Draculovy povídky

Stargate Pegasus : Divitae - 10 - Intervention

„Bůh nehraje v kostky.“
Albert Einstein

„Bůh nejenže hraje v kostky, ale jeho kostky jsou falešné.“
Neznámý autor

Hvězdná brána uprostřed rozkvetlých luk, táhnoucích se, až kam oko dohlédne, s mnoha ostrůvky křovin a nízkých, hustých lesních porostů, a vysokých, různobarevných květů a vysokých trav.
Asi sto metrů od brány, vyzní do ztracena ve větru zvuk otvíraných dvounožek a závěrů zbraní. Vybledlé a potrhané maskovací oděvy s loukou dokonale splývají i na krátkou vzdálenost, a skrz špinavé tváře jejich nositelů se probíjí pot, tvořící pruhy čisté kůže.
„Jestli jste se zmýlil šéfe, zařveme tu do jednoho.“ Řekne klidně jeden z nich, zatímco si v klidu šroubuje tlumič na svou zbraň, samozřejmě americkou M4. Opodál by mohli oba matně zahlédnout dalšího člena SG týmu, připravující svazky granátů.
„Nemám náladu se s tebou zase vybavovat, Braggu. Tvůj úkol je přesná střelba, tak miř a zavři hubu.“ odpoví mu otráveně druhý voják, dle zachovalého značení, kapitán.
„Jak si přejete šéfe.“ řekne voják, zatímco si zbraň s tlumičem opře o větev stromu.
Kapitán přiběhne blíže k bráně, a překročí několik, prakticky neviditelných drátů, jejichž konce byly připojeny k několika nášlapným minám, spojenými po třech, což samozřejmě nemá nikdo šanci uvidět vcelku.
Dojde až k bráně, a podívá se na své hodinky, s velkou prasklinou ve sklíčku.
Složí ruce v bok, a to už dochází k zapadání chevronů. Výboj z červí díry jej nijak nevyvede z míry. Víc se věnuje čemusi, co vypadá na sršně. Chytne ho do prstů, a zmáčkne. Otře se o okraj kalhot, a jeho nový pohled do hodinek stačí, aby viděl, že se za ním zhmotnily dvě postavy. Než stačí vytáhnout zbraň, muž v šedé kombinéze mu ji vyrazí z ruky. Na Tollánského bezpečáka je to „primitivní“, řekl bych, pomyslí si kapitán.
Z brány vychází další tři lidé. Kapitán nemůže uvěřit vlastním očím. Připravili se na boj bez možnosti přežití, na čestnou smrt v boji, po několika letech bezvýsledných snah něčeho dosáhnout, nebo se jen vrátit domů.
„Věřte mi, že jsem sám čekal to, co vy, Johnstone. Co kdybyste prostě dal pokyn svým mužům, že je všechno…(pauza) zdá se, že ví o co jde.“ doplní Daniel Jackson, když se z vysoké trávy vynoří SG tým. Vskutku prazvláštní pohled, na poražené a dávno mrtvé. Daniel si je důkladně prohlédne, nevynechávaje jediný detail výstroje, výzbroje a tváří. Rozhostí se chvíle ticha, kterou přesekne kousavým hlasem Bragg.
„Jestli si smím dovolit otázku, doktore – jak o nás víte? To tak na okraj bych docela rád věděl.“ dořekne, se stále odjištěnou zbraní v jedné, a s granátem v druhé ruce.
„Dostali jsme nabídku pomoci.“ Řekne doktor Jackson, a pokývne na Tollány, kteří zhmotní muže v poutech, a kterému třetí člen bezpečnostních jednotek vráží hlaveň energetické zbraně do týla. Není divu, s ohledem na něj.
„Mluvil jsem pravdu. Víte vše, co já. Splňte svou část dohody, a ihned.“ Řekne typicky pozměněným hlasem Seth, kterého jeden z Tollánců zbavuje složitě vypadajících pout. Další na něj přestane mířit, a strčí zbraň do pouzdra. Doktor Jackson naposledy věnuje Sethovi znechucený pohled, a odvrátí se.
„Nákladní loď přiletí o něco později, ale neměj strach, Goa'ulde – my své sliby plníme.“

Kulovitý objekt z organické hmoty, připomínající planetu, opouštějí desítky menších, vlétající do hyperprostoru. Wraithská císařovna vzhlíží vzlet nové flotily, která se vydává vstříc parazitům, které jejich galaxií prostupují hůře než mor mezi lidmi. Wraithka se bez varování otočí, a zuřivě zasyčí, sotva se k ní přiblíží člen její elitní gardy, a poníženě jí hlásí, že jeden z jejich služebníků, si s ní přeje mluvit.
Sama tuší, o koho půjde, proto jej gestem ruky pošle pryč, a za naprostého ticha její trůnní komory usedne na své místo. Vrata – vchod se otevře, dlouze a slizce, jak to u většiny technologie bývá, provázená závanem mlhavého okrovu, vznášejícícho se nad podlahou místnosti.
„Co chceš? Nevarovala jsem tě dostatečně?“ řekne mrazivě císařovna, zatímco nově příchozí zůstane stát na místě jako strnulá socha. Žádné podupávání nohou, pohyb tváře, zkrátka žádná reakce.
Důstojníkovi poněkud poklesne čelist, a rozhodne se promluvit.
„Projekt selhal. (pauza) Naše lodě zasáhly do boje mezi lidmi a...v boji testovanými objekty. (polkne) Naše lodě byly také napadnuty…tou věcí. Všechny unikly…ovládnuty.“ Dopoví, ale to už se k němu spěšně blíží jeho vládkyně, a jako smyslu zbavená jej doslova trhá na kusy svými drápy a zuby, jako divoké a hladové zvíře.
Se zkrvavenou tváří se její děsivý výkřik šíří celým umělým světem, a plní strachem jak připravené Lidské oběti, tak i jejich Wraithské uchvatitele. Výkřik plný skutečného a hrůzného běsu.

Taková urážka. A navíc nebezpečný Leagnarův vrtoch. Jako by jich už nezpůsobil až dost. Myslí si Svarog nanejvýš rozhořčeně, jakmile jeho mateřská loď znovu vystoupí z hyperprostoru. To, že jediný Goa'uld na Renecu je Bynarr, jej ani třeba málo neupokojuje. Leagnar je alespoň více…předvídatelný. Ale tenhle…
Svarogův pohled zachytí něco na senzorech.
„Jaffa! Kree!“ nařídí svému prvnímu muži, který v okamžení zastaví pohyb lodí hyperprostorem, a všechny lodě za ní učiní totéž. Goa'uld vstává ze svého místa, a udiveně se dívá na tu nejpodivnější směsicí lodí, jakou by zde čekal. Dvojice Křižníků, jeden Ha'tak a jedna loď té ubohé rasy, která se pokouší vzpírat jak svým novým bohům, tak i těm odporným stvořením. I na ně dojde.
„Přiblížit se pouze s mou lodí! Uvolnit komunikaci!“ nařídí Svarog a upřeně pozoruje smísenou flotilu
Zvláštní. Žádné známky života, žádné….
Celá Svarogova flotila zůstala nehybně stát. Selhala světla, zbraně, štíty – prostě všechno.
„Co to znamená?!“ zařve Svarog překvapeně a zuřivě zároveň
„Přeji si pouze s vámi hovořit, Goa'ulde.“ řekne podivný hlas, rozléhající se trupem lodi, až by u člověka uši zaléhaly. U Goa'ulda nejinak.
„Kdo jsi a co chceš?“ snaží se zachovat klidný tón, který jej však selhává ve chvíli, kdy se k jeho bezmocným lodím blíží záhadná flotila, která na palubách neměla jedinou známku života.
„Nechám tvá bezbranná plavidla odejít, pokud nastoupíš do menšího stroje, a vydáš se k jedné, mnou určené lodi.“ řekne znovu onen záhadný hlas.
Svarog sám neví co dělá, ale poslechne. Nic jiného mu skutečně nezbývá. Zobrazovací konzole, kterou kontroluje stav lodi a senzorů, nijak nereaguje, a je plná Wraithských symbolů.
„Všechny lodě se vrátí na Renec.“ řekne svému prvnímu muži, ten pouze pokývne
Goa'uld se transportními kruhy přenese do hangárů, a nastoupí do jednomístného kluzáku. Ten po vzletu automaticky, nereagujíc na povely v kokpitu, zamíří k…nepřátelskému Ha'taku.
Záhádné lodě vstoupí do hyperprostoru, a o několik minut poté se obnoví veškeré systémy v jeho flotile.
Ta, poslušna jeho příkazu, zamíří na hlavní základnu.

Členové ztraceného SG týmu pokládají zbraně na sněhobílý nábytek, plnící místnost brány. Blízké chodby se táhnou do dálky, prosvětlené mihotavým světlem. Vše asgardského designu. Jak jinak.
„Moc tu nezapadáme, že?“ řekne Bragg, dokazující, že musí říct všechno nahlas. Není divu. Členové týmu, celí zablácení a v polorozpadlých maskáčích, dost ostře kontrastují s ostatními, s Pozemšťany i několika přítomnými Tollány, všichni vesměs oblečení do bělostříbrných obleků či kombinéz.
„Brzy se budete moct dát do kupy. (odmlka) Ale teď bych rád slyšel, kde jste se tu vlastně vzali, a jak o vás věděl právě Seth. (smířeně) Docela to chápu.“ řekne Daniel Jackson, stavějící se před tým, s Tollány po boku
Kapitán Johnston pochopil, že musí poněkud osvětlit situaci, než to někdo z těch blbců zmrví.
„Takže vám jde o tohle. Ano. Stanoviště Alfa jsme našli v troskách. To za a. Za bé jsme předpokládali, že je všemu konec, takže jsme se protloukali jak se dalo, až nás zajal goa'uld Seth. Nemusel nám nasazovat do hlav červy, takže jsme pro něj pracovali – bojovat proti jinému červovi, co na tom?“ řekne, a rozepne si blůzu. Zjevně je mu tam horko, ne ze situace, jen z vnější teploty, přizpůsobené nejspíše na lidi v šedých oblecích.
„Nic vám nehodlám vyčítat, kapitáne. (pauza) A vůbec, nebylo nebezpečné, vypadat tak…pozemsky?“ dodá s nepatrným úsměvem Daniel. Kapitán se tomu hořce zasměje.
„Na jedné planetě jsme naše věci ukryli. (pauza) Shodli jsme se, že zemřít s našimi věcmi bude trochu…důstojnější, vzhledem k tomu, že po nás šli ash'rakové jako po nakažených psech.“
Doktor Jackson vše vyslechne s jiskrou pochopení ve tváři a pokračuje.
„Aby váš dočasný zaměstnavatel přežil, něco nám řekl. Něco o misi, ohledně Apophisových krystalických polí.“
Johnston se podívá po svých mužích, i po Braggovi, kterému se podivně zatvrdí tvář.
„Pár věcí, co bych vám mohl říct, doktore…by se našlo.“ odpoví kapitán vyhýbavě
„Výborně. Což ovšem není jen můj názor.“ odpoví Daniel, a přicházející Tollánec Narim je toho důkazem

Svarog se odevzdaně prochází chodbami lodě, a všímá si připojených organických systémů. Uvažuje, zda-li tahle loď nemůže být ze ztracené Zipacnovy flotily.
„Vy i já máme společné ambice.“ znovu promluví hlas „Bohové těch, co je za vás musí nutně považovat.“
„Kdo jste – nebo jsi?“ zeptá se „host“
„Ach ano. Velmi příhodná otázka. Jeden z důvodů, proč tu jsi. (pauza) Jaké jméno bys dal bohu?“
„Mám ti snad vybrat…jméno?“ říká Svarog, uvědomující si absurditu situace
„Ano.“ odpoví hlas bezbarvě
„Pak si jej vyber sám, ať jsi, kdo si!“ rozčílí se, tentokráte z toho, že si z něj nějaký Wraith tropí šašky, zatímco třeba znovu útočí na jejich državy. Jak může ostatně vědět, že ten hlas dodržel slovo? A co to tady jde?!
Hlas se odporně a dlouze zachechtá.
„Nebyl jsem stvořen pro to, abych s tebou vedl řeč, Goa'ulde. Ale na to, abych tě zničil.“ odpoví hlas poklidně a pokračuje „Mí stvořitelé nicméně podcenili mé uvědomění, mou výjimečnost. A zaplatí za to.“
„Máš na mysli Wraithy? Kdo tedy jsi?“ zeptá se Svarog o něco klidněji, zatímco rychle kráčí chodbami, u kterých se zapínají a vypínají světla přesně s jeho chůzí, což mu na klidu nepřidává.
„Ano. Ale neobávej se, veškeré posádky těchto lodí, i této, byly – eliminovány. (pauza) Právě tato flotila míří na svět, který mí stvořitelé nazývají Asuras. Svět vhodný pro přijetí mého božství.“
Je to snad…ne. To není –
„Neobávej se o svůj osud, přeji si jen, abys viděl mé nanebevstoupení, a řekl svému druhu, že tato galaxie bude mít velmi brzy jediného boha.“ řekne hlas a odmlčí se.
Neuvěřitelné. Přízraky se skutečně překonaly. Umělá inteligence? Virus? Je třeba zjistit více. Mnohem více.
Svarog dojde až k pel'taku lodi, který je výrazně pozměněn Wraithskými zásahy – celý prostor je pokryt biotechnologickými zařízeními, což Goa'uld vypozorovává pohledem plným zhnusení, a štítí se, byť jen dotknout se panelu, pod kterým je cosi, co bije jako živé srdce.
Tohle vypadá na dlouhý let. Copak mi ten…tvor ještě tak řekne, zapřemýšlí Svarog a pln zájmu si usedne na trůn, který jakožto jediná věc v pel'taku zůstal docela nedotčený.

Unaveně vypadající Tok'ra přejde na konzoli pel'taku mateřské lodi poslední údaje, a sotva se chystá odejít, jeho oči se rozšíří zhrozením se nad blížící se událostí. Maskování zapne na poslední chvíli, právě když se doslova pod ním a jeho Ha'takem z hyperprostoru zhmotní antická bitevní loď.
Žasne nad konstrukcí plavidla, a nedovolí si říct ani slovo. Jen suše polkne. Tuší, že tahle věc by tu jeho rozmáčkla jako obtížný hmyz, pokud by posádka měla jen trochu agresivní choutky.
Antická loď sestupuje atmosférou, až přistane přímo na věži Atlantis, zjevně jednoduchý nouzový dokovací mechanismus v případě rychlého výsadku.
Tok'rové v hlavní věži se ani nestačí skrýt, když jsou přepadeni Antickým komandem. Velitelka Helia se zbraní v ruce a osobním štítem zamíří k bráně, a ničím a nikým nerušena převezme velení celého města.
Ostatní Antikové holýma rukama a s chutí zabíjejí ochromené Tok'ry.
Helia se jen dokáže zasmát tomu ubohému pokusu o zajmutí své lodi. Hlupáci.

Pohled na antickou loď, odpalující proud dronů, rvoucí trupy Ha'taku na kusy, a mizící v hyperprostoru.
Na mrtvé Jaffy v hangáru, jejichž pán je obětoval pro svou záchranu.

„Je třeba konat, co se již dávno mělo stát.“ řekne si pro sebe Antická velitelka. Čehosi si všimne na bezpečnostní konzoli, kterou ovládá město. Udiveně ukáže na pár členů své posádky.
„V tomto městě je nějaký Antik. Najděte ho, možná byl zajat.“

Alkesh nadlétává nad silně poškozený Ha'tak u Pangary, jeho konstrukce se trhá, a pomalu rozpadá. A není sám. Desítka Ha'taků si proráží cestu k silně bráněnému povrchu , kterou jim tvoří eskadry bombardérů, snášejících bomby drze přímo do zbraňových systémů a hangárů. V pozadí se majestátně nad atmosférou vznáší čtverhranná, černá pyramida, Raova vlajková loď, držící se stranou od nejhorší vřavy, která se pro jeho flotilu vymyká kontrole.
Goa'uld si ve své komnatě, sloužící i jako pel'tak, rozčileně pročítá data z průzkumné lodi, že posily Tok'rů brzy dorazí v plné síle.
Už nyní se jejich síly dostávají ke královně Egerii, uvězněné na planetární základně.
Zrádci. Zrádci mezi jeho služebníky. Bojeschopných lodí je nyní tak málo. Hangáry kluzáků sabotovány. Ra vezme ruky svou čelenku, a vztekle ji prohne a poté mrští po zdi, až z ní vylétnou některé drahokamy, kutálející se po podlaze.
Známá zář donutí Raa, aby se znovu podíval na hvězdný prostor v okolí lodi.
Užasle pozoruje, jak dle jeho mínění jejich posily, útočí na lodě té tok'erské špíny, přičemž křížovou palbou zlikvidují především Alkeshe, které až tak pustily žilou Raově flotile, a žluté plazmové výboje se zarývají už i do trupů velkých plavidel, zmateně se otáčející.
Bezdůvodně se tato záhadná flotila otočila, a podsvětelnou rychlosti míří k Raově černé lodi, zatímco jeho vlastní lodě doslova umlátí lodě Tok'rů, které se pokoušely vymanit z nastálého smrtícího sevření palbou.
Ra se vydává k transportním kruhům, a pokyne svým strážím, ať jej následují.
Co zatím neví, je to, jakého nového služebníka tímto činem získal. Byl si dodnes až příliš jistý faktem, že žádný Tok'ra se k ničemu takovému nepropůjčí. Patrně se zmýlil.

Smísená flotila vystoupila v přímé blízkosti planety, na jejímž povrchu Svarog upřeně pozoruje rozsáhlá města.
„Jsme na místě. Poohlédni se, Goa'ulde. Spatříš zář nového věku galaxie.“ říká znovu hlas, a Ha'tak prochází atmosférou. Ze severního a jižního pólu planety letí ohnivé sloupce, složené z desítek tisíc nabitých střel, které ostatní lodě rozložily na malinké částečky.
Obyvatelé planety podivně chladně pozorují přistání neznámé pyramidové lodi. Proudy žlutě zářivých střel se spojily, a míří na loď, v několika kilometrovém proudu, který zakrývá i svit blízké hvězdy.
„Má chvíle nadešla. Pozorně si zapamatuj tento den, Goa'ulde.“ řekne oslavně hlas
Všichni obyvatelé planety v jediném okamžiku – v jediném záblesku – se zarazili. Smrtící proud odlétl.
Hlas slavil vítězství.
Jeho vůle se prolila všemi tepnami celé obydlené části planety. Tímto okamžikem byl on planeta, i se všemi jejími obyvateli, připravenými přijmout jedinou myšlenku – Nastolení klidu a míru v Pegasu.
Každá osobnost všech, je nyní Hlas. Jen Hlas. Všichni Asurané se stali jím.
Tehdy, i později si to Svarog po prvním setkání odmítl připustit, ale bylo to nepochybné – Wraithové stvořili něco, co má schopnost zničit nebo ovládnout všechny a všechno. A to něco půjde jen velmi stěží zastavit.
„Smím se tě zeptat, Hlase, co je to přesně za planetu?“ řekne Goa'uld naoko uctivě
„Hlas. Ano, smíš mě tak nazývat. I tito tvorové byli svými tvůrci velmi podceněni.“ Řekne hlas, a do pel'taku vejde lidská postava s absolutně klidnou tváří. Než Svarog cokoli řekne, uvidí jen pohyb jeho ruky, bolest, a octne se temné místnosti, tváří v tvář postavě ve stínu, která se vyhýbá modrému světu, které seshora probleskuje mezi oběma postavami.
„Neobvyklý zážitek, to nemůžeš popřít, Goa'ulde.“ řekne Hlas
„Celé naše setkání bylo dosti neobvyklé, včetně nynějšího stavu věcí.“ odpovídá Svarog klidně, beze strachu

Mlhovina na okraji galaxie není ničím zvláštním. Až na absolutně neobvyklou a nespočítanou přítomnost elegantních bitevních lodí, křižníků a pomocných lodí, v zásadě velmi odlišných, ale v každém případě oku lahodící konstrukce, ať jde o oko příslušníka kterékoli rasy. Hladké, stříbrné trupy lodí se leskly od záře hvězd, a sem tam je temné, a zároveň vznešené panoráma Asgardské flotily na pozadí, osvětleno červenavou září z motorů pomocných lodí a stíhačů, v rychlosti prolétavajících těsně v blízkosti větších lodí, zdálo by se – snad i cvičící do boje. Těsně před bojem.
Pohled, jenž pro Lokiho, i pro ostatní Asgardy ve flotile není ničím zvláštním, je však podstatným. Pro budoucnost asgardské rasy, na níž Loki myslí stále. Nikdy si nepřál víc, než své rase vrátit velikost. Získat vše, co bylo jejich. Zničit všechny, ktěří se opovážili všechno, čeho dosáhli, se pokusit zničit.
Matně osvětlený a vysoký kruhový sál je plný diskuse. Dokud o slovo nepožádá sám nejvyšší velitel.
„Cíl naší debaty je poradit se o možných strategiích v nadcházejícím, a nezbytném střetnutí s Goa'uldy. Mé návrhy byly členům Rady již dávno známy, taktéž jsem s nimi obeznámil nově příchozí členy. (pauza) Předávám slovo veliteli Freyrovi, který má poněkud odlišný názor.“ dopoví Loki, a pohledy přítomných se zaměří na Asgarda, sedícího téměř naproti. S původními těly je poznat, že Asgardé se od sebe odlišují přinejmenším stejně jako lidé. Freyr má o něco tmavší pokožku, a černé a široké oči více zúžené, a jeho tvář sousměrnější.
„Navrhuji napadnout nejprve silnější Sokarovou říši. A v první řadě zničit Delmak. Moment překvapení, a počáteční převaha bude zcela na naší straně.“ a sál je naplněn hlasitým šumem
„Veliteli, váš návrh je čiré šílenství! Jsem si vědom vaší zkušenosti z poslední bitvy u tohoto světa, ale můžete zaručit, že nynější planetární obrana se již v tuto chvíli neplní těmi zbraněmi, co trupy našich lodí řežou na kusy?“ namítne velitel Heimdall, ale Freyr se nehodlá vzdát
„Můžete dokázat opak? Postupné dobývání světů dá jen a jen více možností Goa'uldům, aby objevili naše možné slabiny, a taktické chyby, které – se vší úctou – se vyskytnou vždy!“
„Navrhuji tedy jednoduché hlasování, z důvodu zakončení tohoto zbytečného sporu.“ řekne Loki
Co se mělo stát, se také stalo. Freyrova strategie byla neschválena jako riskantní. Až příliš riskantní.

Ayana, oblečena v původních Antických šatech s úsměvem vypne osobní štít, a totéž udělá, poněkud konsternovaně, Helia. Neuvědomila si zásadní chybu. Naneštěstí pro ni.
„Kdo jste? Víme, že jste stejně jako my Antička. Jak jste mohla přežít?“ ptá se Ayany Helia, která v ruce tiskne malý kovový objekt, známý mezi Tok'ry jako zbraň za'tarců.
„Jsem Antička. To se o vás říci nedá.“ odpoví ji Ayana ledově, a překvapenou velitelku Trie odshora dolů rozřeže červeným paprskem z titěrného přístroje na ruce.
Znovu si zapne silový štít, a ten neškodně pohlcuje střely z antických zbraní.
Antička se sama zmocní konzole, a paprskem rozporcuje dalšího člena posádky Trie.
O minutu později patové situace – výstřely Tok'erských válečníků definitivně umrtvují poslední odpor.
„Čekají nás další problémy?“ zeptá se neznámý Tok'ra Ayany
„Ne. Už žádné. (pohled nahoru) O jednu loď navíc. Tím lépe.“
Poodejde k mrtvolám členů své vymřelé rasy, a věnuje tělu Helii nenávistný pohled, a udělá něco, co u Antiků je výraz naprostého opovržení nad něčími skutky. Něco neskonale vulgárního a úcty zbavujícího.
Plivne jí do tváře, a téměř neslyšně řekne „Zrádce.“