Hvězdná Brána Furlingské války - 2 - Dvě představy
SG : Furlingské války - 2 - Dvě představy
Noxské město na nízké oběžné dráze oceánského světa plné velkých bouří působí bezbranně, vedle válcovitých furlingských křižníků, jejichž zbraně, posázené náhodně na jejich bocích, míří bez výjimky na Noxy.
Šedý pancíř bez známek nýtů, svárů, nebo znaků ostře kontrastuje s překrásnými modrobílými stavbami, především noxská meditovna, trůnící nad všemi, jejíž kupoli tvoří snad jeden jediný kus křišťálu.
Žádný pokus o únikový manévr, nebo připravených zbraňových systémech. A modré bytosti ve válcových trupech to moc dobře ví.
Komunikace mezi noxským stařešinou, a furlingským damarem se sotvá dá považovat za vyjednávání, a to i s velkým přimhouřením obou očí. Noxe se „nabídka“ bezpodmínečné kapitulace a otroctví nijak nedotkne. Nebo to alespoň není vůbec vidět.
„Uznejte, že naše nabídka je jediné východisko k přežití obyvatel vašich světů.“ prohlásí Furling obchodnickým stylem, že je nad věcí a je mu vlastně jedno, jestli budou souhlasit, nebo ne.
Nox, znalý mnoha zim i poměrů mezi nepřítelem a jimi, se zřejmě nedá tak snadno zastrašit.
„Enkarani si vybrali otroctví místo smrti. Neodsuzujeme je. Ale my se zbabělci a vrahy nevyjednáváme, kvůli nikomu a ničemu! Výzva ke kapitulaci je námi ignorována.“
„Vybrali jste si svůj osud, Neqinyylsi. Ve furlingské galaxii pro vás není místa.“
„Jsme vám vděční.“ řekne klidně stařec
„Za objasnění pravdy. Právě my jsme odmítali použít proti vám násilí. Věřili jsme ve vás, že se dokážete postavit svým démonům, vedoucích vás na cestu bez konce. Cesta, započatá zlem, nikdy neskončí dobře.“
„V tom se mýlíš, ctěný protivníku. Já, damar prvního řádu, Dard'soln En, vám zaručuji konec vaší rasy, pokud se neskloníte před mocí naší Vlasti. Nemůžete nám vzdorovat.“
„Podceňujete sílu našich spojenců.“
„Zradí vás, tak jako neochránili vaše okrajové državy.“
„To je také možné. Dokonce pravděpodobné, a nemůžeme jim vyčítat, že chtějí ochraňovat své vlastní životy. Bude nás však hřát vědomí o vašem zničení.“
„Nestane se to, Noxi. Vy totiž tak dlouho žít nebudete.“
„Ano, i to je možné. Donutili jste nás k tomu.“ řekne starý Nox, a ukončí komunikaci mávnutím ruky.
Pohlédne všude okolo sebe. Chrám pod ochranou křišťálově čiré střechy je plný Noxů. Tisíce Noxů vzpínají ruce k vesmíru nad nimi. Kupolí probíjí stříbrými paprsky z jejího okraje, prýští a větví se směrem nahoru, připomínající dešťové kapky padají na skleněné okno. Chrám září, ale Noxové září také. Levitují ve vzduchu, a pozvedávají ruce nahoru, jak jen mohou.
Bílé, větvící se výboje, obklopí celé město, a pohltí jí do husté pavučiny bílého světla, odrážející nepřátelské útoky. Jen je pohlcují do sebe, a září ještě silněji.
Rozzářené město Noxů vstupuje do hyperprostoru, a prolétne dvěma křižníky. Zbývá z nich jen neznatelná smítka vesmírného prachu.
Okraj zelené mlhoviny, s rychle se pohybujícími asteroidy, stále narážející na energetické štíty lodí, připravovaných k útoku. Asgardská bitevní eskadra sestávající z devíti řadovými loděmi třídy Tharagur a dvou malých antických lodí, zůstavající za nimi, navzájem daleko od sebe. Z velitele Sterndaala prýští obavy ve tváři, a jeho obrovské černé oči pozorně sledují holografické údaje v runovém písmu, tryskající z konzole před ním.
Nemotorná plavidla stáčejí boky ke směru předpokládaného útoku. Z desítek kasemat se vysunou široké, tlusté hlavně. Začínají se otáčet, dokud nedosáhnou takové rychlosti, že nejsou vidět.
Masívní nárůst energie z reaktorů plní jejich kapacitní články.
„Antickým lodím Eonathanon a Ravus – kolik zbývá času?“ optá se nižší velitelka Viekett z jiného asgardského Tharaguru, poslednímu, který se stáčí boky k cílové oblasti, a nabíjí děla.
„Obavy jsou netřeba. Šest časových jednotek do výstupu z hyperprostoru.“ řekne hnědovlasý Antik. Zavře oči, a ovládací křeslo okamžitě zareaguje na dotyk jeho ruky.
Drony s rychle kmitajícími pohonnými „bičíky“ překonávají vzdálenost mezi svými loděmi a tharagury.
Hlubiny hyperprostoru odhalí posledního účastníka setkání.
„Velitel Sterndaal flotile – palte podle uvážení, všechno co jeví známky života, zničte!“
Ty, na něž se toužebně čekalo. Kompaktní šedá dlouhá trubice se rozpojuje na menší dílky. Jejich zbraně ledabyle a bez dobrého zaměření pálí, bez účinku, a bez štítů, což napovídá fakt, že asgardská palba je trhá na kousky. Dvě rány velmi blízko sebe, a vedoucí křižník je prostřelen.
Šeptající smrt dronů dostihne zbylé čtyři, snažící se uniknout pryč. Obě antická křesla se otáčejí do obou stran, značící váhání jejich tvůrců. Hnědovlasý Antik zatne silně zuby.
Zbývající nespotřebované drony se zaměřují na únikové moduly, malé šedé kovové krychle se silně zaoblenými okraji. Šance na přežití neexistuje. Ne dnes a ne tady.
Křeslo se znovu otáčí. Střelec posunuje další agresivní munici do hlavně odpalovače.
Furlingský mateřský svět, prostě a jednoduše zvaný svými obyvateli Vlast, nebo také Domov. V jazyku Furlingů velmi záleží na správné formulaci ve frekvencích a hláskách slov. Není divu, že na jednáních v Heliopolis se dávalo přednost jazyku prvků, u něhož je třeba jen jediný omyl vyloučen. Cizinci na Domově mají zakázáno opouštět aerokosmodromy. Právě už jen téměř holá nemožnost naučení jejich způsobu myšlení vylučuje pohyb příslušníků jiných ras.
Město je dokonale symetricky uspořádané. Jejich Domov je jedno město. Jen tu a tam rezervace chráněná průhledným krytem o průměrech desítek kilometrů. Není uvnitř o co stát. Nechutné a toxické bažiny a džungle, ze kterých se zrodili inteligentní dvounožci.
Žádné barvy ani bilboardy, jen šedivé mrakodrapy, krychlové obytné budovy. Říšský wirenet aktualizuje zprávy na holostěnách mrakodrapů, kam ale jen málokterý Furling vzhlédne hluboko vpadlé rudé oči.
Jedinou další barvou jsou jen oni sami. Několik miliard modrokožců, plnící dopravní síť planety, všudypřítomnou šeď narušují.
Holostěny promítají zachycený přenos ze zasedání vládního aparátu. Furling na něm hovořící musí mít velmi vysokou funkci. Modrý vzor na posvátné bílé barvě sutany, značí velmi vznešený původ.
„Říše Furlingů vyhlásila válku Alianci Tří, za porušení dohod a agresi. Válečný stav bude trvat do doby, než budou přijmuty požadavky k vytyčení nových hranic.“
Cenzura zde opravdu nemá místo. Mysl každého Furlinga jí disponuje dostatek. Až na hrstku utopistických jedinců, zakládajících utajené, málopočetné kolonie, vítající všechny, co se obejdou bez násilí, válek a politiky…
„Druhá vlna je zde! Platí předešlé rozkazy! Všechny hlavně, pal!“ rozezvučí Sterndaal zesíleným zvukem hlasu polovinu své lodi, včetně ostatních bojových lodí.
Dvě složené útočné skupiny Furlingů dávají více práce, než předešlá. Přes polovina se stačila rozdělit a většina také dokázala bez vážných poškození uvést do provozů generátory štítů.
Válcovité šedé lodě samy přecházejí do protiútoku, využívající velké obratnosti
Kasematy tharagurů schytávají silné zásahy urputně se bránících křižníků. Ani Antikové nezůstali lhostejní situaci. Poslední zásoby dronů opustily odpalovače, letící přímo na ně.
Dvě asgardské lodě jsou explodují po četných zásazích do kasemat. Loď velitelky Viekett je taranována válcovou lodí, a poškozená blízkou explozí posledního.
I nyní bojeschopné asgardské lodě budou muset opravit mnohé. Žádna neprošla bez úhony.
Vítězství.
Hbitější antické lodě sbírají záchranné moduly od zkázy svých lodí uniklých Asgardů.
Hnědovlasý Antik sundá dlaň z aktivátoru křesla.
„Nejsem si jist, zda-li jsme touto akcí udělali dobře. Velká destrukce na samém začátku. Stálo to za tu cenu?“
„Do příletu posil jsme přece zabezpečili mnoho světů.“ namítne Sterndaal
„Slabina hypermotorů, i podcenění našich výzvědných schopností, už nebude Říše opakovat. Vaše i naše ztráty byly v této bitvě možná ještě vyšší. Příště bychom je mohli snadno podcenit my.“
Velitel Sterndaal nemá důvod mu nevěřit.
Je jedno jakým způsobem, ale je si jistý jen jedním – Antikové, Noxové a Asgardové společně zvítězí.
Černozlatý sál z leštěných kovů a krystalů je posetý texty v hieroglyfech. Nepřehledná tlačenice příslušníků mnoha ras, a jejich mísící se hlasy musí přehlušit řečník s pomocí zařízení na hrudníku.
„Opouštíme naše světy. Dost už bylo útlaku a pohrdání od Silných ras, a jejich služebníků! Nastal čas konečného rozhodnutí! Jsme hodni zaujmout naše právoplatné místo v galaxii!“
Dav souhlasně haleká, a žhne očima. Ti, co mají helmy, je i vyhazují do vzduchu. Nedá se říct, že by trvali na jednotných uniformách. Všechny jsou válečnické, různobarevné, a s mnoha ozdobami a technickými vylepšeními. Malé i velké ruční zbraně všech podob. Plazmomety i meče.
Všichni provolávají slávu novému panovníkovi Raovi.
„Nebudu vás však klamat. Budeme potřebovat každého z nás.“ pomalu kráčí ke kruhům, kde se zastaví, a podívá se na své věrné.
„ Celé věky jsme mohli jen snít o velkých činech. Teď je uskutečníme!“ dopoví, a čímsi mezi zamáváním, salutováním levou rukou a úklonem, se rozloučí. Ryk různorodých posluchačů mluví sám za sebe.
Čtverhranná pyramida z šedého kovu s černou špicí s můstkem, není osamocena. Z pozadí obrovitých asteroidů, znichž nejmenší má přes sto kilometrů, se vynořují siluety identických plavidel,
„Úsvit, nebo soumrak?“
„Brzy, má Thabes. Velmi brzy.“ odpoví jí Ra, a své ruky proplete s jejími. Povzbudivě se jí podívá do očí, zažhnujíce v záři blízké hvězdy. Přiblíží se k ní.
„Silné rasy neznají naši pravou podstatu.“ jeho rty se blíží k jejím „Světla nebes jsou jen naše. Tvé a mé.“