Náš Domov - 2. Pol. 2. Kapitoly
„Přiznám se, že s rebelií jsme při našich trasách nepočítali. Spory mezi jaffskými kastami jsme sledovali víc, když pořád míjíme jejich světy kvůli trasám mezi hyperbránami.“
„Tos byl dost mimo, ti povím. Jestli jsi poslouchal hlavně SubNet, tak jsi spolehlivě nevěděl nic. Víš, jak by potrestali i docela nevinný Zemí nepovolené ilegální vysílání.“
Sto padesát let v kryostázi na utajené stanici mezi některými z galaxií a pak dalších sto let v bdělém stavu na nucených pracích
Aspoň se to povídalo. Ještě neuběhlo ani sto dvacet let od údajne dostavby, takže první člověk nebo jiná bytost se z toho probere, až jim začnou šedivět vlasy, a ani nanoboti už to nezbrzdí.
Policejní vznášedlo dosedne před lasery a hologramy zkrášlenou a přeplácanou stavu
„Konečně tady, veleznámý prometheanský Kapitol. Místo, kde máš všechno, kromě střízlivosti.“
Jeho kamarád se po zhýralém zakončení dne při cestě ke vznášedlu pokoušel spát v popelnici. To by uklízecím botům ráno zabránilo smést smetí, ale urval by si pěknou hospodu, a tak ho Lewis starostlivě, bez ladu a skladu nastrkal dovnitř, a odvezl domů.
Po proflámované noci sám usnul jako špalek ve spacím boxu v nejbližším spacerestu, kde dostal i snídani, než ho odtamtud vykopli.
Majitel toho podniku musel zachovávat osobní zášť k posádkám obchodních lodí, vykopnutí bylo totiž doslovně provedeno s nadávkami na adresu všech ožralých lodníků v kosmu.
Neochotně se vypravil do přístavu, doufajíc, že už nepotká žádného známého, nedejbože příbuzného. Už jednou ho vyhodili z výhodného kšeftu, když dělal údržbáře na New Californianské univerzitě.
On prostě musel mít tehdy takový idiotský pech, že jeho švagr se nenechal odbýt, a pořád mu platil, a panáčkovalo se do noci.
Dopoledním Maglevem se zase dostal do světlem planoucího přístavu, a už se raději ani nestavoval ve včerejší daidalovské destinaci. Rovnou se nechal odvést do doku 2B, kde ho vysloužilé vysunovací vrata vpustily k chloubě obchodní flotily Spojených Národů Země, bohužel tohle byla pravda tak někdy před čtyřiceti lety.
Lewis pokývnul ke strážnému, a ten jej znovu prověřil.
Nečekal na jeho běžnou konverzaci, která končila nepřímým řeknutím si o úplatek, a tak mu připočetl na konto v náramku nezbytnou stovku kreditů.
Při kalkulaci, jestli je lepší úplatný člověk, nebo android s nabouraným operačním systémem, musel vyjít stále levněji ten první.
Před vstupem si prohlédne kontrukci své, roky opečovávané, CCV Antigua, podle zkratky civilně-obchodní plavidlo, a jako všechny podobné, konající vždy a jedině pod vlajkou UNE.
Byly společnosti, pro které bylo výhodnější cestovat galaxiemi pod identifikacemi Langary nebo Galaru, ale ty nemohly počítat s bezvýhradnou pomocí od terránské flotily.
Ti takové nařčení vyvraceli, jenže i Lewis byl svědkem na subprostorovém nouzovém kanále, jak hlídková letka nejdříve pomohla piráty napadené lodi UNE, a pro loď se značením Orbány poslali až pak jinou letku, přestože to k ní měli blíže.
„Tak jsem zase tady.“ Povzdechne si, a vejde, znovu se nechá prověřit lodními počítači, že on je opravdu on.
Vsadil bych se, že budu s Karen znovu slepovat buď hlavní rozvod nebo zase vypadnou podsvětelné motory při startu, řekne si v duchu, a zkontroluje náklad.
Přijde ke konzoli, a promítač obrazu začne kmitat tak rychle, jak ťuká příkazy.
Po chvíli mu před očima vysílá obraz seznamu nákladu. Kromě kapitána by to i oprávněnému člověku trvalo mnohonásobně déle dostat se k takovým datům.
A probít se přes standardní kódy do každé lodi, stavěné po roce 2105, vyžaduje buď výjimečného génia, nebo drahý instrument, třeba hackovací klín, jeho pouhe vlastnictví zajistí dvacetiletý pobyt na státní náklady.
Podobně jako včerejší společník v pití, i Lewis byl teď hodně „teoretický“. Teoreticky byl svým návratem zase úřadující kapitán, kterým byl proti své vůli.
To byl následek toho, že má podílnictví s těmi dvěma prevíty na palubě, s Karen a Diegem. Prostě si většinově řekli, že to bude dělat on.
Celé to nudné domlouvání kšeftů a dohody o průletech, smlouvání cen, když museli poslat nějaký náklad narychlo přes některou z vytížených hvězdných bran, zkrátka to nejhorší na něj hodili.
Ale těžko je nesnášet, když byl s nimi častěji, než s kýmkoli v životě, v dobrým i hodně špatným.
V nákladním prostoru je naloženo sto tun graditia, derivát titanu, příjemce Triodas, metalurgický podnik, Venuše, kontinent Artemis.
To je radost. Je zvědav, jak to dostanou přes blokádu. Ani pak nebude vyhráno – neví, co je přichystané na CCV lodě v terránské soustavě.
Pak se modlit, ať nevypadnou štíty, až půjdou do husté, kyselinou a vražednými blesky přesycené atmosféry.
Co dál.
To druhé vypadá proveditelněji.
Osm set šedesát karboniových kondenzátorů na Hebriden, výroba diamantových vláken. To je jen šest skoků hyperbránami od Prometheanu.
Nějaká provize z toho kouká, ale ani třetina toho, co by dostali za graditium.
Rukou projede po konzoli, ta zhasne a zasune se zpět do zdi, jakoby tam nikdy nebyla.
Podívá se už po těch dvou.
Chce si co nejdéle zachovat dobrou náladu, že je mezi svými, než si vzpomene, že na tom nic radostného není.
„Karen! Diego!“ zavolá docela upřímně radostně na své kolegy z posádky, ale ti nejeví ani známky pozitivních nálad. Diego srká kafe s tak pokřiveným obličejem, až si říká, jestli se neměl pobytu ve městě věnovat ještě pár dní.
Rusovláska ve žlutých montérkách opodál cosi vyplňuje do holodispleje a chytá se za hlavu.
Práskl do strany vysunovacími dveřmi, že to zazvonilo celou kuchyní, a oba sebou cukli.
Původně, ještě před patnácti rokama, fungovaly automaticky. Jenže kdo by si pižlal se stovkou tak malicherných závad.
Jen podsvětelné motory se musí na jednu cestu spravovat průměrně snad třikrát, hyperpohon už pár pátků nemají ani odvahu spouštět.
„Nazdar.“ odvětil suše první důstojník Marcion Diego, navigátorka Karen Pernerová jen pokývla na pozdrav.
„No nazdar. Co se děje? Zase nějaký průser?“
„Aby ne, Stetchi. Hyperpohon je v...“ a zrzka doplní to krásné slovo za něj.
„Aha. Přirozeně, že vás nenapadlo mi dát vědět, abych se po něčem podíval na Terře.“
Provinilé tváře mu dávají za pravdu. Rýpali se v tom a nechtěli připustit, že říkal úplnou pravdu, že teďka jak je to zflikované, tak to musí nechat, jinak si musí shánět nové jádro.
„Nekoukejte tak. Stejně už ten hyperšrot měl za pár. Kolik nám zbývá do nákupu něčeho slušnějšího? Šest, osm cest? Do tý doby to vydržíme i v našem…ehm…korábu.“
„Ty jsi tu šéf.“ řekla klidně Karen jednu z vět, které bytostně nesnášel.
„Tak se seberte, brzy odletíme, než nás zasypou horší potíže, než je odepsaný hypermotor. Trochu jsem si projížděl poslední nařízení. CCV plavidla mohou cestovat hyperbránou, pokud půjde o místní kolonií schválenou trasu do neutrálního světa. Schvalování záleží na náladě komandéra Orbitální Stráže, co má právě službu, to víte oba. Tak to tu hoďme trochu do pucu.“
Zatímco jeho dvoučlenná posádka připravuje Antiguu ke vzletu, zapnul si na chvíli zprávy na holostěnu. Z těch přenosů do očí už ho bolí hlava, a taky ho zajímá, jak to teď vypadá. Ještě aby tak po nich stříleli, to by tak scházelo. Povolení už se peče…
Autentické záběry z New Californie. Ze „Stetchova“ starého domova
Reportérka, dozajista rodačka, musí přeřvávat virvál, co se tam děje, od lidí i lodí.
„..ukovník Karl Lorne-Davis se svými oddíly přistál přímo před námi, u new californienského Runcomu, kde se bez boje vzdal místním vojenským silám, přičemž deaktivoval štíty i zbraně, aby je přesvědčil o tomto úmyslu. Učinil tak podle jeho slov dle jeho nejlepšího vědomí a svědomí. On i jeho podřízení jsou teď po nalodění new californianskými jednotkami odváženi do věznic, kde zůstanou po nutnou dobu.
Přímy útok na planetu se rozpadl nejen touto, ale i dalšími dezercemi v průběhu pokusu o invazi.
Na stranu místních přeběhl sám pobočník admirála Brandta, vedoucího útok proti obranné linii satelitů a planetárním vojenským uskupením.
Právě on prozradil přesné znění rozkazu z Centrální Báze, o vybombardování měst, ležících v blízkosti třech hlavních základen, včetně největšího, Runcomu.
Obyvatelé města oslavují schválení odtržení od UNE a nikde v městě není k hnutí, místy propukají násilnosti, přímo tady před našimi zraky jsou páleny tištěné pozemské Ústavy a daňové zákony, považované za jeden z několika hlavních důvodů pro vyhlášení samostatnosti.
Nyní je hlavním předmětem diskusí zasedání Senátu zvažování návrhu spojit tyto snahy i s Prometheanem a Samarkandem, která podobná ustanovení schválila už před…“
Vypíná to. Spletl se. Co za zelený mozek si kurvadopičefix myslel, že když přikáže podřízeným zabíjet vlastní lidi, že to skutečně udělají? Co ví, tak skoro polovina lidí ve flotile se nenarodila na Terře.
Kdyby nešlo o přímo pozemskou kolonii, třeba kdyby se na Langaře chytil nějaký šílený diktátor, a musel by se eliminovat, to by nebyli „naši lidé“, tak i přes nevelké nadšení by ty rozkazy vykonali. Ale takhle…
Zkusí jiný kanál, tentokrát UNN. Zajímá ho, jak to podají, aby nikomu do očí nelhali.
„…vyprovokovaný zásah proti násilnostem na New Californii vyústil v nečekaně tvrdý úder separatistů a zajetí…“
„Heh, co bys taky čekal.“ řekne posměšně Diego, pozorující to ode dveří „Novináři na obou stranách barikády to obhájí, a zároveň nikomu nebudou lhát. Těm novinářům mám při slovíčkáření a plivání špíny chuť polepit tělo kovovejma pilinima a pak je hodit mezi metalžrouty, nebo dát rovnou do zubů, že je nestačí polykat. Jedna pakáž, jako druhá.“
„Tak se odsud zvedněme co nejdřív. Všechno v richtiku?“
„Jasně, aspoň se to tak zdá.“ zazubí se „Jo a sesumíroval si, co na Hebridenu? Tam taky nemůžeme zůstat moc dlouho.“
„No, podle smluv s UNE můžeme na podobných „bratrských světech“ zůstat 72 terránských hodin. V nejhorším požádáme o azyl z důvodu bezpečnostní situace, to nám dá měsíc, jenže ti nás můžou klidně odmítnout, a tenhle serrakinsko-lidský mišmaš se s drzými cizáky nemaže. Pak už zbývá risknout let jinam.“
„Dobře. Řeknu Karen, ať začne nahazovat energii pro motory a štíty.“
„Fajn, ale hned buď na můstku, a tvař se kurva komisně, jako bys sežral moudrost světa, a že jsi úplný ředitel galaxie. Můžeme zrovna natrefit na hajzla, co má službu, a donutil by nás znovu přistát jenom proto, že se mu nezdál můj nebo tvůj ksicht.“
„Díky za rady, ještě si půjdu upravit obočí.“ doplní Diego maximálně sarkasticky, jak to jen jeho hispánský obličej a hlasivky umí.
Ještě na chvíli si zapne zprávy, než odejde na můstek, na své staré místo, a začne vyčerpávající dohadování s někým, s kým se lze dohodnout jen obtížně a nervyrvoucíjně
To co tam viděl, ho ohromilo víc, než v předešlé zprávě z New Californie.
Dvě hlavní témata byly pro něj, i pro milióny podobných optimistických pochybovačů ranou kladivem do lebky.
Delegáti z kolonií Promethean, Samarkand, New California, Duang-Khanu a Pacifica podepsali dohodu o spolupráci. Spojí své omezené vojenské a diplomatické síly, k dosažení brzké dohody se Zemí.
Byla podepsána ve chvíli, kdy probíhaly vlnové útoky dvou flotil na Samarkand, a došlo k tísícovým ztrátám na životech. Před několika minutami to vzdaly, ztráty lodí UNEF kvůli zuřivé obraně a šťastné podpoře eskadry z nejméně ohroženého Duang-Khanu byly přespříliš vysoké.
Přeběhnutí tentokrát proběhla jen sporadicky, pouze hrstka pilotů tak učinila, před tímto zásahem vydala Centrální Báze nadřazený rozkaz zajistit co nejvíce vojáků a důstojníků, pocházejících z těchto planet. Internováni mají být přímo ti, kdo mají na těchto planetách rodiny, a jejichž loajalita je tedy diskutabilní.
Jinde tyto rozkazy jen přilily olej do ohně, kde se bouřily vůle a názory. Někteří do toho ohně byli ochotni sami zajít, a to ve velkém.
Přeběhnutí flotily na stranu kolonií bylo snáze proveditelnější, než by neznalý věci řekl.
Velitelské lodě a základny na koloniích byly stavěny i pro jejich rodiny, takže tento problém nebyl.
Spoléhat se na věrnost většiny při něčem takovém zavání nezdarem, ale admirál nepochyboval, že devět z deseti mužů a žen z posádek s ním budou souhlasit.
Jared Malcolm je osobnost, co si to mohla dovolit. Centrální Báze i velitelství flotily pro obranu pozemského sektoru na Marsu se ho všelijak snažilo dostat z velení 5. flotily, ale důstojnický sbor nedal na starého admirála dopustit.
Veterána války v Orionu a hlavního aktéra Dvacetiminutové války s Aschenskou Konfederací nešlo už samo o sobě nerespektovat.
Zatímco jiní admirálové téměř neopustili své privátní velící stanoviště, a jen občas chodili sekýrovat technický personál nebo své podřízené na můstku, Malcolm ne.
Jako Prometheanec měl už ze začátku potíže s povýšením. Svůj rodný svět nenavštívil od studií na akademii, a nijak se politicky neprojevoval, a rozkazy plnil do písmene.
Pouze u Dvacetiminutové války se neoficiálně hovořilo o úmyslném zásahu ve spojení mezi velením a jeho loděmi, takže prvního rozkazu pronásledování útočníků na civilní loď využil až na kost, když Aschenové odmítli tuto loď vydat.
Během těchto 20-ti minut 5. flotila naprosto zničila celou obranu Aschenu.
Protože došlo ke smrti mnoha občanů UNE při těchto zákeřných korzárských přepadech, diplomaticky se to nakonec uhrálo, že jsou obě strany ve svých sporech vyrovnané, a oboustranná snaha na to zapomenout se vypláceli jedněm i druhým.
Admirál Malcolm mluví o důvodech jeho rozhodnutí, proč nesplnil rozkaz o potlačení vzpoury na Prometheanu, a že to vůbec není o tom, že většina jeho přímých podřízených pochází z kolonií.
„…oajalita není vágní pojem. Není to prázdný výraz. Přísaha taktéž ne. Obojí není o bezvýhradné poslušnosti státu, ale o ochraně ideálů a morálních hodnot, chráněných tímto státem, byť vždy nedokonale a hrubě. Země je porušila. Ignorace otroctví, potřásání rukou s lupiči a vrahy, genocida, to vše skryto pod slovy o svobodě, rovnosti lidí, politické korektnosti a tolerance. Nelze tolerovat netoleranci, zvláště, pokud jí uplaťnuje sama vláda, volající po slávě a jednotě. Jsem jen voják, a jako voják odmítám sloužit zbabělým autokratům, zneužívajících moci.
Admirál Jared Torres Malcolm, prozatimní velitel ozbrojených sil Nezávislých světů.“
Jak mohl zjistit doslova každý člověk z UNE, nebyl ještě takto ve funkci potvrzen vládámi kolonií, ale nedalo se pochybovat o tom, že i to si může dovolit. Jeho 5. flotila a ostatní „odpadlíci“ právě tvořili největší hrozbu vládním jednotkám, chystajícím se vtrhnout a obsadit vzbouřené světy.
Za stavu, kdy může kdokoli zradit, by to byl vskutku smrtící hazard. Konec levných dodávek a konec přísunu naturálních daní z produktů kolonií rozloží pozemskou ekonomiku.
A kolonie jsou mnohem více sdílnější k prodeji technologií a strategických surovin Jaffům a ostatním lidským civilizacím.
I hospodářská spolupráce s Aschenskou Konfederací bylo pro Zemi příliš výhodné. Odpadlíci pod vedením Malcolma, utržení ze řetězu, jsou pro Konfederaci hrozbou.
Vláda UNE v New Yorku se po přemílání pro a proti rozhodla neakceptovat vyhlášení samostatnosti žádné z kolonií, a znovu budou uplatňováný jednotné zákony a předpisy.
Při jejich debatách se toho po Malcolmově projevu dělo mnoho.
„Základně Port MacArthuru, mluví s vámi admirál Jared Malcolm. Vyzývám vás, abyste se vzdali. Máme početní i palebnou převahu, odpor bude znamenat vaše zničení. Jakékoli ztráty na životech jsou zbytečné.“
Jenže základna se odmítla vzdát, a odeslala žádost o pomoc do Centrální Báze. Nevěděli, že jim nepomohou, i kdyby chtěli. A nechtějí, protože neví, nakolik zasáhla zrada důstojnický sbor.
Než se vzmůžou na reakci, musí tajná služba prověřit loajalitu mnoha lidí.
Admirálovy bezpečnostní kódy ještě nebyly vyřazeny, takže docela jednoduše vypnul obranu, a nařídil obsazení výsadkem.
Plavidla 5. flotily poslaly k planetě stíhací bombardéry, a bez další výstrahy či výzvy ke kapitulaci z ní nenechaly kámen na kameni.
Tyto záběry a uniklý záznam Malcolmových vět, vyzývajících Port MacArthur ke kapitulaci, viděl nespokojený kapitán a šéfinženýr Antiguy Lewis Stetchkov až o den později.
Jeho výmluvnost se mu opět vyplatila a uspěl s ní na celé čáře. Obzor Prometheanu se před ním vyzývavě modral, a loučil se s ním.
„Hyperbrána A, CCV Antigue. Vše souhlasí, váš náklad byl prověřen a certifikován. Váš vytyčený cíl je Hebriden. Střed trasy vede přes soustavu Entac. Potvrďte, Antiguo.“
„Antigua potvrzuje. Vstupní vektor nastaven. Vstup do hyperbrány za 10…9…8...7.“
HYPERGATE ACTIVATED
Následující dovětek k vysvětlení svého konání adresoval admirál Malcolm vládě UNE a jmenovitě prezidentu Bezierovi, aby hoslyšeli jen ti, kterým byla určená.
Chtěl, aby ti zmetci v oblecích, co právě zbytečně a nesmyslně rozdmychali válku věděli, že udělá všechno, aby za to zaplatili.
„Tu mez jsme překročili už dávno, a byl jsem blázen, že jsem věřil v nápravu. Nemám vám už co říct.“
I admirál Karanov, velící 9. flotily, smýšlel podobně. Šla s ním jen polovina mužů, ale přesto i oni významně posílili možnosti Nezávislých v nastálém konfliktu.
Bylo to trochu překvapením, neboť admirál 1. třídy Sergej Torekulovič Karanov byl rodilý pozemšťan a velmi dobrým důstojníkem, byl tím posledním, u kom by pozemská admialita pochybovala.
Vysoký, a hrozivým vzezřením oplývající Rus se ihned spojil s bývalou 5. flotilou, a vyjádřil se k tomu v SubNetu jen jednou větou.
„Když chtějí mít kontrolu nad svým osudem, být plnoprávnou civilizací lidí, nechápu, proč jim bránit. Mají na to právo. Všichni jsme přeci lidé.“