Hvězdná Brána Pegasus - 15 - Konec světa lidí a bohů
Stargate Pegasus : Divitae - 15 - Ragnarok
„….Namáháš se darmo. Spíš zraníš neporanitelný vzduch, než na mně mečem dosekáš se krve…“
- Macbeth
Letka tří Mirage 2000 dorazí k budově světové vlády, a každá odhodí dvojici termobarických bomb. Vrátit se dokáže jen jeden letoun, první byl sestřelen raketou vypálenou se sutin plechů starého Atomia, druhý je zničen střelbou dvojkanónu u zborcené radnice. Celé okolí je obsazeno povstaleckými jednotkami, neuznávajících vládu generála De Mertense. Město Brusel bojuje o přežití.
Na místo, zničené termobarickými bombami, přistává snad patnáct těžkých helikoptér, nevšímajících si nebezpečí všude okolo nich. Výsadkáři, věrní kolaborantské vládě, se zakopávají v troskách s příslibem brzké podpory. Věděli, že hned tak brzy nebude. Rebely se přece nepodařilo zničit ani v Londýně, a teď už ovládají celou jižní Anglii. Bylo chybou vlády, že ubezpečili své hadovité chlebodárce, že není nutné nechávat na orbitě jedinou větší loď, jen snad dvě letky Alkeshů pomáhaly s bombardováním existujících asijských ghett, od nichž by to nečekal nikdo.
Ani plukovník Wells, kdysi důstojník amerického letectva. Vytvořit plán je jedna věc, ale jak jej uskutečnit. Za dlouhého rozjímání pod falešným jménem v řadách armády Země, podřízené Apophisovi, měl času dost.
Londýn byl velké vítězství. Kdyby jen ti nespokojenci, kterým nestačil luxus a výhody, jen tušili, že se za jeho jménem skrývá poslední živý důstojník SGC, major Davis.
Prohlíží si mapy bojů, a zjišťuje možnou kolísavou loajalitu některých jednotek. Nikdy si nepřestal vyčítat, že přestože se mu podařilo zachránit podplukovníka Carterovou, nedokázal jí přesvědčit, že je třeba se skrývat a využívat co nejvíce intrik a úskoků k dosažení jejich cílů – osvobodit planetu od Goa'uldů.
Spojovací poddůstojník vtrhne do jeho zaneřáděné a napolo zničené kanceláře, kde čas od času zablikají porouchaná světla. Není se čeho bát, úplná protivzdušná obrana byla zajištěna už před několika hodinami.
Nenadálá návštěva mu předá nové zprávy od velitelů z první linie.
Výborně. Celá Anglie byla zajištěna, ale ztrácíme kontakt s jednotkami generálmajora Kuhleho. Jeho dvě divize Bundeswehru se měly postarat o centrální velení v Bruselu, ale zarazili se v polovině města, a loajální vládní jednotky se co nevidět postarají o ně. Čte dál.
Helemese. To bych do Ključkova neřekl, že se tak nakonec rozhodl. Jen ty ztráty civilistů, ty jsou zcela nepřijatelné, a vyšší, než jsem si myslel v těch nejhorších představách a možností. Od dohasínajícího zbytku doutníku na okraji stolu zapálí už přečtené sdělení, a pomalu pozoruje plameny, silně živené papírem.
Generálovy slzy pronikají špínou na tváři, a za nimi se objevují proužky čisté kůže.
Samantho, proč si jen nemohla pochopit, že musíme využít nenažranosti těch zrádců. Měla jsi mi tenkrát věřit.
Strop kanceláře se zatřese, a na několika místech se objeví praskliny. Určitě letí z jihu. Jakmile zničí Kuhleho mechanizované oddíly, máme ještě větší problém.
Davis popadne všechny nutné věci, zbraň do ruky, a odchází pryč, vojáci houfně opouští vybombardovaný podzemní komplex, doprovázeje svého velitele na nové, bezpečnější místo.
Obě strany se snaží minimalizovat ztráty nevinných životů, ale není to jen Londýn a Brusel. Desítky oblastí Evropy i světa, kam až zasahuje válečné snažení vládních i povstaleckých sil, jsou v jednom ohni.
De Mertens ztráci trpělivost. Taktické střely s atomovými hlavicemi ukončují boje v asijských oblastech. Jaká škoda. Ty šikmoočky a tmavé huby se rozhodně vždy hodily coby dar Apophisovi. Milióny otroků rozhodně byly dobrý daňový artikl pro Goa'uldské pány.
To málo štěpných hlavic se právě spotřebovalo, Apophis uvolil, že víc jich na Zemi nesmí být, zbylé zásoby byly pouze pro potřeby jeho žoldnéřských a Jaffských armád. Méně účinný uran a plutonium byl většinou vhodnější pro dobývání světů, než drahocenný naquadah.
Cela na Atlantis byla to nejdokonalejší, co kdy Leagnar viděl. Velmi účinný energetický štít, a žádná možnost úniku, taková alternativa je zde předem určená k selhání.
Jsou slyšet kroky. Šest Tok’rů odvede, dle jejich mínění, nejhoršího zrádce před soud rady. V obvyklém případě zrady, sama o sobě neobvyklé, by skončil v uzavírajícím se tunelu.
„Leagnare, bývalý Tok’ro. Jsi obviněn ze zrady své rasy a našeho společného přesvědčení. Přiznáš-li se, poprava bude rychlá a milosrdná.“
Po celou dobu přimhouřenýma očima probodával Egerii, radě pochopitelně předsedající.
„Dříve před tím bych si přál Tok’rům odhalit detaily mého činu ohledně bitvy s Raem.“
„Tedy mluv, pokud máš co říci.“ řekne přísedící Anise
Mnozí z Tok'rů v tuto chvíli dusí myšlenky svých hostitelů na, o poznání rychlejší způsob vyřízení starých záležitostí.
„Šlo o omyl. Špatně jsem odhadl taktickou situaci, a zbrkle jsem jednal. V mé velitelské lodi navíc selhala identifikace našich vlastních lodí.“
„Velmi přesvědčivý způsob lhaní, Goa'ulde.“ řekne chladně Egeria
„Jen ať mluví, naše královno. Ráda si poslechnu, jestli je tak dokonalý lhář, jakým se zdá.“ odvětí Anise
I zbylí přísedící tiše odsouhlasí jeho další pokus o obhajobu.
„Trvalo mi velmi dlouho, než jsem zjistil pravdu. Ra se celé tajemství pokusil skrýt. Nevím, jak vás všechny ovlivnila, když nás zrodila ze lži, vytvořené v její mysli. “
Rozčilené překřikování Tok'rů překvapí i jeho. Zloba některých hostitelů dokonce překonala zábrany symbiontů.
„Měli bychom toho Goa'ulda bezodkladně popravit, než otráví mysl mých dětí.“
„Postavila ses Raovi, našemu nejstaršímu bratrovi. Ano, je to bohužel tak, a s touto pravdou nic nenaděláme. Byly chvíle, kdy jsem si přál zemřít za to, čím jsem se narodil. Nástrojem lži a moci.“
Tok'rové vytahují zbraně, a přestávají se kontrolovat i poslední z nich. Tyto slova už překonaly i jeho dávnou zradu, vždyť popírá jejich vlastní podstatu! Jeho slova však zní dostatečně hlasitě i teď.
„A nejen kvůli těmto věcem. Donutila si mě mlčet, protože bych zničil jedinou reálnou šanci na změnu k lepšímu.“ Delek vyvádí Leagnara, jeho zbraň zaražená v Goa'uldových zádech.
„Je to pravda! Proč myslíte, že by jí Ra nechal žít? Proč by ji pro výstrahu nezabil a upevnil tak svou pozici, a místo toho jí ukryl ve stázi na utajené základně na tehdy primitivním světě, jejíž obsazení zabránil naposledy před dvěstě lety, při pokusu Quetesh o získání nových zdrojů?“
Delekova ruka sklonila zbraň, a navracela vězně před soud. Všichni Tok'rové těkali z Egerie na Leagnara.
Ticho protnul příchod Jacoba, který vše poslouchal, a Selmak rozhodně nehodlala mlčet.
„Já tam byla.“ řekla, a otočili se k ní.
„Na Queteshině lodi jsem tehdy byla na dlouhodobé misi. Měli jsme podezření, že hodlá přepadnout světy Heru'ura a vyprovokovat novou válku v dočasném spojenectví s Morrigan a Kronosem. Velká šance ke zničení utužené celistvosti vztahů Vládců Soustavy i samotného Raa. Do té doby docházelo jen k nevýznamným šarvátkám o državy.“
Selmak přeskakuje hlas, jakoby se jí příčilo mluvit dál, a třeba si jen připustit, že…
„Její loď se přiblížila k tomu světu, zvané místními lidskými obyvateli Pangara. A byla přepadena přesilou dvou Raových lodí třídy Era'lnot Ta.“
„Jsi si jistý, že šlo o Era'lnoty? Nebyly viděny už od dob velmi blízkých době vzestupu prvních Goa'uldů.“ ptala se Anise. Byla jediná z několika, kteří si všimli dobře skryté úzkosti královny.
„Bezpochyby. Quetesh palebná převaha donutila k odletu. Ještě při opatrném odchodu z mise jsem se o to blíže zajímal. Poslala ještě několik průzkumných lodí, mimochodem zmizelých. Z pochopitelných důvodů jsem celému incidentu nepřikládala důležitost. Až nedávno, při hledání veškerých zapomenutých Raových základen, jsem našli – naši královnu a matku.“
„Proč posloucháte a necháte se ovlivňovat slovy ničemného velezrádce a renegáta beze cti? “
Nikdo si není jistý už ničím. Opravdu, Atlantis má připravený štít i šanci na odlet. Antické senzory nedetekují ani ten nejvzdálenější pohyb, mimo formace Wraithů, provádějících diverzní útoky a nálety, přesně podle plánu.
Copak nemohl jen zešílet? Nebo je chce nechat, ať snad zešílí sami z jeho slov, v tuto chvíli značně reálných.
„Ty jsi tedy vážně ochoten tvrdit, že nám předala jen to, co chtěla? Jak by to mohla dokázat?“ zeptá se Delek
„Královny mohou něčeho takového dosáhnout, neúspěch – přesněji nervové zkraty znamenají smrt. Ví to jen ony.“
„Jak to můžeš vědět?“
„Protože jsem našel svět, jejíž živé vody nás kdysi zrodily v jezerech a bažinách. Kde stále žije a vzkvétá ve své přirozenosti naše rasa, toužící po vědění a zkušenostech života mimo vody. Právě tam jsem se jako první Goa'uld po dlouhém věku degenerace a vzrůstajícího šílenství našich pomýlených druhů, vrátil, a mohl jim tak říci o velkém světě daleko za rodnými vodami.“
Domovský svět Goa'uldů a Unasů navštívil neobvykle oblečený cizinec v přesně padnoucích šatech se stopami výstřelů, a potrhaných okrajů. Bez rozpaků přijde k blízkému jezeru, a strčí ruku do vody. Jde o staršího hnědovlasého muže, nijak zvlášť zapamatovatelného.
Vytáhne dlouhý nůž, a vrazí si ho hluboko do prsou. Stačí jím trhnout, než se sveze zkroucený na břeh. Z krve vytékající z jeho úst je slyšet zasyčení a pískot, oznamující symbiontovi nutný odchod.
Pískne táhlý agresivní zvuk, a zmizí v hlubinách.
Je sám. Nádherné pocity jím prostupují, když si uvědomí čirost svého života, který není na nikom závislý. Co je pro něj zvláštní prožitek, musí být pro ty, co se zde v temnotách narodili a žijí, déle neúnosné.
Mrštným dlouhým tělem Goa'uld rozráží zakalenou vodu, míjejíce divoké příslušníky svého druhu, lišící se od něj zbarvením i velikostí. Míjí i jiné vodní druhy, ryby a mlokovité zjevy. V hloubce u dna si všímá mnoha škeblí, pohybujících se rychlostí pozemských krabů.
Na nejhlubším místě které v jezeře najde, kde vystupují špičaté hroty skal přímo z bahnitého dna, za sebe vydá neuvěřitelně pronikavý tón, který ve stejné frekvenci opakuje jak ve člověku slyšitelných parametrech, tak i v těch ultra a infrazvukových. Výsledek se nedostaví hned.
Šlo o zjevnou provokaci. Nesčíslně potomků, i několik královen, vyslyšelo volání potomka jednoho z nemnoha uniklých z rukou Unasů, hlídajících břehy, a vydali se s ním promluvit po svém způsobu.
Měli mnoho otázek k zodpovězení. Dávno minula doba, kdy si i poslední z nich uvědomil, že mají na mnohem víc, než znát jen to, co je nad a pod hladinou.
Nikdo nevěděl, kolik šťastně uniklých z fádnosti vod mohlo uniknout Unasům. Naučili se je nenávidět stejně, jako je nenávidí oni. To vše Leagnar správně předpokládal.
Připlavali první. Oba rozevřeli čelisti, a citlivými nervovými zakončeními se jimi k sobě připojili. Návštěvník byl v předávání informací mnohem dominantnější, proto spojení nebylo pro prvního obyvatele jezera příjemné.
V bouři záblesků a prožitků cítil skutečné emoce, tedy věci neskutečné.
Základní údaje o zázracích technologií, o moci a síle jejich rasy, těžce vydobyté na hlouposti těch starších, a domýšlivých. A kam ty první z nich dovedla touha po nesmrtelnosti a vlastní výjimečnosti.
Strašné, nepochopitelné, a přitom i stejně tak úžasné věci jim obsáhle sděloval, dokud nekolaboval vysílením.
Pomalým, a majestátným pohybem po dně, silně vířícím usazeniny, připluly i dvě královny. Ryby se obloukem vyhýbají početnému shluku symbiontů, v absolutně nepřirozených počtech.
V místě setkání pegasuské aliance proti Goa'uldům, došlo k nepříjemné situaci. Více než jen nepříjemné. Cestovatelé udělali chybu, že důrazně nežádali Tok'ry, aby neodvolávali hybridní loď. Císařovna si brzy uvědomila svou nově nabytou převahu, a zahájila bitvu. Všechny nekvalitně rostlé wraithské lodě byly ostatně k ničemu. Doslova se rozpadaly, jen dostaly první zásah, a ty dostávaly záhy, po vytracení momentů překvapení, a rozptýlených sil Goa'uldů, schopných je najít nepříjemně rychle.
Červené pulsy zbraní Cestovatelů neúčinně prskají na celistvý trup wraithské planetky, velmi pomalu nabíjející hyperpohon. Císařovna si byla vědoma, že jí tito neschopní lidé nemohou zničit, a využila času bitvyk jeho aktivaci. Vylepšení na základě technologií parazitů umožní planetce překonat mezigalaktický prostor, který už šest tisíc let odděluje jejich rasu na ty, kteří zůstali, a na většinu, schopnou letět i stovky let někde tam, mimo Pegas, jejich domov.
Tria spotřebovala většinu dronů, a Ayana se snaží zoufale spustit autodestrukci v naději, že hypermotor Wraithů by jím mohl být zničen, na což nestačili ani její drony ani Cestovatelé, přicházející o jednu loď za druhou.
Antička sama neví, proč Tok'rové odvolali jedinou loď, nutící císařovnu k poslušnosti, a všichni odešli i z Trie s tím, že jejich přítomnost zde už není nutná, a že k obsluze celé lodě stačí jen jediný Antik.
To, že tam nejsou nutní, si nyní vykládá tak, jak si to vyložit měla.
Subprostor na její výzvy k Atlantis mlčí.
Wraithská planetka nabila hypermotor, a zanechává za sebou zubožené zbytky Tok'ry zrazených strážců.
Krystalické tunely zarůstají, i s mrtvolami zabitých Tok'rů, mimo jiné i s tělem Egerie. Selmak nebyla jediná, kdo udal konkrétní a pravdivé vědomosti. Dohromady jen více a více potvrzovaly ohavnou pravdu. Pravda způsobila strašné krveprolití, a nejeden Tok'ra zvolil sebevraždu jedem, kteroužto možnost měl k dispozici vždy a všude každý z nich. Místnosti v tunelech i na Atlantis se modraly výboji zat'knat'ktelů a TER zbraní. Jen pouhá chvíle stačila na úplné rovrácení, ještě před chvíli sebejistých, Tok'rů. Nakonec se většina z nich přidala na Leagnarovu stranu. Jen Anise a hrstka dalších si vybrala nákladní loď k úniku pryč. Celá jejich existence, za kterou bojovala ona i ostatní, byla k ničemu. Nikdy nebojovali proti Goa'uldům. Oni jimi byli. Jejich služebníci, o nic lepší než Jaffové a ty desítky a stovky důstojníků a techniků, věrně sloužících Apophisovi a Sokarovi.
Atlantis navždy opouští Lanteu. Antické město vzlétá k obloze. Je k ní ukotvena černá Leagnarova loď. Jacobem Carterem v ovládacím křesle, a Leagnarem, rozvážně hledícím na bránu v konstrolní místnosti, kde byl úplně sám. Bylo mu jedno, jestli zemře. Egerie je znovu vedla do zkázy jako otroky, a to zkrátka nemínil dopustit.
Nešlo mu ani tak o to, aby se přidali na jeho stranu. Pokud šlo o něj osobně, mohli zničit Atlantis i jeho loď.
Chtěl jen, aby znali pravdu.
K Atlantis skočí z hyperprostoru flotila různorodých lodí. Tollánské křižníky, jedna orbánská a dvě Hebridenské lodě obklíčí celé město, a zaměřují všechny své zbraně na centrální věž.
Leagnar rozčileně otevře komunikační kanály.
„Jsem Goa'uld Leagnar. Kdo jste, jestli se smím zeptat?“
Daniel na tollánském můstku hlasitě zakleje. Opravdu to dokázal.
„Musíme vás zastavit ve vašem plánu, Leagnare. Nic z toho se vám nepodaří, to vám zaručuji.“
Goa'uld se srdečně zasměje. Skvělé. Aspoň že někdo odhalil mé dlouhé snažení.
„Vy jste přece Daniel Jackson, člen SG-1. Je mi ctí, že vás konečně poznávám, a gratuluji vám k vaší brilantní práci. Opravdu. Bohužel vám musím sdělit, že co se má stát se stane.“
„Pokuste se zapnout hyperpohon, a tuto planetu neopustíte živí. Máme připravené bomby, které bez odporu proniknou i antickým štítem.“
„O tollánských technologiích jsem slyšel. Stejně jako o tom, co s nimi udělali Asgardi.“
Daniel mlčí. Neví, co si o něm má myslet.
„Nejsme nepřátelé, doktore Jacksone. Plukovník Maybourne vám vzkazuje, že…“
„Nemluvte nesmysly. Oba dobře víme, že to nemluví on. Nemůže.“
„Tím bych si nebyl tak jistý, doktore Jacksone. Jsem to já. Harry Maybourne. A zároveň nejsem.“ řekne obyčejným, lidským hlasem.
„Zanechte těch hloupostí. Odešlete nám frekvenci vašeho štítu, aby mohla být Atlantis obsazena.“
„Je mi líto, ale ani já, ani Leagnar to neuděláme. Na Zemi probíhá povstání.“ mluví stále lidským hlasem.
„Jak to můžeš vědět?“
„Byl to můj nápad. Je to divné, být s někým, kdo žije stovky let, a vědět o něm úplně všechno. Tihle tvorové si toho totiž pamatují tolik, že to až děsí. A pamatují si všechno do úžasných detailů.“
„Jestli tě skutečně nechá mluvit – chceš říct, že jsi zradil celý náš druh?“
„Věř, že se Zemí neměl Leagnar nic společného. Byl vězněn a mučen Sokarem. A víš, co to znamená. Bylo štěstí, že pro něj Apophis vybral mě. Takhle můžu našim lidem pomoci lépe než vy Jacksone.“
„Nevěřím ti ani slovo. I kdybys mluvil ty, nikdy bych ti nevěřil. Tobě se nedalo věřit, ani když jsi byl člověkem, Maybourne.“
„Je mi líto, že to bereš takhle. A zatímco spolu mluvíme, můj přítel vypočítal dráhu odpalu dronů na obranu před tollánskými bombami. Snad se ještě potkáme.“
Atlantis vstupuje do hyperprostoru, připravena na mezigalaktickou cestu. Odpalované drony s jistotou ničí vypuštěné bomby i přes jejich vysoký počet.
Kdo ví, proč si Cimmerii Goa'uldi vybrali jako první cíl svého odvetného útoku. Asgardský nejvyšší velitel Omrenel věděl proč. Jak lidské. Že by pohnutky jejich hostitelů ovlivnily až tak jejich úsudek? Hanba stará tisíce zkrátka nemohla být jejich nepřáteli zapomenuta. Lodě Asgardů zůstávají rozděleny v mnoha malých uskupeních, velmi vzdálených od sebe. Vidina snadného vítězství musela zatemnit rozum Apophise. Vydal rozkaz, aby zahájily frontální úder na planetu, a nešetřily ranami na Omrenelovu flotilu
Udělal přesně to, co asgardský velitel chtěl. Eskadry bitevníků se spojují, a systematicky vnášejí palbou zmatek do řad protivníka, jejichž štíty pdají velkou rychlostí. Chaotická palba Ha'taků způsobuje více škod mezi Goa'uldy, než zamyšleným cílům, nutících je bojovat nad atmosférou a ve velké blízkosti.
Druhá flotila, Sokarova, je z větší části odražena palbou bombardovacích kolosů, vynořených z pole asteroidů. Třetina Ha'taků byla zničena, a zbytek byl odvolán. Jen Nemisy pokračovaly v cestě, jejich štíty mohly docela snadno snést i těžkou střelbu ničitelů planet.
Osmero bitevních lodí Asgardů, celá bojová rezerva, odstřelila šest Ha'taků, chránících Apophisovu Modrou loď.
Tentokrát udělal kardinální chybu on, že nezapojil loď do přímého boje, kde by jí kryly zbylá plavidla.
Výstřel primární zbraně rozbije na kusy tři nejbližší Asgardské lodě. Ty ostatní věděly o slabině vlajkové lodi, a bez štítu jsou modré krystaly trhány výbuchy nárazů energetických střel. Sekundární palba nezabrání zničení lodi, ale přece Apophis svému osudu unikne. Dvojice Alkeshů zmizí v nenávratnu, za nimi silná tlaková vlna, jejíž síla rezonance naruší ještě jednu bitevní loď, a těžce jí poškodí.
Sokarovy Nemisy ulehčily přece jen poráženým formacím Ha'taků, a dlouhé výstřely obelisků skrz naskrz prostřelují silné protivníky. Už jich několik vybuchlo, ale na získání iniciativy to nestačilo ani omylem.
Cimmerijský válečník se slzami v očích vidí, jak je jeho vesnice spalována ohni boje nadpřirozených bytostí. Válečné vozy bohů vrhají blesky a zkázu na armády démonů, jejichž obludní služebníci se odmítají vzdát. I poslednímu dítěti na planetě, tedy těm živým, dochází, že bohové nemusejí zvítězit, když nejsou schopni své věrné tohoto světa ochránit.
Ragnarok.
Poslední střetnutí. Konec bohů i lidí. Válečník odloží sekeru, a padne k zemi. Jeho myšlenky jsou upřeny jen na jedinou věc – setkat se co nejdříve se svou rodinou. Není takový zbabělec, aby spáchal sebevraždu v den ragnaroku. Bude se modlit za rychlý konec.
Omrenelova velitelská loď dostává pořádně zabrat od přesily Ha'taků, nestačí je sestřelovat. Přeze všechno, nepřítel ustupuje. Asgardská flotila využila sebejistoty protivníka, a jako hrot kopí se probíjela plavidly Sokara a Apophise. Plně se poprvé projevila technologická převaha. Nebýt velkých lodí s obeliskovou zbraní, Ha'taky by byly ničeny téměř beze ztrát. Goa'uldi ve velkém zmatku unikají hyperprostorem, polovina lodí byla ztracena
Loď asgardského velitele chrání čtyři bitevníky, když jí definitivně selhaly štíty a zbraně. Omrenel v boji zjevně nedbá na svůj život. Chvályhodné, ale hloupé na to, že je jeden z nejstarších a ztráta jeho života by na samém začátku bitvy byla takřka zrada a i v mnoha ohledech dokonalý plán by se mohl zvrhnout v těžké ztráty.
Zářivé vozy bohů podobným skučícím valkýrám před očima přeživších lidí letí pročištěnými nebesy. Paprsky rozrážejí zemi, a na místě trosek jsou nové vesnice, a mnoho nechápavých lidí, domnívajících se, že zemřeli. Ne úplně všichni byli zpět navráceni k životu. Ti šťastní se vroucně modlili dlouho poté, co oslňující světla nebes zmizela i s bohy.
Třetí bitva u Cimmerie právě skončila.