Hvězdná Brána Furlingské války - 4 - Rozžehnat se se světem Část I.
SG : Furlingské války - 4 - Rozžehnat se se světem Část I.
Velitelská loď nejvyššího asgardského velitele v místní galaxii, těsně míjí loď vyjednávající rasy, ochotné připojit své zdroje k silám Aliance Tří. Ra a Tallerk, neozbrojení, a neoddělení žádnou stěnou, dávají znát vůdcovské vzezření. Na rozdíl od většiny jeho poddaných, nemá za hostitele Unase, nýbrž Enkarana.
Jednajícím netrvalo dlouho poznat, že smýšlí podobně pragmaticky.
„Furlingové disponují podstatnou výhodu velkých pozemních sil.“ zkonstatuje Tallerk
„V tom bychom vám mohli poskytnout pomoc.“ přisvědčí Ra
„Není vás mnoho.“
Ra se posměšně ušklíbne, a zažhne očima.
„Srovnáváte schopnosti válečníků s otrockými dělníky se zbraněmi?“
Asgard zauvažuje nad nabídkou spojenectví. O těchhle tvorech už slyšel leccos. Svou velikost musí projevit jen na tvorech, schopných konat podstatně větší práci, než jejich pravá a fyzicky slabá podstata.
Na druhou stranu, co o nich ví, berou si těla pouze skutečně slabomyslných bytostí, či těch, co by tak jako tak zemřely. Dokonce se mnozí z nich obětovali, uvažuje, zapomínaje na to, že to mohlo být klidně tak, že se symbiont léčením hostitele příliš vysílil, a ten si pochopitelně pamatoval jen tmu.
„Vždy poznám bytost, držící slovo. Nejsem si tím u vás jist, ale pokud vás již kontaktovali i Noxové, není třeba dalších slovních potyček, vládče. Věřím, že se dohodneme.“ Dopoví generál, a podá Raovi ruku na znamení úcty, a vyzvaný jí přijme.
„Tak se stane.“ řekne Ra „Chceme skutečně celé Alianci dokázat, že jsme hodni vaší pozornosti.“
Žádné jiné barvy, než šedé a modré. Jedna z prvních podivností cizí bytosti na domovské planetě Říše Furlingů, se kterými se setká okamžitě. I obdélníková budova v aglomeraci na rovníku planety nijak nevyčnívá, a může to být stejně dobře továrna, jako i obytná stavba.
Přesto jde o výzkumné centrum, chráněné desítkami menších budov. Narušitel, ať by to byl zmatený občan ve vznášedle, nevšímající si výstrah, nebo bitevní loď v atmosféře, by za žádnou cenu nemohl čekat ničím nerušený let nad oním centrem.
Už tak je uvnitř ní nebezpečí až příliš.
Skupinka bíle oděných Furlingů předvádí říšským zástupcům v modrých hábitech projekt centra –
„Tento předmět tedy dokáže dopravit cokoli mezi realitami?“
„Ano, jasnosti. Před aktivací se jeví jako obyčejné zrcadlo, a nevydává žádné zvláštní a tím i detekovatelné hodnoty, jako je radioaktivita. Princiálně se užívá podobně jako naše krátkodosahové transportéry.“
Vše vysvětluje u věci, opravdu se tvářící jako prachobyčejné zrcadlo.
„Jde pouze o první prototyp, ale už jsme skrze ní zjistili skutečnost, že v mnohých realitách jsme zrcadla už dávno vynalezli, a díky nim zvítězili.“
„Jak?“
„Reality, kde jsme vyhladili všechny ostatní mocné rasy, a stali se absolutně dominantními, jsou ochotné vypomoci v těch, kde jsme skončili hůře. Ne všude, ale někde nám pošlou i lodě, zásoby, i vojáky s tím, že je k nim vrátíme.“
„Vykazuje bohužel i určité…nedostatky, a rizika.“ doplní svého kolegu jiný furlingský výzkumník
Velitel Sterndaal okny své malé kajuty ve vysokém masívním křesle občas odhlédne od interaktivní knihy na dotykové obrazovce před sebou, aby se ujistil, že stále letí hyperprostorem. Jeho zvyk od té doby, kdy se učili o tom, že špatná kalibrace hyperpohonu může způsobit tak strašné důsledky, že to Sterndaalovi vydrželo dodnes. Chronický nedostatek schopných techniků nebyl v asgardské flotile nikdy vyřešen.
Znovu se vrátí ke knize, a mimoděk zmáčkne vybouleninu na levé straně křesla, čímž se z něj vysune miska modrozelených hrudek, které s gustem začne pojídat.
Urgentní zpráva, označená standardním runovým kódováním pro velitele bojových skupin, mu tuto chvíli pohody velmi důsledně naruší. Protivný, přerušovaný zvuk, u něhož by se i Antik pozvracel.
Obsah ho zaskočí tak, že opustí křeslo, a rázným krokem odejde na můstek, kde má velení jeho zástupkyně Viekette. Jednoduchým gestem jí ukáže, že s ní potřebuje mluvit.
„Dostala jsi to taky? Řekni mi, že to není pravda…“
Velitelka přisvědčí, že ano.
„Ani Tallerk není tak šílený, aby se spojil s těmihle…pamatuji si, že ještě před rokem padaly konkrétní návrhy ohledně jejich odzbrojení, a odebrání všech bran.
„Od rozpuštění heliopoliského sněmu jsme ztratili mnoho světů. Antikové se stáhli z Taoth Vaclarush a Valos Cor, my jsme zase vyklidili základnu na Praxyonu. Noxové se téměř nebrání, a ustupují na Nox.“
Sterndaal uznává důvody, ale přesto nesouhlasí.
„Nenaplňuje mě to dobrým pocitem, Viekette. To ti říkám, teď a tady, kdy ještě nemusíme našeho rozhodnutí litovat.“
„Není to tvé rozhodnutí.“ namítá velitelka
„Vinu na něm nese každý, pokud za něj budeme všichni platit. Frázemi „vítězství za každou cenu“, nebo „účel světí prostředky“ odjakživa opovrhuji.“
Křišťálová kupole města na Noxu nezní hlasy více, než dvou, uvnitř přítomných. Napohled mladší z nich stojí přímo uprostřed, hledící na staršího, sedící před ním na nejbližším místě k meditaci, a má zavřené oči.
„Neměl jsi práva mluvit naším jménem, Sorrene. Názor našeho lidu znáš lépe, než kdokoli jiný. Odkud ses tehdy vrátil, že tvou mysl zaslepilo bezduché násilí. K čemu zloby?“
„Udělal jsem, co jsem musel.“
„Ale nemusel jsi. Události zatemnily tvůj úsudek.“
„To je nepodstatné. Nezahyneme. Zachrání nás.“
„Kdo?“ zeptá se neznepokojeně starý Nox
„Někdo, kdo není takový zbabělec jako vy!“
„Mluvíš jako malý chlapec.“ řekne lítostivě, a konečně otevře oči „Uvědom si sebe sama.“
„To si uvědomuji více než kdy předtím, mysliteli. A podle toho jsem vážil svá slova. Uvidíte sám.“
Furlingskou loď na orbitě Noxu přepadnou mateřské lodě neznámé rasy. Sklopené štíty byly velkou chybou. Žluté plazmové střely z pyramid, odpalované v desítkách, již nepřítele zbavila jak o hypepohon, tak o hlavní zbraně.
Velící místnost furlingského bitevníku se zdá až na otřesy celého trupu vyjímečně bezpečná, a kvákavými hlasy se důstojníci uvnitř dohadují o dalším postupu. Kapitulace nepřichází v úvahu.
Pancéřové dveře, sotva zevnitř rozeznatelné, se roztříští na několik pokroucených, do ruda rozžhavených kusů.
Další energetický výboj vlétne dovnitř, a usmaží dva důstojníky, stojící vedle sebe, na jednu velkou lesklou spáleninu. Při dopadu na kovovou stěnu se rozprskne, a vypaří hlavu jiného Furlinga.
Stále žijící důstojníci tasí krátké ruční zbraně, mající podobu krátkého stříbrného ukázovátka se dvěma držadly.
„Dáme vám šanci vzdát se.“ ozve se směrem od neznámých útočníků.
Služebníci Říše skloní zbraně, nepřestávaje výt ve střehu,
Rozpáleným otvorem vejdou tři válečníci ve zlatých brněních, posázených mnoha doplňky a broušenými kameny. Mají helmy, vybavené úzkými štěrbinami pro oči.
Prostřední z nich drží v obou rukách zlověstně vyhlížející fúzní kanón, obtočený komorami zelené plazmy.
Právě jemu se helma složí na záda, a Furlingové zalapají po dechu, vidíce svého druha, zjevně nekontrolujícího situaci.
„Víme o vás mnohé. Nepokoušejte se užít svých vyjímečných schopností. Jediný pokus, a tahle komnata se vypaří během jednoho okamžiku.“ Promluví parazit ústy hostitele, a k posílení váhy svých slov zvýší napájení své zbraně. Komory fúzního děla se rozzáří bílým světlem.
Říšská jednotka v bojových oblecích zjevně překvapí parazity zezadu, čehož využijí i uvěznění důstojníci.
Druzí dva zlatě odění bojovníci je zmasakrují, než vystřelí jediný puls.
Od těžkooděnce, který si stačil znovu zapnout helmu, se neškodně odrážejí střely komanda, otočí se, a zarazí se nohama do podlahy, očekávaje silný zpětný ráz. Fúzní kanón pronikavě zahřmí, a přetížený výboj propaluje jednu místnost za druhou. Furlingové shoří, aniž by jí zpomalili.
Boční částí už tak dost poškozené lodi otřese exploze zevnitř. Celé sekce přicházejí o podporu života, a téměř mrtvá loď působí neuvěřitelně zoufale.
Jen pár výstřelů z Raových lodí, a má to definitivně za sebou.
„Zajetí se nezdařilo, pane.“ suše zkonstatuje bojovník nalevo od majitele těžké zbraně.
Ten odmítavě zakroutí hlavou.
„Do transportéru. Vrátí se s posilami zjistit, co se stalo. Máme informace. Vládce bude vědět, co s nimi.“
Šedý jehlanovitý transportér opouští poničené válečné plavidlo, a pyramida, k níž míří, vystřeluje poslední rány z milosti, a žalostný zbytek bitevníku hoří v atmosféře.
Starý Nox s pohledem plným výčitek nechápavě a se zájmem pozoruje násilnou bytost, zasluhující vyhnanství.
„Uvědomuješ si vážnost svého konání, Sorrene?“
„Náš domovský svět je zachráněn. Prostředky nejsou důležité.“ Po poslední větě se stařec zatváří skutečně znepokojeně. Cožpak nerozumí, co učinil?
„Prodal jsi nás, zatracenče. Nikdy jsme nikomu nebyli k ničemu zavázáni. Žili jsme v míru a dobrovolnosti. Co jim budeme muset dát? Co jsi přislíbil, a my musíme splnit, aniž bychom ztratili tvář?“
„Nezůstal jsem osamocen. Nechť mi Nejvyšší Vůle odpustí mé konání…“
Sorren se doširoka usměje, krátce mrkne a následně se mu z nich vyjde belavá zář
„Ubohý starče. Ten muž byl zabit nepřáteli, zatímco se snažil vyjednávat. Umíral. Přivedl jsem ho k životu, neboť i on pochopil, že dobrá vůle nic nezmění. Naneštěstí me stálo příliš mnoho, ukrývat se před vámi. Než na Noxu znovu vyjde hvězda nad obzor, budu uvnitř Sorrena mrtev, a krev služebníků Říše Furlingů bude pršet nebesy…“
Nox Sorren zavře oči, a upadne v bezvědomí na kamennou podlahu.