Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hvězdná Brána Furlingské války - 6 - Podstata

27. 10. 2009

SG : Furlingské války - 6 - Podstata

Kód:
úvodní melodie: http://www.youtube.com/watch?v=R_oaFpjbx_Q



Heliopoliská pevnost Aliance, porůznu zvaná jejími staviteli – pro jedny byla Citadelou, pro jiné Ophrelgardem nebo Karalana. I Antikové jí nazývali podle svých zvyklostí dle symbolů místní brány, Heliopolisem jí kdysi nazval Oanessan, jenž měl ze slabších ras tu čest jako první spatřit interiér symbolu moci trigalaktické aliance.
Doky válečných lodí opustí transportní pody se zástupci přítomných ras.
Oslnivě krásná zlatá pyramida Raa, bez štítů, ale skrývající desítky zbraňových systémů, nejblíže k ní asgardský bitevník nového typu. Matná slitina uhlíku a neutronia neodráží světlo ani náhodou. Patrně ani ne mnohé senzory. Dvojice čtyřkanonů na zadní křídlové konstrukci projiskřuje k odpálení, s potenciálem na anihilaci světa nebo sebelépe bráněného konvoje.

I modrobílá noxská bioloď působí tak, že není mnoho vyzyvatelů, co by si troufli na rovný souboj.
Široké, tlusté samokřídlo s kříšťálovou kopulí tento den vzlétlo naposledy. Také jde o poslední ozbrojené plavidlo Noxů vůbec. Tuto informaci si ovšem ještě hodlají nechat pro sebe.
Naproti tomu, křižník vznešené rasy Antiků pozbývá výraznou krásu nebo nebezpečnost, tedy pro první dojem.
Jediná útočná myšlenka od kteréhokoli z posádky by poslala všechny na věčnost, provázené na jejich cestě tichým svistotem dronů.
Přepravní pody přistávají na pevnosti. Raův na místě, dříve vyhrazeném pro Furlingy. Stříbrná pyramida zatáhne akcelerační osten, určený pro manévrování i pro průrazy pancíře, a dosedne na kamenné podloží, vyhlazené a vyleštěné do diamantova. Nebylo by podivné, kdyby byly vyhlazeny přesně do molekuly. Nanotechnologie a mikropaprsky už dávno nikoho neohromují. Leda tak po vědění žíznivé Enkarany, kvůli čemuž se dobrovolně poddávají komukoli, kdo je naučí o něco více.

Bez použití kruhů vcházejí delegáti na výsostné uzemí. Projev zdvořilosti – použít deatomizující formu přepravy na tuto planetu značí nedůvěru v bezpečnost, jíž zajišťují ozbrojené síly Aliance. Přestože nemá pevnost stálou posádku, pokus o přepad byl předem odsouzen k nezdaru, protože autonomní systémy obrany planety by zničily i velkou flotilu, aniž by tím Heliopolis utrpěla.
Uvnitř však po žádných opatřeních není ani stopy. Ra se zastaví před neviditelnou zábranou u vchodu do sálu, a odhodí veškeré vybavení své zbroje, včetně zbraní a dálkových senzorů.
Taktéž učiní Sterndaal na své straně, odhazující vše, i do kombinézy zapuštěných systémů obrany. Obnaží svou nohu, a sloupne splývající vrtvu umělé kůže, pod níž měl vypouklou dýku s mnoha zpětnými háčky na okrajích. Tu také odhodí, a jde dále.
Nox nemusí dělat nic. Tak jak přišel, tak i vkročil.
Antik, stařec s krátce střiženým vousem, krátce zavře oči, a zelené zařízení na jeho hrudi si sundá, a položí na podlahu. Nadechne se, a vejde i on.
Zaujme své místo.
První vstane šedá, vysoká bytost se silně pronikajícím pohledem svých oválných černých očí.
„Sterndaal, syn Eathuta, narozen na planetě Isengard, zástupce asgardského státu!“
Další. Jen zvedne bradu a zasvítí v očích. Typické pro tyto tvory.
„Jsem vládce Ra. Vůdce těch, kdož vzešli ke hvězdám ze zárodečných vod.“
Nox skloní hlavu, prodloužejíc každou sekundu.
„Vyslanec Loqas z Noxu.“
A poslední.
„Orlin z Terry, antický zástupce v Heliopolis.“

Obrázek

Raketoplán s jedním pasažerém přistane ve středu komplexu othallských věží, zajišťující veškerou nákladní i osobní dopravu, opravy lodí a vznášedel. Tubusy meziměstské dopravy pod oněmi věžemi nelze pro jejich rychlost pouhým okem registrovat.
Návrhy pro uvolnění transportního paprsku pro běžnou dopravu byly vždy ostře odmítnuty, jinak by se od této primitivní formy přepravy dávno upustilo.
To sotva zajímá osobu z malého raketoplánu. Obyčejný, levný typ pro planetární lety se standardními inerciálními tlumiči. To pro nenápadnost.
V hangáru, jehož východy ústi směrem k transportním stanicím a konzolím s nudnou nabídkou informací a zábavy z planetární sítě, není známka života. Jen autoopravné jednotky s občasným pípáním a pískáním skenují a vyhodnocují důvody k opravám.

Senátor Radgost vzpomínal, kdy byl naposledy v dopravním uzlu. Snad nějakých šedesát oběhů Hally. Jako vandrák musel pracovat na stavbách lodí.
Dědičné právo potomků prvních senátorů, náčelníků stepních kmenů a království přechází jen z děda na vnuka, a ten jeho byl toho názoru, že si to musí zasloužit i prací a ne krví. Ještě že měl dost rozumu, aby v klidu umřel. To zmrazování a uchovávání paměti by se už mělo zakázat.
Rozhlédne se, projde pár metrů, a pozorně naslouchá. Blížící se kroku bez toho, aby někoho viděl, ho uklidní.
„Setkat se v propojovací stanici, s mnoha rušeními odevšad a desítkami přistávacích ploch, byl výtečný nápad, náš vládče Wyrnadde.“ podkuřuje senátor oslovenému „Bude potřeba si promluvit.“
Zahalený sundá zneviditelňující kápi z reflexní látky, kopírující okolní světlo.
„Hádám, že jde o velmi negativní hlášení politických tahanic.“
„Vaše Výsosti, Senát má v úmyslu vás zbavit funkcí coby vrchního velitele gard. Jsou toho názoru, že v tak vážných časech nejste způsobilý zahajovat vojenské operace bez jejich souhlasu.“
„Jsem s tím obeznámen, děkuji, senátore. Je vidět, že každá instituce časem pozbyde svou funkci. Už také vím, že natolik loajálních jedinců jako jste vy ctěný Radgoste, je tolik, jako čerstvých květů simbelmine.“

Senátor přikývl. Jedna z mála živých věcí, kromě jich samých, co dokázalo přestát rozpadu prazemě, nepatrná rostlina, téměř neschopná přežít v půdních podmínkách většiny obyvatelných světů v Idě.
S výjimkou Isengardu a Thany.
„Bylo už načase se vypořádat se zrádci ve vlastních řadách.“ přemílá asgardský panovník. Silně zatlačí na hřbet levé ruky, a kožnatá tkáň ustoupí, až odhalí mikropočítač s holoprojektorem, nijak zvlášť nevybočující z běžné úrovně technologií v Idě.
„Co to děláte?“
„Navracím řád.“ odpoví Wyrnadd, a kybernetické rozhraní v jeho ruce vysílá pokyn k ověření identity. DNK, otisk dlaně, přesná oční struktura a textura.
Podzemní komplex pod palácem, daleko přesahující jeho rozlohu i rozlohu blízkých lesů a pastvin, ožívá poprvé celý a bezezbytku. Válečníci, pamatující doby Rozpadu státu před tisíciletími, získávají nová těla.
Ti, co kdysi nemilosrdně vyčistili Idu od výbojných či „nepřizpůsobivých“ druhů, budou posláni k novému tažení – vymýcení furlingské rasy za jakoukoli cenu.
Co se má panovník z rodu, sahající až k prazemi, starat o názory a slova většinové lůzy, vzešlé z nomádů?
Odmění je všechny tím, že ho budou moci oslavovat jako sjednotitele galaxií, převzaté od vymírajících Antiků, a vzpurných kultur…

Sál rotuje rychlými řetězci holograficky zobrazených molekul. Překladač universálního jazyka by to jinak ani nezvládal extrahovat. Beztak toho není potřeba. Na obsah vyluzovaných zvuků jde o zbytečnost.
Orlin si sumíruje jednoduché počty. Je to jako arbitráž. On jako předseda, a dva přísedící. Každý hlas má stejnou váhu. O Sterndaalově hlasu nepochybuje. Jistě bude, ač s váháním, hlasovat pro.
Ale co ten Nox? Pacifistické nálady pro rychlé ukončení války a záchrana dvou noxských kolonií.
Rád by odhadl, co má v úmyslu, bohužel, průměrný Antik nemá jako telepat nejmenší šanci proti Noxovi, co cvičil mysl celý svůj život, a jejichž mentální schopnosti překonají i subprostor.
Nejklidnějším vyslancem je Ra. Proč by se také obtěžoval zapojovat se do hovoru?
Musí si být jistý výsledkem.
Tolik rozličných forem života. Jen málo z nich se vyvine k cestám do vesmíru.
Předseda vstane. Znamení, že hlasování započalo. Přísedící mají nyní čas na svou odpověď. Kdo skrze komunikační zařízení zhmotní jeden atom, znamená to ano. Dva atomy značí ne.
Nox, Asgard a Antik obstoupí kulaté zařízení.
Dva jednoatomy, jeden dvouatom.
Ra se uklonil. Orlin odvrátil tvář.
Byli přijati jako plnoprávní členové Aliance Čtyř. Svými schopnostmi jistě pomohou zastavit Říši, na níž nestačí ani diplomacie, ani masivní diverzní akce a konfrontace v bitvách, kde mají Furlingové stálou početní převahu.
Orlin ani jeho nadřízení nesdílejí názor, že to stojí za tu cenu.

Řadové bitevní Tharagury i nové Bilisknery bombardují enkaranský domovský svět. Iontové a plazmové výboje buší do planety. Jejím obyvatelům nebyla spojenectví s Říší nic platná. Hlavně zbraní neustávají v hromadění energie k výstřelům, a vyspělá civilizace je tak pětkrát zorána a srovnána se zemí.
Vlajková loď generála Tallerka pomáhá pyramidám v udržování válcových říšských lodí v úctyhodné vzdálenosti, aby se nedokázaly přiblížit k bombardovací eskadře na nízké orbitě.
Na můstku je mnoho personálu, dokonce i hrstka mladých velitelů, bažících po zkušenostech
„Pane, smím hovořit otevřeně?“ zeptá se mladý důstojník troufale samotného Tallerka. Mlčením mu odpoví, že ano.
„Tento čin zcela odporuje aliančním zásadám. Pane!“ dovolí si odporovat
„Jsi mladý a nezkušený, Heimdalle. Zeptej se mě na to znovu, až projdeš tolika bitvami, co já.“
Říšská letka vzdala pokusy k průlomu ke zničené planetě, a ztratila se v oknách hyperprostoru.
„Spojenci nás kontaktovali. Žádají o svolení vydrancovat Enkaru.“ hlásí jiný Asgard
„Tak dobrá. Nechte je jim. A s živými Enkarany ať dělají, co se jim zamane.“ zní chladná generálova odpověď. Žádné zklamání. Jen ať je zotročí a použijí jako hostitele. Po právu.
Smrt je pro tyhle bezzásadové gruty příliš dobrá.
Kdo se bude bát více? Ti, co se bojí svých ochránců, nebo ti, co si nejsou jistí jejich silou?

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář