Hvězdná Brána Furlingské války - 5 - Rozžehnat se se světem Část II.
SG : Furlingské války - 5 - Rozžehnat se se světem Část II.
Pyramidy v semknutých řadách nad světem Noxů ničí poslední odpor furlingské flotily, odmítající od samého začátku vyklidit scénu, za což draze zaplatili.
Zlatem a drahokamy osázená brnění Raových věrných cvičí boj zblízka ve skromně vybaveném hangáru. Roztřesení otroci podávají znaveným opojnou tekutinu, zesilující a osvěžující.
Stěny hangáru jsou plné škrábanců a děr, následky onoho drsného výcviku.
Tělo na tělo bojující dvojice tvořená nesourodými hostiteli – Enkaranem a do červenavého brnění oděný Nevyslovitelný – sebou hází v těžkých nárazech o zdi. Válečník v masivním brnění prvního správně neodhadne ránu, a obrněnou pěstí praští do studeného kovu lodi, až to zajiskří.
Rudě oděný zasyčí odpornými ústy hostitele, chytí ho za pas a praští jím o zem, a to musí nakonec udělat ještě sedmkrát, než ležící v otlučeném zlatém skeletonu uzná porážku.
Kromě nich je v celém lodním hangáru jen patnáct jim podobných. Bijí se, či debatují.
„Zvláštní tvorové, ti Noxové. Bez pudu sebezáchovy by se nechali tupě pobít jako bahenní leumpové z Enkaris.“
„A stejně jako oni, nejsou k jídlu!“ doplní ho druhý válečník. Oba se rozchechtají.
„Nakonec přijdou k rozumu i oni.“
„Spoléháš se na to? Špatně. Můj hostitel byl svědkem toho, jak Furlingové vypařili polovinu planety. Samý oceán z malých chytrých organismů. Proč? Potřebovali základnu na čemkolik v tom místě, a neobtěžovali se ani zjistit užitečnost. Co když z nich šlo vyrábět něco hodně dobrýho?“
„Ty myslíš pořád po našem, Zennesi, i když mluvíme o nich.“ upozorní druhý válečník nudného mluvku.
„A to jak mám myslet? To co zbylo z mého hostitele, jsou jen útržky o tom, jak se střelil do hlavy, protože viděl hořet své vlastní děti. A to mi úplně stačí. Jednou vyčítají, že jsme zasraný paraziti, a ani nejsou schopný ocenit naše zásluhy. Ti myslí špatně.“
„Mluví z vás opojné nápoje. Kdo z vás je ochoten podstoupit souboj na kopí?“ zeptá se syčivě vítěz předchozího duelu. Enkaran byl v bezvědomí odnesen.
„Přijímám, Sokare.“ souhlasí Zennes, skrytý v těle kdysi furlingského dělníka
Vybere si dvojzubec se zpětnými háčky, vyrobeném z kaleného trinia. Vyzyvatel drží jednoduché trojhranné kopí, dost na proklátí dvou metrů živé hmoty.
Bez úklonů a bez formalit zaútočí Sokar jako první.
Zazvoní kov, rychlost boje je od začátku velmi vysoká, od zapasovaných kopí odlétají jiskry. Zennes vyskočí a oběma nohama praští s protivníkem o zeď. Sokar nepatří k těm, co by takovou potupu vydrželi dlouho v sobě doutnat, a s širokými rozmachy a rychlými přískoky přinutí Zennese ustoupit, a přejít k obraně.
Nechá Sokara opájet se pocitem vítězství, takže má čas dostat se na něj ze strany a zuřivými těžkými ranami tupou stranou ho zažene do kouta.
Hlasem Nevyslovitelného rozzuřeně odmítá kapitulovat, a ožene se proti němu, hodlající přejít na boj na život a na smrt. Než by jej někdo porazil, toho raději zabije.
Zašel příliš daleko, a zřejmě mu to bylo jedno.
Bývalí vodní tvorové ovládající cizí těla nesouhlasně pokřikovali, nesouhlasící s jeho jednáním. Dalo by se odhadnout, že jeho reakci Zennes čekal, podle toho, jak uskočil prvnímu Sokarově pohybu s úmyslem zabít.
Že je prchlivý a snadno násilný, to neví jen on.
„Dosti bylo boje! Zbraně jsou k proklátí jiných!“ rozkáže nezpochybnitelnou autoritou oplývající Ra, pán lodi a rasy.
Sokar poklekne jako poslední.
Vyprahlý kontinent na mrazivých pláních měsíce, patřící k Říše
Moudrý Lai Ro Knotal, jeden z takzvané oceánské rasy, nebývá v podřízeném postavení rád ani náhodou. Světle modří furlingové, nebeská rasa, se stávali válečníky častěji, než větším intelektem obdaření Knotalovi příbuzní. Tak i rozložení společnosti vzniklo tak jak je dnes.
„Postavit kvantové zrcadlo takové velikosti nebude nic snadného.“ odpovídá Knotal kapitánu rozvědky z té více rozhodující společnosti nebeských.
Ostatně, křížení a tedy narušování kastovního systému přetrvá pravděpodobně navěky.
Zatímco mluví, na druhé straně měsíce prošpikovaného vrtnými zařízeními přistávají moduly ze zamaskované lodi třídy Tharagur.
„Vy to dokážete, a to v tom termínu, jaký vám byl sdělen.“ odpoví prostě.
Je totiž nad slunce jasné, že se tak stane. Není ani myslitelné, že ne.
Vracíme se k neznámým útočníkům. Ozbrojenci svižně vyskakují z modulů, s těžkými pěchotními iontomety a osobními štíty.
Těžké kyber-brnění vyhodnocuje místní údaje.
„Výsadková jednotka Drakh. Nalezli jsme cíle. Žádáme potvrzení rozkazu, veliteli.“
Tallerkova slova odsoudila těžaře k smrti.
Neuvěřitelná troufalost útoků asgardského státu zaskočí tyto, i jiné těžební kolonie. Ať chtějí nebo ne, budou muset stáhnout nemalou část flotily ke střežení podobných míst.
Jednotky už dlouho klonovaných prastarých rytířů velkoknížecích gard daleko překonávají chabě ozbrojené modrokožce. Než se vůbec k jednomu přiblíží, zabije jich padesát…
Od poslední války do níž se zapojili, uplynulo přes tisíc oběhů mateřské hvězdy. Věrni své věčné povinnosti do posledního výronu páry z šedé kůže a implantátů.
Tyranie, řeklo by se.
Lze však tyranizovat někoho, kdo necítí bolest?
Malé pyramidy s bizarním vysunovacím klínem letí rychlostí střely proti štítům podlouhlých křižníků Říše modrých bytostí, přes níž se probijí jako tandemové střely – větší část umožní vnitřní a menší, aby proletěla slabou částí štítů, a zasekla se do plazmou litého pancíře, obsahující posádku jedné osoby o síle malé armády.
To se podaří jen polovině.
Vražené jako hřeby do těla, vydávají svůj nedočkavý obsah. Furlingové na lodi nemohou čekat slitování.
Posádka je zabíjena bez rozdílu hodnosti a pohlaví.
Jistě by to schválili mrtví obyvatelé od Říše napadených světů.
Hvězdy neblednou, mění se, pomyslí si velitel flotily, nejvýsostnější vojenské uskupení asgardského státu v antické galaxii, jak jí nazývají ti, kdo Antiky chovají i v těchto těžkých časech v úctě.
Pro Furlingy je to jen potenciální cíl dobyvačných výprav a odrazový můstek do dalších galaxií.
Sterndaal si oblékl válečný háv černé barvy. Žádné standardizování neexistuje, mimo barev. Plných barev užívá jen nemnohý obyvatel Idského Státu.
Zvukový signál žádosti k vejití do kajuty. Velitelka Viekette.
Zrychleně si dopnul šat, na němž je stěží vidět linky švů.
Projede rukou po fialovém krystalu u dvěří.
„Čekal jsem tě. Jen mě překvapilo, že tak brzy. Mám příliš povinnost, o čem si to chtěla vědět?“
„Veliteli, vím, že jste v galaxii působil přes dvěstě okruhů hvězdy Hally. A to, že neznám těch mocných z Raovy rasy. Neslyšela jsem o nich jediného slova, a jsou přitom velmi silní na to, že jsou schopni bojovat bez pomoci s říšskými loděmi a ničit je s přijatelnými ztrátami.“
„Nejsi sama. Pro Alianci dosud ani neexistovali. Byli takovým tabu, co neměl nikdo nikdy řešit.“
„Proč?“ nechápavě se zeptá Viekette. Pro mladou důstojnici z rodu jižních nomádů, co postavili první výzkumné laboratoře vůbec a zakládající rasy prvního království a prvních, co se vzchopili po Temných dobách, je těžké myslet na cosi, jen připomínajícího cenzuru.
Jedna z těch, co bezvýhradně věřila idealisticky podbarveným údajům o mírumilovných aktivitách v této galaxie, a o nerozlučném přátelství Čtyř ras.
Pro něj osobně byly podbarvené až moc.
Sterndaal si to uvědomil, a tak pokračoval, ve více jak náznacích.
„Antikové měli právo veta. Odmítli přijmout parazitickou rasu, nehledě na to, jestli si uzurpují myslící bytosti, nebo jen tak jako tak mrtvá těla.“
„Myslela jsem, že je takové chování pochopitelné, v případě, že je rasa omezena fyzickou podstatou. Copak jsme se už sami nesetkali s amébovitými plazmoidy, co dokázali konat jen prostřednictvím mrtvol jiných tvorů?“
„Názory se různí. Mezi námi – nejsem xenofob, to bych si ani z pozice velitele nemohl dovolit, ani však nedokážu chápat pohnutky tvora, co uvědomuje to co já, a nemůže to ničím podstatnějším projevit.“
„Byli vodními tvory, že?“
Sterndaal klesne hlavou na rameno s dlouhým mrknutím, což znamená, že neví.
„Tají polohu svého světa. Bude nerozvinutý a primitivní. Jak se dá čekat.“
„Kde přišli ke svým bojovým zkušenostem? To mír nebyl dosud…“
„Aliance se nestarala o „bezvýznamné lokální konflikty“. Nestály ani za to, aby se zvěsti o nich donesly až do Idy. Nám známý čas a daný prostor má dvě staletí daleko od rajských bran Valhally. To jsi musela poznat brzy.“
Velitelka se zamyslí. Přiléhavá uniforma zvýrazňuje její samičí křivky.
„Jen jsem věřila, že před naším příletem to přece jen bylo lepší.“
„Také že bylo, ale jen pro Čtyři Silné rasy. Tím Aliance ztratila důvěryhodnost.“
„Mají ti válečníci jméno? Takto vyspělá rasa nemůže být přeci založena na jednom jménu či dynastii.“
„Sami sebe nazývají Goa'uldy.“
„Goa'uldy? Co to znamená? Jejich svět?“
„To ne. Bohové. Jsou bohy sami pro sebe a těla hostitelů.“