aby to znělo co nejobyčejněji –
„Bude T’Pol popravena?“
Císař bez náznaků hněvu odpoví s úsměvem na rtech –
„Nikdy není na škodu si pocvičit rétoriku, admirále.“
Sám pro sebe se ještě potměšile zašklebí, sotva novopečený admirál vyjde z komnaty.

A taky kvůli tomu, že tahle místnost je tak nabitá směsí jednoho druhu proživé bytosti neškodných exotických částic, že nic energetického tu nemůže vystřelit. To ale nemusí každý vědět…
Stejně jako existence implantátu proti ovládnutí těla orionskými feromony…Syndikát nemusí znát tajemství svého blízkého zničení.

Obrazek

Úsvit Terránského Impéria nezadržitelně nadešel.

 

Jednání Romulanů s Klingony nevedly k požadovanému výsledku. Po potupě, jaký zažili, se Klingoni načas rozhodli držet zpátky.
Romulané viděli dopředu, a že až jejich technologie budou rovnocenné Defiantu, budou jich postavené celé flotily, které (dle kalkulací expertů Senátu), budou bránit dvojnásobně větší územní zisky, než jaké mají lidé teď.

Žádný senátor se bohužel neodvážil přednés návrh na riskantní invazi proti vzdálenému nepříteli, jehož výpady se ještě ani zdaleka neblíží romulanským hranicím. To už spíš by měl smysl úder proti Klingonům, kteří se jevili jako větší hrozba.

Pokusil se o to bývalý senátor, admirál Valdore, ale byl zbaven funkce a později převelen k vedení obrany bezvýznamné državy.
Takový byl trest za dobře míněný návrh. Navíc to neudělal poprvé, a proto byl potrestán.

O 121 let později

Nad Romulem poletují trosky všeho, co se postavilo na odpor gardové 1. Terránské flotile admirála Jamese T . Kirka. Enterprise vévodí klínu, který se nemilosrdně probil až k orbitě. Na rychlo nastražené miny neškodně vybuchují řetězovými explozemi.
Šedobílé lodě s černožlutými insigniemi obkličují planetu
„Čas?“
„Stihli jsme to přesně, pane. Máme třicet minut, než dorazí romulanské posily.“
„Všem lodím flotily : Zaměřte se na oblasti s největší hustotou známek života. Pod trestem smrti zakazuji zničit budovu Senátu. Přímý císařův rozkaz. Proveďte!“

Antihmotové hlavice opouštějí odpalovací komory, a urychlené pádem do atmosféry se jejich obaly rozpadají, a žhavá antienergie, vyrvaná ze svých obalů, otevírá rány na dosud válkou ušetřeném světě.
Romulus je proměněn v trosky do pěti minut. Tak dlouho trvalo, než talířové lodě vyprázdnily zásobníky střel vesmír – povrch.
Kirk dal náskok zbytku terránských válečných lodí, aby kryl ústup, jestli se rozzuření Romulané vydají za nimi, jakože určitě ano, tak jim poskytne více času dostat se do vlastního prostoru, kde budou čekat další dvě flotily, aby se o mstivé a spravedlivě rozzuřené Romulany „postaraly“.

Po rozvrácení Romulanského Hvězdného Impéria bylo uzavřeno spojenectví Klingonů a Cardassianů, posledních druhů v oblasti, které byly schopny čelit Terranům.

Jak se na Zemi říkalo, vše je psáno ve hvězdách. Kam jen jejich odraz, přihrávající štěstí, dopadne, to nikdo netušil…

Mnozí tvrdili, že další století se stane rozhodujícím...a měli pravdu…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář