Draculovy povídky

Stargate Pegasus : Divitae - 11 - Wasteland

„…vyryl, uhnětl, zkombinoval, zvážil a změnil dvaadvacet základních písmen a z nich vytvořil celý svět a všechno, co bude třeba vytvořit v budoucnu.“
- z textů Sefer Jecira

Apophis v poklidu rozjímal o možnostech nových tažení v galaxii, tedy nezbytného navýšení úcty k jeho jménu mezi Vládci soustavy. Již dávno minul čas, kdy by něco takového stačilo k získání úplné nadvlády. Myšlenky na likvidaci Sokara, jeho dávného nepřítele, byly nasnadě. Přestože se mu vskutku božským zásahem dostala do rukou většina Heru'urovy flotily a Jaffského vojska. Přímý útok? Sebevražda. Tichá likvidace? Nemyslitelná. Sokar bez jakékoli úhony přežil snad stovku vražedných spiknutí a sabotáží. Fanatici z řad vyhlazených světů. Ash'rakové. Zrádci. A stále – stále bezvýsledně. V Apophisově mysli po takovýchto úvahách zůstávala prázdnota. Pustina. Plná zuřivosti k napohled nedosažitelnému cíli, nebo k čemukoli jinému. Jen - čisté zlo.
Ani si, zabrán jen ve své mysli, zprvu nepovšiml příchodu čtveřice Hadích stráží, vlekoucí bezvládné tělo v zakrváceném důstojnickém obleku. Goa'uld konečně pohlédl. Tau'ri. Bezpochyby.
„Kree Jaffa!“ řekl svým netečným služebníkům, klečících jako kamenné sochy.
Stráže nečekaly na další výzvu, a odkráčely. Jejich bůh nemá poslední dobou ve zvyku vyslýchat zajatce v přítomnosti někoho jiného, byť by to byl jeho nejvěrnější služebník. Pokud se této nové zvyklosti svého boha kdokoli na Chulaku opovážil podivovat, stačilo v duchu vyslovit nevyslovitelné jméno, plné zrady a špíny. Jakékoli jméno dvou bývalých Prvních mužů svého boha.
„Vstaň.“ Řekne klidně Apophis, vytahujíc kanopu s očekávaným obsahem.
Důstojník z Tau'ri – patrně s vysokou hodností, jak si Goa'uld všiml – pohlédl skrz krví podlité oči na svého uchvatitele, kterému se v ruce zmítá další z jeho rasy.
„To nebude nutné.“ řekne generál Mertens do očí překvapenému Apophisovi.
Tentokrát byl skutečně probrán z předchozích myšlenkových pochodů, a se zájmem se podíval na Tau'rijce.
Prazvláštní dialekt, to ano, ale zcela srozumitelný. Už za tu drzost, že mu pohlédl do očí, by jej měl okamžitě poslat shnít do kobky pod palácem, jako každého neposlušného otroka.
„Říkám, že to není nutné, můj pane.“ řekl generál, svěsil zrak a v pokleku natáhl ruce před sebe.
Goa'uldův pohled nyní zračil nepokryté zaujetí. Vzpouzejícího příslušníká své rasy znovu vhodil do kanopy.
Tau'rije dosud znal jen výbojné, a i s použitím mučení se vždy projevili jako tvrdohlaví slabomyslní hlupáci, jejichž mozek se odmítal podřídit. Pak už zbývala jen jedna nepraktická možnost. Před chvílí téměř vykonanou.
„Jaffové byli velmi neodbytní, proto jsem nepromluvil, dokud jsem se nedostal k vám, pane. S nabídkou vlády nad naším světem. (odmlka) Samozřejmě, obětí bude mnoho, ale i tvá říše získá mnoho.“ řekl, stále v pokleku
Apophis pomalu zvedl „ozbrojenou ruku“, a uvažoval o této možnosti.
Proč jej nezlikvidovat? Koneckonců, něco podobného se stalo i kdysi, a ta dávno vyhlazená rasa toho takzvaného Machella – všichni Vládci se museli spojit, ať je ten vřed vyhuben v zárodku.
„Na Ze…ehm…Tau'ri žije kolem šesti miliard lidí. Nechtěl bys pane, vládnout řekněme…několika stovkám milionů věrných poddaných…po eliminaci zbytku?“ řekl generál, aniž by byl tázán
Věcnost jeho mluvy Goa'ulda příjemně překvapila. Implantace by takto neměla ceny…i Klorel se koneckonců projevil jako neschopný slaboch, nezasluhující statků ani cti.
Ostatně, znal mnoho světů, kde lidé projevovali svou demenci, genocidy kvůli názorovým nesmyslům. Ovšem – to by byla výhoda – zauvažoval znovu Apophis. Sokar má výhodu průmyslových světů, včetně Delmaku. Bylo by načase, vyrovnat slabiny…
„Můžeš vstát, Tau'ri. Tvůj bůh je ti ochoten naslouchat.“

Osamocené monumentální plavidlo, vedle níž je i nedaleká vesmírná stanice při porovnání titěrná. Přitom je jen jedna. Neobklopena žádnou jinou lodí, ba ani jediným nicotným Smrtícím Kluzákem. Modrá pyramidální mateřská loď se uprostřed cesty mezi galaxiemi nemusí obávat žádné hrozby. A pokud by se přesto nějaká objevila, od jednoho stíhače po flotilu, obří struktura posetá modrými krystaly, si dokáže poradit prakticky s čímkoli. O obyčejné, zakrslé planetě obývané lidmi nebo nějakými prapodivnými organismy ani nemluvě.
Aktivace kruhů. Na palubu je přenesena pouze jediná osoba, ta, jejíž jediné slovo nařizuje smrtícímu kolosu transport, boj, nebo vyhlazení povrchu libovolného pevného tělesa.
S „ozbrojenou rukou“, v normálně vypadajícím krystalickém oděvu, a s TER zbraní, a se schovanou ultraostrou dýkou se o svůj život nemusí obávat, ani pokud by jej obklopil celé komando vrahů. Zatímco si sedá na trůn, vzpomíná, jako poslední dobou velmi často, na doby, kdy možnost povstání Jaffů byla směšná – co směšná, tak nicotná, jako částice prachu v mlhovině, a i toto přirovnání není dost přiléhavé.
Vzpomíná také na nedávné doby, kdy se všichni Goa'uldi vzájemně uznávali, a bavili se trivialitami, jako je množení svého rodu, a likvidace civilizací, které by mohly třeba jen prst zvednout proti jednomu z bohů. Pokud jej zvedly, nebylo co dále řešit. Nit myšlenek lorda Apophise byla přetrhnuta brzkým vyrušením.
„Poníženě se omlouvám za svou opovážlivost, můj pane. Odpusť svému služebníkovi za toto vyrušení, ale právě dorazila nákladní loď. Ash'rakové jménem Menell a Boch si přejí si s vámi mluvit v záležitosti, pro které jsi je údajně vyslel, pane. (polkl) Požádali mně, abych vás informoval, že vaše slova byla vyplněna v úplnost.“
Goa'uld pohlédl na svého lo'taura s pobaveným úsměvem. Takhle to má být. Má štěstí, že se mi dokázal dívat do očí, pokud by to neudělal, musel bych ho dát popravit. Lo'taur se má jakožto nejvýše postavený otrok vždy dívat do očí svému bohu, pokud vyřizuje jeho příkazy.
„Dobrá. Ať tedy vejdou. (zamyšleně) Smíš odejít.“ řekl vyrovnaným hlasem Apophis
Lo'taur na nic nečekal, a odkráčel. Téměř se srazil s třeticí postav. Dvě, držící jednu bezvládnou uprostřed, byly oblečeny v nejnovějším ash'rackém brnění. Sám lo'taur, jakmile je míjel, pocítil nepříjemné bodnutí, když si uvědomil, co takový hrdlořez ve smrtící zbroji dokáže. Viděl po boku svého pána dost, aby si to dokázal živě představit. Zachoval si však před nimi tvář. I lo'taurové jsou jim nadřazeni.
Ash'takové neuznali za vhodné na něj pohlédnout, což jej popodilo, ale neřekl ani slovo.
Trojice vešla do komnaty, a poklekli před Apophisem, s helmami v rukou, svého bezvládného zajatce donutili také kleknout. Až teď je matně poznat, že jde vlastně o zajatkyni.
„Je vidět, že slova svého boha pro vás nejsou nikterak plané. Odměna vás nemine. Nyní, povstaňte a vyčkejte u dveří komnaty. V případě nepříjemností…neopovažte se této ženě ublížit.“ řekl Apophis, a přísahal by, že se na něj Boch posměšně ušklíbnul, ale rozhodl se to přece jen přehlédnout.
Žena se na Goa'ulda vzdorně zahleděla, a přestože na ní nebylo vidět žádné zranění, řetězy jí i tak zcela bránily vstát. Apophis by se obyčejně smál, v situaci, když se spoutaný otrok zmítá jako lapené zvíře, ale tohle nebyla obyčejná situace. Ani zdaleka nebyla.
„Nejsem ti k ničemu. Stejně jako tehdy. Tak mě zabij, a nezkoušej mě děsit světýlkem v bulvách.“ Řekne drze zajatkyně. Apophisovi již svrběly ruce, když se díval do těch vzdorných očí blonďaté ženy, kterou kdysi zajal na Zemi. Což byl začátek všeho. Tehdy v nich viděl jen děs. Dnes – jen vzdor.
„Je pravdou, že jsem tě měl nechat mrtvou. Lidé, co překážejí, nejsou k ničemu ani jako otroci. Ovšem dnes toho nelituji.. Ano, vím že Tok'rové opustili naši galaxii, a pokoušejí se o sabotáže v mé nové říši. Nedělají vůbec to, co bys přála příslušníkům tvé rasy. Ale ty víš mnohem více.“
„Co myslíš, hade v cizím těle?“
„Uvidíš. Již brzy.“

Modrá, slabě osvětlená místnost, v jakési mysli. Mé nebo…jeho? Svarog si není jist ničím. Je tohle reálné? Ne, to není možné. Cití slabé brnění. Pokouší se snad proniknout do jeho mysli a ovládnout jí?
„Zvláštní. Kde to vlastně jsme?“ zeptá se Svarog přesvědčivě uctivě
„V nekonečnosti mé nesmrtelné duše. Děsíš se svého osudu, Goa'ulde? A toho co hodlám udělat?“
„Jak mám vědět, co hodláš vykonat, Hlase? Jsi mocná bytost bez tváře, šířící se jako mor kovem a energií. Copak se dá více o tobě soudit?“
„Velmi přesný názor, Svarogu. Jsem překvapen tvou bystrostí. I toho, co si nyní myslíš.“
„Jak si můžeš být zcela jistý, že jí máš pod kontrolou?“
„Ano, mám, to přece…(zkresleně, jako špatně laděné rádio) Ty…sess odvážil…“
„Nejsem možná tak mocný ve své podstatě jako ty, Hlase, ale přece jen jsi méně vševědoucí než tušíš.“
Temná humanoidní struktura naproti něj zajiskří fialovými linkami, kterým proběhne několik bílých výbojů.
„Natolik ses věnoval prohledávání mysli mého dávno potlačeného hostitele, až si mi nabídl možnost část tebe v ní uvěznit. Tedy do doby, dokud potřebuji.“
„Ne…mááš…šanc.i. Na dlouuuuho to…nemů…žžeš zvlád…nou.t.“ říká sotva srozumitelně Hlas
„Všechno je možné. Ale prozatím – dělají ty komické postavy složené z mnoha částic přesně to, co chci. A ty s tím teď nemůžeš vůbec nic udělat. Uč se Hlase. To jsi přece chtěl. Bezmocnost není příjemná, to musíš znát.“
Struktura k němu natáhne temnou ruku, kterou proběhne silný fialový výboj, který ji pravděpodobně donutí se stáhnout zpět, ke svému neklidnému majiteli, kterým ale již neprocházejí vlny energie. Znovu je zcela pohlcena temnou, černou nicotou. Svarog se začíná mít evidentně potíže.
„Posluž si, Hlase. Nemusím čekat, až mě porazíš. Odcházím.“ dopoví Svarog, a probírá se uprostřed pel'taku své lodi. Podívá se do očí neživé bytosti, stojící u něj. O okamžik později se rozpadne na prach. Doslova.
Takže to fungovalo. A teď rychle pryč…
Na Ha'tak směřovalo několik proudů dronů, ale ty zasáhly jen vesmírné vakuum. Loď se ponořila v hyperprostor.
Hlas, bez tváře a života zuřil. Zuřil skrz všechno, čím byl. Celým svým nově nabytým světem, a mocí.

Velitel Freyr pohlédl na nezůčastněné pohledy okolo něj, a téměř lidsky pokrčil rameny. Co naplat, Nejvyšší Rada schválila účast civilních pozorovatelů. První dobyvačná válka Asgardů vůbec. Ne, tohle si nemohu dovolit ani já. Odvetný úder. Tak je to oficiální. A sám to i tak cítím. Ale faktickou pravdu nelze přejít subjektivními argumenty. Navigace. Jsme na místě. Freyr sedí v klasickém velitelském křesle, kolem dokola obklopeném standardní asgardskou řídící technologií. Velitel zběsile pohybuje bílým kulatým krystalem po řídících pultech, a jeho příkazy se v reálném čase rozléhají jmenovaným lodím.
Flotila letící hyperprostorovým oknem po desítkách velkých, a stovkách menších lodí, nejevila sebemenší známky váháni. Střelci na můstcích u svých stanovišť, operátoři úderných letounů již byli připojeni na svých konzolích, dokonale splynutí se svými stroji
„Všem lodím flotily! Útok dle plánu Ingwaz! Bojovým křídlům ōþalan a þurisaz – zdržte se útoku do přiblížení na vzdálenost tří sonnů. Letkám Fehu, Jēran, a Berkanan, kryjte postup hlavního křídla flotily!“
Děsivost onoho pohledu by byl zřejmý komukoli, ať by náležel k jakékoli civilizaci. Klasické asgardské bitevní lodě, v podstatě zdokonalená třída Biliskner, nevypadaly nebezpečně, do chvíle, než po salvách začaly odpalovat iontové výboje, odpalované v několika řadách za sebou. Zář modrobílých výstřelů doslova pohltil veškerý prostor mezi Asgardy a planetou, jejíž oběžnou dráhu opustily, a vzápětí se defenzivně zformovaly Ha'taky, bránící tento svět.
Sotva se jim to podaří, Freyrovy lodě se rozdělí na tři skupiny. V každé byla přítomna velitelská loď zcela nové třídy. Původní asgardský design zůstal zvlášť na zádi zachován, ale trup byl po celé délce hladký, jako slitý ze stříbrného vosku. To byl však jen dojem.
Tyto lodě, jako by si nevšímaly děje okolo sebe, jejich přední část se rozevře, a vysunou se dvě gigantická děla, jejichž pomalé energetické střely nemíří na nepřátelské lodě, nýbrž přímo na planetu.
Asgardské útočné skupiny jsou jako úl obklopeny menšími loděmi, s masivními motory, vydávající červenou zář. Tyto bojové letouny jsou však napohled bezpilotní, a míří k lodím obránců, prozatím obklopujíc své mateřské lodě, odkud jsou nepochybně řízeny.
Freyr s pocitem velkého zadostiučinění vidí, že se jeho plán daří. Na planetu Chulak dopadají další a další masivní energetické střely, nárazem vytvářející výbuchy desítek komet. Ještě několikrát, a šanci na přežití nebudou mít ani jednobuněčné organismy. Možná něco přežije i v moři.
Čím byl skutečně Asgard pobouřen, bylo, že se Goa'uldi nevzmohli na žádný protiútok. Sice by to byl boj bez možnosti výhry, stačilo vidět už jen tu spoušť co přes selhané štíty způsobila poslední vyrovnaná salva z lodí.
To, co se odehrálo na Chulaku, bylo v tu chvíli možné vidět, ještě ve větším měřítku, u Tau'ri.
Synchronizace útoků byla téměř dokonalá, zato příprava obránců byla mnohem důkladnější.
Heimdall, velitel této flotily, vletěl do učiněného mraku min. Jen velký stvořitel ví, odkud je ti proklatí hadi mohli vzít. Do toho všeho na ně zdáli zahájili palbu, a neprozřetelně bylo vydáno povolení k protiútoku. Až tehdy Heimdallovi došlo, do čeho vlastně vletěli. Bylo pozdě.
„Stále postupujte za neustálé palby, všechny letky úderných letounů mají za povinnost krýt větší! Probijeme se skrz!“ nařídil Asgardský velitel. Štíty jeho lodi již klesly na polovinu, miny zle dotíraly i na jiné větší lodě, a mateřské lodě Goa'uldů jim nedávaly zadarmo ani jeden sonn postupu.
Lodě se probíjely přes minové pole, ale pro letouny to byl boj plný zoufalství. V okamžení nezbyl ani jediný.
Heimdall sám sebe přesvědčil, že jde určitě o léčku, a zarazil útok. Jistě za planetou čekají Apophisovy rezervy, a mohli by pak ustoupit se ztrátami mnoha větších lodí.
„Všem lodím flotily - únikový kurz na bod Teiwaz-45!“ říká do komunikace, a celá flotila, nejprve ničitelé planet, obraceji kurz, a aktivují hyperpohon.
Ne všichni Asgardi znali strategický plán, ale většině důstojníků bylo jasné o co jde – jako náhradu útoku bude cestou k styčnému bodu s Freyrovou flotilou, zlikvidováno větší množství těžebních planet s primitivním obyvatelstvem. Průmyslová planeta unikla zničení, proto zaplatí několik težebních za své poddanství Goa'uldům.
Těm z nich, co bránili svět Tau'ri, nebylo do smíchu. Apophis snad je ten nejproradnější bůh v galaxii, ale ani on, ani Sokar nezvítězí, dokud si nemohou dovolit vést válku ve dvou galaxiích.

Umělá planeta organické konstrukce se opět, jak je poslední dobou běžné, plní uši zalehávajícím zvukem. Komnata, z níž vycházejí odporné výkřiky a skřeky, je hlídaná osobní gardou císařovny, a žádný Wraith se nesmí pod hrozbou pomalé a bolestivé popravy ani přiblížit k chodbám vedoucí do komnaty.
I pokud by bylo možné do ní nahlédnout třeba jen malou škvírou, i ten sebeodvážnější Wraithský důstojník, věrný služebník císařovny a svého hnízda, by utekl u okamžení, pln děsu.
Souboj císařovny s její vyzyvatelkou z jednoho ze tří největších hnízd je takřka posvátný akt. Hnízdo vyzývatelko uspělo, když přesvědčilo královny jiných rodů, že nynější císařovna je slabá, pokud dopustila ostudnou a ponižující porážku od rasy cizáckých parazitoidů.
Císařovna si podrytí své pozice odmítla připustit, a tento neslýchaný čin se nestal nikdy, už od porážky Antiků. Svou předchůdkyni sice sama zavraždila před tisíci lety, a aby se to neopakovalo jí, založila gardu nejlepších válečníků, na smrt oddaných své císařovně. Toto ohrožení své absolutní vlády nemohla riskovat. Hnízda by se spojila a hrozila by válka mezi Wraithy. Ne, že by sama nesouhlasila k pročištění názorů královen, ale v nynější době by to bylo šílenství. A co ji rozzuřilo ještě více je to, že si to hlavní hnízda uvědomovala, a neměla jinou možnost, než přijmout boj na život a na smrt.
Ze začátku jí oponentka vláčela po zdech, a nenechávala jí vydechnout, dokonce jí zaťala drápy dvakrát do tváře, až se císařovna rozohnila, a boj i jí naprosto zatemnil i zbytek mysli. Komnata je přeplňována přerývanými skřeky, proudy krve obou zápasících Wraithek skrápějí okrouhlé biopancéřové zdi.
Trvá to hodinu, anež vyšla jedna z nich. Netečné tváře Wraithů, s helmami v rukou, nedávají znát, zda-li čekali novou, nebo svou starou paní. Staronová císařovna. Na táhlý, pískavý zvuk dotáhne garda čtyři lidské muže, a císařovna se z nich nasytí, hluboké rány mizí před očima.
Táhlý výkřik. Dlouhý, táhlý křik. Vítězoslávný křik.

Padesátka Goa'uldských lodí, ve vyrovnaných řadách po deseti, vyčkává v poklidné soustavě, v níž se nachází mnoho různobarevných plynových obrů, některé i s širokými okrovými prstenci. Dvojhvězdu i její vším prostupující zář nelze přehlédnout ani okem ani senzory, její světlo se odráží od zlatavých pyramid, od kterých se odlišuje pouze jediná loď, Leagnarova. Je snadné jí přehlédnout. Není nijak velká ani nápadná, a sama a neohroženě křižuje soustavou. Že si je její velitel jistý svým bezpečím, svědčí i to, že bez štítů, jen tak, si proráží rovnou cestu skrz pás malých kusů ledu a asteroidů, umístěný u druhé planety soustavy.
Málokdo by jí spojoval s lodí, která měla původně sloužit jen k vyslání informací o porážce a s informacemi o průběhu války, coby varování. Ani velikostí, ani tvarem se této nynější podobě neblížila.
O jejích možnostech a okolnostech její stavby se diskutovalo snad mezi všemi Goa'uldy, a všichni do jednoho, kteří jí viděli, posílali jejich majitele do nejhlubších končin pekla nebo jeho ekvivalentu. Skutečně, být pánem v této lodi zajišťoval jejímu stvořiteli bezpečí. Černá a lesklá konstrukce lodi z nejdokonalejší goa'uldské slitiny, ve které bylo užito mnoho naquadahu, neutronia a dvojitý trup z této tvrzené slitiny zabezpečoval ochranu i při selhání štítů. To, že si s tímto prapodivným výtvorem, vypadajícím jako prodloužená trojstranná pyramida, není radno si zahrávat, poznali na vlastní kůži kočovní obyvatelé ve svých lodích, když se jí na průzkumu pokusili napadnout. Co se stalo, ví pouze Leagnar, ale žoldnéři z i Tau'ri, kteří po odvysílání subprostorové zprávy odešli zajistit planetu příchodem bránou, mohli hlásit jen nespočet hořících trosek, rozpadajících se v atmosféře.
Leagnar se vrací z kontroly napájení své lodi, a pozoruje svou flotilu.
I poslední lodě zajišťovací flotily dorazily. Právě včas.
Blízký zvuk použití kruhů.
„Můžeš šetřit slovy, Leagnare. Vím, proč si shromáždil lodě. A ptám se jen – kde budou tvořeny shromaždiště sil?“ prořízne ticho Svarogův hlas, tvrdý a stručný jako kalený naquadah. Tedy jako obvykle.
„Celou dobytou hranici v galaxii nebude možné uhájit.“
„Z čeho vyvozuješ tyto předčasné závěry?“ zeptá se Svarog posměšně
„Vyslal jsem tři desítky Alkeshů, a jediný, který se vrátil, byl plný mrtvých Jaffů se zprávou o velkém počtu nepřátelských plavidel – a konec. Mám z toho snad vyčíst cosi jiného?“ odpoví ledově
„Ještě před týdnem jsi tvrdil Leagnare, že jsi si jist zničením hlavních sil Wraithů.“ zavzpomíná Svarog, a pokročí k oknu, s pohledem upřeným na Ha'tak, prolétávající přímo nad lodí. Slovo „neobvyklý“ by dostal nový pojem. Ha'tak, porostlý biopancířem, a s několika i na Goa'uldy neuvěřitelně vyspěle vypadajícími přístavbami.
„Nová fakta – nový názor. Pevně věřím, že nejsi natolik bláhový, aby ses pokusil vzepřít mé vůli.“ dodá Leagnar, zdůrazňujíc poslední slova zvýšeným hlasem, a poklepáním na „ozbrojenou ruku“.
„Neočekávej, že před tebou budu klečet (zažhnutí očí), to ostatně víš velmi dlouho. Možná později mi to budeš muset rázně připomenout, ale dnes ne.“ řekne Svarog, a pomalu vykročí směrem ke kruhům.
„Co se skutečně stalo s tvými loděmi a tebou, Svarogu?“ zeptá se ho, sotva chtěl zmáčknout transport
Dlouhá, nepříjemná chvíle ticha. Oba Goa'uldi si pohlédnou do očí.
„Až budu chtít, povím vám to, lorde Leagnare. A teké až budu mít co říci.“ dopoví, a zaktivuje kruhy
Leagnar zaměřil pohled na paprsek vedoucí do roztodivného Svarogova nového kolosu. Koneckonců, je to stále on. Budu se o něj muset co nejdříve postarat. Jeho přítomnost již není tak žádoucí.

Vkusná, luxusní komnata plná jídla, otroků a překrásného nábytku a nádobí, vše do písmene v Goa'uldském designu. V jednom zlatém křesle bez opěradla sedí bývala Tok'ra, první unesená ze Země. Je v té nejnepravděpodobnější společnosti, jakou by si mohla vybrat – Apophis sedící naproti ní, s pohárem v ruce.
„Pročpak nezkusíte udělat totéž co kdysi, Goa'ulde?“ zeptá se žena, a utrhne si kousek vína z mísy, kterou jí nabídl mladý, svalnatý otrok se svěšeným obličejem.
„Máš něco, co chci. A tentokrát ne tvou pouhou podstatu. (zasměje se) Dobře vím, že tvé tělo je pro některého z mých drahých členů rodu nečisté, plné jedu. Takto si Tok'rové zabezpečují loajalitu svých ochozích sabotérů?“
„Samozřejmě víš také, že to ze mě nedostaneš ani mučením, po jehož začátku zemřu. (oči sarkasticky v sloup) A ještě – ano, poškození mého těla bude příliš i na sarkofág, nemám pravdu?“ říká žena, samozřejmě že se pohledem přímo baví jak nikdy.
To, co by Apophise rozběsnilo do nepříčetnosti, se nyní ještě ovládal. Potřebuje ji. A sám jen sotva tuší, jestli se plán zdaří, i kdyby se nechala přesvědčit.