Draculovy povídky

Stargate Pegasus : Divitae - 08 - Questionable

Nesčetné plameny od věků stravují tmu.
I slunce a tajemná žízeň všech světů,
ale vždy znova se valí z kosmických výší.
A přece bude naposled světlo.

Nad horou Cheyenne přistává Ha'tak, a blízko něj i druhý. Letka Alkeshů o dva kilometry od hory zlikviduje dlouho kolonu vozidel všech druhů, směřujících k hoře. Uvnitř probíhá litý boj.
„Vypadněte a hned! Je to rozkaz!“ kříčí plukovník O'Neill během střelby z M249. Podlaha je pokrytá tlustou vrstvou prázdných nábojnic, jakožto i mrtvých těl postav v maskáčích, i v kovové zbroji. Ustupují k aktivní bráně
Jeden z vojáků o několik metrů dál háže velkou cihlu C4 do chodby přeplněnou Jaffy, a shazuje jí, na Jaffy i na sebe a své vojáky, vesměs mrtvé.
Pro rozdrcený prach z betonových zdí není vidět ani na krok, s tím Hadí stráže problémy nemají, na rozdíl od postav v maskáčích, a střelbou si jimi razí cestu. Poslední civilisté, technici a personál odchází bránou.
Chce projít i plukovník O'Neill s několika muži, ale brána se uzavře. Jaffové jsou u řídícího počítače, a 38 minut uplynulo. Stanoviště Alfa je ale v bezpečí. To je nejdůležitější.
Vrata na stranách místnosti zmizí v dalším závanu prachu, a četné pulsy zabijí jak plukovníka, tak jeho zbylé muže.

Bitva se znovu rozhořela naplno, Wraithské váhání a nepochopitelné držení se zpátky bylo neodvratně pryč.
Organické lodě začaly energicky napadat formace Ha'taků, a roje Dartů dotvářely bitevní scénu, desítky tisíc se jich rojilo, a rychlopalná děla Goa'uldských lodí chrlily neustávající proud žlutých střel.
Nálety na Renec pokračují v nezmenšené intenzitě. Jaffové i vojáci z Tau'ri se stáhli až k hlavní pyramidě, kde v opevněných postaveních odrážejí vlny za vlnou. Většina bojových vozidel a Jaffských věží byla zničena.
„Do prdele, takhle dlouho nevydržíme!“ konstatuje Edgar, když dýkou vypáčí vzpříčený náboj v kulometu.
Nikdo mu neodpovídá. Charlie dokonce střílí ve stoje, zapomínaje na nebezpečí, a jen řve. Jakákoli slova byla zbytečná. O kus dál, blízko krytů, čeká Pierre s několika vojáky a detonátorem.
Hlavní štít základny padá, a střelba trhá na kusy velící pyramidu.
Zničehonic se Darty na celé obloze proměnily v déšť hořících meteorů, a rozrytou zničenou planinu, hemžících se Wraithy, znovu obrací střelba z oblohy.
Dva Nemisy sestoupily z orbity a masakrují všechno Wraithské, zde přítomné. Dva Křižníky, které právě přistály, jsou rozstřeleny na kusy. Všichni jásají. Lidé, i Jaffové. Přestože si většina nerozumí, věří, že to mají za sebou.
Scéna bitvy už tak radostná není. Z nepochopitelného důvodu se polovina Ha'taků stáhla, a Wraithové začali ten zbytek zatlačovat k planetě. Wraithské lodě se seskupily okolo ní.
Leagnar vše sleduje ze svého poklidného stanoviště, a ničemu nerozumí. V té bitvě přece jde…znovu jeho loď zaplní známý zvuk, varující před příchozím hyperprostorovým oknem.
Z něj se vynoří další flotila Ha'taků, ale početnější, než ta která se stáhla, a za nimi něco, čemu sám Leagnar není schopen uvěřit. Modrá Apophisova vlajková loď.
Pohled na ní je skutečně impozantní. V podstatě vypadá jako Sokarovy lodě Nemis, ale je dvakrát tak velká, a celá její pyramida je pokrytá zářivými modrými krystaly. Doprovod Ha'taků se rozděluje a útočí na bitevní křídla Wraithské flotily, ta zakolísá, a středem ustupuje. Jedinou překážkou je modrá loď.
Apophis na pel'taku lodi zmáčkne panel na svém trůnu.
„Připrav sekundární zbraně.“ nařizuje svému lota'urovi, který má ruku na panelu opodál. Ukloní se.
Z trupu lodě se vysunou stovky rychlopalných kanonů, mířících své hlavně na nepřátelskou flotilu, která se rychle blíží, zaháněná Ha'taky, které i přes značné ztráty vhánějí Wraithy tam, kde si je Goa'uldi přejí mít
Modravou pyramidu zahltí několik záblesků energie, a začnou se z ní vztyčovat černé obelisky, z vnější poloviny pokryté modrými krystaly.
Některé Wraithské lodě zaváhají, a snaží se uniknout jinam, ale Ha'taky je donutí znovu změnit názor.
Vlajková loď letí přímo na Wraithskou flotilu. Obelisky se pomalu odspodu nabíjejí červenavými proudy energie.
Od prvních Hives jí již dělí jen velmi malá vzdálenost. Mateřské lodě zahajují plnou palbu do modré lodě, ale obelisky zahltí červenožlutá zář, a souvislé dlouhé pulsy se zarývají do trupů Wraithských lodí, které vybuchují, a berou mnohé další lodě explozí s sebou. Ha'taky ustoupily směrem k planetě, a zbylým nepřátelům jen pomalu dochází, že nyní mohou uniknout.
Osmero obelisků stále dští nové a nové střely, přes jeden přeživší Křižník jedna dokonce prošla jako nic, předtím než se vedrala do trupu Hive. Všude kolem se otevírají hyperprostorová okna, a organické lodě v nich mizí.
Apophis vše sledoval s neskrývaným potešením. Tentokrát ti ubožáci dostali lekci, na kterou jen tak nezapomenou.
Postarám se o ně, až vyřídím větší problém…

Pyramida na neznámé planetě je na první pohled opuštěná – až na několik Jaffů hlídkujících v okolí, a prolétavající letky Gliderů nad nimi. Přilétá Alkesh. Z něj Leagnar, v té době ještě ve starém hostiteli, udiveně a se zájmem přeměřuje data. Vidíme také, to co on – pole modrých krystalů, vyrůstajících ze žluté půdy na jakémsi poli, hned za pyramidou.
Mezi modrými krystaly občas projde impuls energie, nebo šelestivý zvuk. I tento život našel užitečný účel.

Leagnar až tak optimistický není. Rozpačitě sleduje poletávající trosky. Ať počítá, jak počítá, přišli o plnou polovičku lodí. A kde se tu vzala tahle loď? Neměla nikdy opustit okolí Chulaku!
Chybou Apophise vždy bylo nutkání demonstrace síly. Ani jsem se nikdy Raovi ve vztahu k němu nepozastavoval.

Planetární soustava, kdesi v Pegasu, domovská základna Tok'rů, což bychom samozřejmě neměli mít šanci poznat. Vzhledem k tomu, že na orbitě oceánské krouží loď dosud neznámé rasy.
„Výkyvy energie? Cokoli?“ ptá se netrpělivě důstojník technika
na můstku lodi, jejíž stěny jsou pokryte mnoha odkrytými kabely a funkčními panely, okolo nichž běhají technici. Až na sotva znatelné označení funkce mají všichni stejné uniformy. Kdesi v chodbách slyšíme dětský pláč.
„Ne pane, až na…(technik praští do panelu a uskočí od něj) Musíme zmizet!“
Důvod jeho konání byl po půlsekundě jasný všem. Hlas, zarývající se až do morku kosti všem na lodi, se nesl skrz všechny stěny. Odmaskovaný Ha'tak byl tak blízko trupu lodi, až se jej téměř dotýkal. Všichni na můstku mohli jasně vidět plazmová děla, nabitá a namířená přímo na jejich motory i zbytek trupu.
„Mohli jsme vás nechat pokojně odletět, ale protože jste posílali průzkumné výsadky v této soustavě, nezbude vám, než se vzdát. Vašim lidem se nic nestane, vysadíme vás na jednom z ostrovů planety, a až se rozhodneme tuto soustavu opustit, vrátíme vám loď a necháme vás odletět v míru.“ dopoví hlas a odmlčí se
Kapitán lodi se rozčílí, a nařídí otevřít komunikační kanál. Tak tohle jim nevyjde…
„Jakým právem se nám opovažujete takto lhát?! Víme kdo jste! A ať si říkáte bohové nebo ne, víme co nás čeká v případě zajetí! To nás raději zabijte!“ říká kapitán, s rukama sevřenýma v pěst. Vůbec nevěří v to, co říká, ale nemají na vybranou. Kdyby měl na výběr mezi těmi ženami a dětmi a sám sebou, bylo by to mnohem snazší.
Hlas mu odpoví vzápětí.
„Víme, že jste lidé. Nemáte se čeho bát. Nejsme Goa'uldi. Bojujeme proti nim. (pauza) Ano, patříme ke stejné rase, a přišli jsme sem proti nim bojovat, ne pro otroky a hostitele.“
„Když nejste Goa'uldi, kdo potom jste?! Poznáváme vaši technologii, přestaňte lhát, a pokračujte ve své božské činnosti, ve které jste tak důslední!“ říká kapitán, stále věříc, že jde o lest těch cizáků. Copak může věřit takové pohádce? Rebelové z vlastní rasy! Odboj! To už by spíše uvěřil, že jsou hodní a mirumilovní Wraithové. Leda tak nějaká goa'uldská frakce, třeba jsou na tom podobně jako ti, které prezentují jako démony a sebe jako bohy…
„Chápeme vaši nedůvěřivost, ale nemáte na vybranou. Jakýkoli pokus o únik nebo lest, bude znamenat vaši jistou likvidaci. (pauza) Dle známek života jsme obeznámeni s tím, že vaše loď je plná nevinných lidí, a vaše loď není tak úplně bojeschopná. Nezbude vám, než se vzdát!“ dodá hlas na důrazu a definitivně se odmlčí.
Kapitán se podívá po své posádce. Z jejich pohledů nedokáže vyčíst nic určitého. Má k nim povinnost. K posádce i lodi. On je sem navedl, a udělali vše, co se od nich očekávalo. A tamti venku mají určitě i maskované lodě. I lest by byla bez šance. Rozhodne se.
„Přistaneme na vámi určených souřadnicích. (povzdech) Žádám vás o vaše slovo, že se nic mým lidem nestane!“
Jakoby to něco znamenalo. Už jedna loď se takhle Goa'uldům „vzdala“.
„To vám samozřejmě zaručujeme. Omlouváme se za vaše rozčarování, ale musíme se chránit. (pauza) Vaše systémy by již měly přijímat příchozí informace.“ a hlas se odmlčí poznovu

Fialovým světlem prozářená komnata, nepříliš veliká, ale neuvěřitelně vysoká. Jedna Wraithská postava klečí, druhá sedí na trůně, posetém zářivými krystaly různých barev. Královna na ní sedící je oděna ve stříbrný háv, kryjící jí i hlavu, po okrajích šatů jsou jakési wraithské symboly, podobné jejich písmu. Kolem celé komnaty občas probleskne zvláštní odraz pohybu něčeho.
„Převelice jste mě zklamal,“ řekla postava tiše „Za svou chybu zaplatíš.“
„To jsem věděl dříve, než jsem se k vám vydal, císařovno. Byla to má chyba, a jsem povinen se alespoň pokusit o její nápravu. Pokud tedy žádáte trest za mou neschopnost.“ řekne Todd poctivě a bezelstně
Císařovna vstane ze svého zářivého trůnu, obklopena gardisty v chameleoním biobrnění, a uvážlivě, beze spěchu, kopne Todda do obličeje, a nehodlá přestat, dokud se nebude sotva svíjet na zemi.
„Tvou omluvu nepřijmu, dokud svou chybu nenapravíš. Pokud však selžeš i nyní, a budeš mít stále natolik drzosti přežít, víš co tě čeká.“ dodá císařovna, a s ladnou elegancí poznovu zasedne na své místo.
„Ano, má paní. (bolestivý vzdech) Tentokrát už ne.“ řekne Todd, a všemi zbytkami sil se otočí a odšourá se pryč.
Císařovna se zlostně zadívá na strop místnosti, až si uvědomíme, že vlastně není žádný vidět. Její pohled míří přes stále užší a vyšší část komnaty, až by mohl vidět i hvězdy a blízké soustavy mlhovin a asteroidových mračen, ve kterých pluje umělé organické město Wraithů, jejíž průměr musí být dozajista aspoň sto kilometrů, a na jejímž povrchu z beztváré hmoty plné kovu klíčí konstrukce lodí, svíjejících se jako ramena krakatic, a spojujících se v nové a nové větší části…

Známé krystalické tunely zaplňuje vzrušené očekávání. Tok'rové tentokrát nechali vyrůst široký sál, v němž je přítomna snad padesátka Tok'rů, a také Ayana. Ústup zpět do domovské galaxie? Nepravděpodobné.
„Schůze Nejvyšší rady nyní započne.“ řekne jako první Garshaw „Rada dospěla k nutnému závěru, že byste všichni měli být obeznámeni s tím, o čem nyní jednáme s místní lidskou rasou. (pauza) Po porážce a vyhnání Goa'uldů bychom neměli jen tak odejít, a pokusit se pomoci i v boji s Wraithy, kteří by mohli, byť po delším klidovém období, napadnout i naši galaxii, přestože jejich technologie hyperpohonu se Goa'uldům ani zdaleka nevyrovná, je možné, že po zajmutí Zipacny a získání nějaké lodi se vše může změnit.“ Garshaw se na chvíli odmlčí a pokývne Delekovi, který právě vcházel do jednací místnosti
„Slovo předávám Delekovi.“ říká Garshaw
Jmenovaný vstane a nepatrně se ukloní, na znamení respektu.
„Děkuji, Garshaw. (k ostatním) Jak jistě víte, zvolený způsob jak tuto válku s Goa'uldy vedeme, není právě nejšťastnější. Naše počty jsou stále nižší v důsledku boje, a naše možnosti sabotáže jsou neustále omezovány jak naším počtem, tak stávající situací mezi Goa'uldy. (aktivuje holografický projektor) Zde je zbraň, která vše změní.“
Většina užasle pozoruje svou výslednou práci. Antický obranný satelit se štítem a hyperpohonem z Antické lodě třídy Aurora. Souběžně na hologramu probíhá simulace boje s Wraithy, jak paprsek prošpikovává několik Hives jednou ranou.
„Přestože se nám nepodařilo získat antický napájecí zdroj (všimne si pohledu Anise), zdroj antické lodi s několika naquadahovými reaktory jej plně nahradí. Překvapivé útoky tak budou…“ začne vysvětlovat, ale Jacob, který vběhnul do místnosti mu v tom zabránil.
„Já i Selmak se velmi omlouváme za narušení schůze, ale tohle zatraceně spěchá!“ zakřičí Jacob
„Co se stalo?“ zeptá se Garshaw, ale místo Jacoba mu odpoví Selmak
„Goa'uldi vedeni Leagnarem zvítězili. Přece přiletěly posily.“ dodá Selmak ponuře
„Jejich počty? Ztráty Wraithů?“ dožaduje se rozčileně Garshaw, Delek se jen zkoprněle poslouchá. Tok'ra, který v první bitvě s Ra zachránil Egerii, který zradil a měl být dávno mrtvý, se zničehonic objeví v jiné galaxii, a zachraňuje celou invazi Goa'uldů do ní. Tomu se říká paradox!
„Dle nejasných zpráv našich agentů, a zbežných sledování bitvy, přibylo asi dvě stovky lodí třídy Ha'tak, čtyř až šesti Sokarových Nemis, a dokonce (povzdech) Apophisova loď z Chulaku.“ dodala Selmak
„To není možné!“ zakřičela Anise, a podrážděně vstala „Ta loď je základem dohody mezi Apophisem a Sokarem! Bez její přítomnosti nic Sokarovi nebrání, aby napadl hlavní Apophisovy světy, Chulak a Tau'ri!“
Jacob, který zase mluví za oba, se k ní otočí, a znovu ke Garshaw.
„Jeden agent mi stačil zaslat nejnovější data o dění v naší galaxii, než jej dostali. Povstání bylo naprosto rozdrceno, lidské světy, které se přidaly, byly vyhlazeny, mimo Tollány, kterou Sokarovy lodě nalezly vydrancovanou, s polovinou mrtvých a z druhé poloviny zmizelých obyvatel.“ Jacob se na chvíli odmlčí, nejspíš nechce ani uvěřit tomu co říká, a už vůbec ne, že je to všechno pravda.
„Také jsme ztratili kontakt s Asgardy. Tok'erská rada v naší galaxii nám zasílá varování – neriskovat setkání s Asgardy. Nemáme s jejich civilizací příliš blízký kontakt, ale na první pohled se zdá, že došlo k převratu.“
„Kromě členů Rady, vykliďte jednací sál! Okamžitě! A vy Jacobe a Deleku – stejně jako vy Ayano – zde zůstaňte!“
přikázala Garshaw. Ví, že v důsledku těchto informací se vše mění. Úplně všechno.

V domovské galaxii se změnilo vše i pro Sokara. Byl si tak jist, že proti němu Asgardé nezasáhnou, ale po tom, co předvedli u Delmaku, a to záhadné odhalení zničení Tollány…není co si o tom má myslet.
Přemýšlivě pozoruje hyperprostor okny své komnaty. Signatury energie hovoří jasně – Tollána byla zlikvidována Asgardy. Ale proč by mi to usnadňovali?
Sokarova tvář je plná jak hněvu, tak zmatení a snad i náznaku…strachu? To si sám Sokar nepřipustí. Nikdy.
Odejde z komnaty, a nemusí kývnout ani na své elitní Jaffy u vchodu do komnaty, kteří obvykle střeží jeho bezpečnost.
Transportní kruhy přenesou Sokara i Jaffy kteří jej obklopují, a ten si usedá na trůn u pel'taku své lodi, znovu obstoupený Jaffy, a po stranách čekající a klečící otroky.
Již za chvíli zjistí, na čem jsou. (usměje se) Flotila Apophise i s modrou lodí je v Pegasu, ale jestli Asgardé hodlají dokončit, co mínili začít za dob vzestupu Ra, budou ty lodě chybět.
„Již za okamžik jsme u cíle, můj pane.“ hlásí běžně podlézavým tónem Sokarův první muž u ovládacího panelu.
Jeho pán mu neodpoví, jen nepatrně zvedne hlavu výš.
Hyperprostorová okna se otevírají u Cimmerijské soustavy, a několik desítek Ha'taků, které se z nich vylétly, se okamžitě zamaskovaly. To ale neplatí o dvou lodích třídy Nemis, z nichž v jedné je i Sokar.
„Asgardské flotile – Mluví s vámi Nejvyšší vládce Říše Goa'uldů, Lord Sokar. Přeji si mluvit s nejvyšším přítomným představitelem vaší rasy. A to okamžitě!“ řekne Sokar pevným, ledovým hlasem
Žádná reakce nenastala. Přílet lodi, ani komunikace.
Nikdo se na svého pána ani neodváží vzhlédnout, ba ani dýchat hlasitěji, než je nezbytně nutné. Jejich pán je však klidný. Ví, že stačí jen chvilka.
Přesto ho překvapilo, že se otevřely hyperprostorová okna, a z nich vyletěla Asgardská flotila, která začala vší silou pálit do druhé lodě třídy Nemis. Během několika sekund je trhána explozemi.
Ha'taky se odmaskují, a kryjí ústup druhé lodi, se svým pánem na palubě. Ten byl překvapen a rozezlen, ale přesto si tuto příležitost nenechá ujít.
„Vidím, že se skutečně mnoho změnilo. Upustili jste od svých nesmyslných konvencí, a stali jste se nám rovni. Samozřejmě (zmáčkne jeden z krystalů na svém trůnu) jste mě poněkud podcenili.“
Zatímco jsou Ha'taky drceny palbou, a několik z nich vybuchuje, cípy konstrukce pyramidové lodě se skládají do trojúhelníku, a nabíjejí se.
Asgardské lodě zakolísaly, a rozhodly se riskovat přímou palbu na Sokarovu loď. Ta vypaluje první pulsy, a likviduje asgardský bitevník neznámé třídy. O pár sekund poté pod palbou Ha'taků vybuchuje i jeden z Bilisknerů.
„Chtěli jste mě zabít. Měl jsem dost trpělivosti s vaší drzostí, a neustálým vměšováním do této galaxie, ale dále vám to nehodlám trpět!“ dopoví Sokar, a Goa'uldské lodě vstupují do hyperprostoru.
Na velitelské lodi je Loki na rozpacích. S takovými mocnými zbraněmi jsme se u Goa'uldů dosud nesetkali. A kolik může mít dalších velkých lodí? (praští se sám vztekem do hlavy) Taková chyba! Poloviční šance, a Sokar je naživu! Tohle plán na invazi určitě pozdrží. Ale co když jen blafuje? Bylo by to pochopitelné…ne. Neriskoval by bezpečnost své říše, kdyby neměl jistotu. Jenže co když ano? No, pro jistotu vsadí na důkladnější průzkum a posily. To bude nejrozumnější. Do zvážení jiných alternativ.
V tom se Asgard mýlil. Sokar věděl, že na obranu celé galaxie má nyní, nepočítaje v to Apophisovy a své lodě v Pegasu, všehovšudy stovku Ha'taků, a jedinou Nemis. Nesčetně lodí je rozestavěných a v opravě, což si vyžádá čas. Porážka v Pegasu by ale byla mnohem horší, a Jaffové i ta otrocká lůza by poznala, že jejich bohové nejsou neporazitelní, a Sokar nebyl žádný hlupák, aby si to neuměl spočítat. Stejně jako Apophis.
Po vydání příkazů se vrací se do své komnaty. Delmak a jeho říše ho očekává.

Úplná zkáza. Výraz měsíční krajina by totiž byl málo na vyjádření situace u Renecu. Na povrchu blízko základny nepřežil jediný brouk ani rostlina. Střely z orbity občas doslova pohřbily celé jednotky. Jen tu a tam trčí ze země hlaveň lidské nebo wraithské zbraně, nebo špičky bot. Víc nic.
„Jdu si dát panáka, co vy?“ řekne Edgar spokojeně a vytahuje láhev s jasnou etiketou Cognac. Původně byl pravděpodobně určen důstojníkům, ale k jejich smůle na ní narazil někdo jiný.
Svou výzvu ostatně nemusel opakovat dvakrát, a láhev koluje uvnitř zákopu, ze kterého se stal kráter.
„Nevím jak vy, ale já to spravovat nebudu.“ ozývá se znovu Edgar, a se zájmem pozoruje doutnající zbytky pyramid.
„Tak to nehrozí.“ řekne, spíš pro sebe, Charlie, když vidí Goa'uldské pyramidy, jak se posazují hned vedle původních, a kroužící údržbové Alkeshe, opravující hlavní pyramidu základny.
Stačilo by se podívat hned pod ní, a viděli bychom široké zástupy uprchlíků, jak v různých, a naprosto nesrozumitelných jazycích, děkují svým novým bohům, někteří padají na kolena.
„Ti jsou teda spokojený. Jsem zvědavej, na jak dlouho jim to vydrží.“ podotkne Edgar, který neví, kdy zavřít hubu
Náhlé zemětřesení je důvod vyskočit z kráteru. Všichni přítomní, i Jaffové, klekají na zem. I očividně unesení vojáci Tau'ri, když nepokleknou, tak se alespoň postaví do pozoru.
Modrá loď klesá a pomalu prolétává nad základnou. Sluneční paprsky se jasně odrážejí od stěn modré pyramidy, i od její černé spodní konstrukce.
I ostatní lodě na chvíli zanechaly své činnosti. Mnozí domorodí obyvatelé vzpínaji ruce se slzami v očích. Na taková gesta není potřeba znát cizí jazyk. Trvá to snad několik minut. Dokud modrá loď nenabere výšku, a hned na nízké orbitě neskočí do hyperprostorového okna.
Poddaní Goa'uldů pokračují v obnově základny. Nám známí Tau'riové se vrací na své místo.