Hvězdná Brána Furlingské války - 10 - Postranní vchod
SG : Furlingské války - 10 - Postranní vchod
Přimhouřené červené oko zapasované i se zbytkem těla v biobrnění sleduje automatickým hledáčkem ve zbraňovém hledí nejpodstatnější cíl.
Skalnatý zamlžený svět osvětlují exploze.
Zaměřovací relé ionového chrliče zakmitá modrobilým světlem vystřeleného výboje, dopadajícího obloukem mezi postupující řady asgardských válečníků. Znaky na hrudi z bílého kamene vyzařují hrůzu a respekt na celé okolí.
Wyrnaddovy gardy se nezastaví a jde dál, přemýšlivě, metodicky, spolu s nálety z vesmíru překonávají vzdálenosti během, mnohametrovými skoky, i vznášedly kopírující terén.
Padesát tisíc podobných ničí odpor na dvou dalších světech, co figurovaly v zásobování Dard'solnových lodí před přepadem Idy.
Na dvě stovky tisíc dalších proudí hvězdnými branami, nebo uložení v kryokomorách na lodích.
Původně byl úmysl postarat se o zbytky těch zbabělců, potloukajících se Idou, ale přesně to by ti zákeřní modrokožci chtěli. Zabezpečit državy, a pak ať brzy ochutnají svou vlastní medicínu.
Proti tomu neměl nic ani Sterndaal, přebírající velení na posilami. Za celý čas, kdy byl on i Viekette pověřeni, ať zatím dělají jak umí, bez posil a dalších instrukcí, utržili osmdesátiprocentní ztráty. Osm z deseti Asgardů bylo zraněno, zabito nebo pohřešováno.
Mlha se rozplynula. Poslední živí opouští místo vítězství. Čisto a prázdno, těla spálená výboji na malé částečky, nesené větrem.
Kamenným pláním a výčnělkům to neudělalo nic. Planeta je znovu tak tichá, jak by měla být. Tichá a klidná.
Známky spálenin a průstřelů zanese zub času.
Pár tisíciletí, a i tyto stopy vymizí.
Furlingský transport surovin jsou plneněny nepříjemně známými pyramidovými plavidly. Nové se zarývají, zakusují, zatínají svými hrozivými spodními mechanismy do poloorganického oplechování, a řežou je klidným tempem.
Vyšňoření zabijáci ve zlatých brněních, u kterých se předhánějí ve výzdobách a vylepšeních, čistí každičkou skulinku od „rudooček“. Libují si v pomstě za smrt svých druhů ve dvou furlingy podivně vyhraných bitvách. Ty jim velké rány nezasadily, ale rozzuřili je dost, aby upustili od rychlého a milosrdného zabíjení posádek zničením podpory života, ale pěkně si je chytají a loví.
Zvláště Sokar je přeborníkem ve vymýšlení tisíců způsobů bolestivé smrti, a jeho brnění obsahuje zapuštěných zákeřných zbraní a mučících zařízení, jak dvě výslechové lodě říšské rozvědky.
Zajetí se nikdy nebál, jeho výdrž k bolesti byla excelentní, a nervové bloky proti psionickým průnikům pracovaly spolehlivě. Jedů v malých dávkách vypil tolik, že po litru sekretu ze žláz tamaby na ex by si stěžoval, že to bylo trochu ostré na jazyku.
To svinstvo by jen v kapičce aerosolu zabilo Unase tak okamžitě jak proudí krev.
Mechanickými drápy rozerval spolu se dvěma jinými válečníky vchod do ubikací důstojníků.
O chudou výslužku nejde.
Šperky a artefakty, většina coby válečná kořist z jiných světů. Jako šelmy popadli nejbližší schránky a trhali je. Trhali a rozbíjeli, až to přehlušilo otřesy a řinčení poplachu.
Sokar se probil až ke skvostnému objektu – antické nepochybně skrývající…no uvidíme.
Ohlédne se k těm dvěma, co vtrhli dovnitř s ním. Nevšimli si toho.
Proto se nepochlubil, a dal si to na záda, mezi ostatní pěkné věcičky.
Někomu pak dá vědět, aby se na to podíval. Má na každého odhad. Až to bude prodávat na jiné mateřské lodi, řekne si cenu jen on sám.
Jistě to bude cenné. O kolik cihel naquadahu by si měl říct, uvažuje v duchu, zatímco opouští utýranou a doničenou loď v té své.
„Vlast vás volá! Vlast musí zvítězit! Naše říše zvítězí! Vy zvítězíte!“ hlásají promítnuté propagandy na fádních šedých zdech kompletně zastavěného furlingského světa. Uniformovaní obyvatelé, otupení léty donucení v tomhle žít, upřímně jásají. Třeba se jim podaří najít ty opěvovované mírumilovné kolonie, kam odešli odpůrci militantního říšského režimu, žít v klidném a harmonickém společenství, bez technologií.
Takhle už naneštěstí uvažuje jen hrstka.
Mlčící a odevzdaní, bez iluze volby, odcházejí v řadách do továren, nebo do náborových středisek. Vrcholoví členové společnosti si užívají všech výdobytků kosmu na tropickém měsíci u plynného obra v téže soustavě.
„Pouze jako celek dosáhneme velikosti a důležitosti hodné nadřazené civilizaci. Nemáme právo být natolik sobečtí, abychom pro své osobní pocity uškodili celku. Naslouchejte svým myšlenkám, naslouchejte svým vedoucím, zadávajícím vaše úkoly ve všech pracovních místech. Jen omezením prvního, a dokonalým splněním druhého, můžete najít pravé osvícení.“ hlásá oduševnělý obličej tmavě modrého oceánského poddruhu Furlinga, samozvaného „dohlížitele kulturního rozkvětu“, dosazeného takzvanou Říšskou radou. Doživotní, dědičné funkce, absolutní moc. Deset navýsost spokojených individualistů, k sobě přátelských a družných, jde jim přeci o stejné zájmy, a neudělají nic, čím by se oslabili.
Stalo se už, že se jeden pokusil o převrat, za svítání zjišťoval své šance, odpoledne tvořil plán, a byl ostatními devíti zavražděn, než nadešla noc.
A do svítání vybrali do počtu nového, a chovali se k němu se stejnou úctou, hako k tomu předchozímu, než se odvážil jít proti zbytku.
Totéž zrovna udělali s šestnácti důstojníky, neschopnými vysvětlit, jak mohli selhat, a nechat se zatlačit nebo obelstít. Ostuda, a nebezpečné oslabení snah.
Noxové i Antikové se stáhli, ale Asgardi je v podstatě sami rozdrtili. Dokonce i ti posluhovači, ty nechutné parazity nevyjímaje,
Příliš dlouho nebojovali s někým, kdo je jim silou i schopnostmi roven, a kdo je může převýšit. Kdyby byli i oni v úpadku, demografickém, genetickém nebo morálním, Říši patří nejen tato, ale už by úspěšně přebírali další dvě galaxie, které by proti hospodářským zdrojům a přesile neměly šanci.
Bohužel pro tento elitní „klub“ deseti válkychtivých zbabělců narazili, a to tvrdě.
Poradě štábu předsedá sám velkokníže Wyrnadd, generál Tallerk, a vyšší velitelé Sterndaal, Viekette a Cobldem, velící invazním eskadronám „Thunor“, „Wotan“ a „Freyjj“. Ty sestávaly z rychlých úderných bombardérů a mateřským výsadkovým lodím, samy o sobě bezbrannými, ale s kombinovanými štíty, co snesou i silnou palbu, dokud nevypustí svůj malý, rychlý a početný výsadek.
Tyto kovové kvádry s motory si zatím užívají posledních okamžiků klidu a míru. Poletující podpůrné stroje všude možně evokují hmyz, obletující velké stádo.
V jistém smyslu to tak je.
„Došlo ke zničení pouze útočných sil nepřítele. Rezervy i obranná uskupení a posádky Říší obsazeném vesmíru budou bojovat o každý kvadron kosmu, a budou bojovat ve strachu. Ví, co by je čekalo, pokud by ustoupili.“ konstatuje a rozebírá zřejmé věci generál Tallerk, máchajíce rukama po míhajících hologramech.
Chovají se, jak se sluší a patří. Velkokníže sedí, a jemu podřízení postávají naproti němu. Familiérní gesta jsou zde pouze urážkou.
Technicky byli svému panovníkovi povinováni jen málo. Musel mít potvrzení Senátu k osobnímu vedení války mimo domovskou galaxii. Jeho rod zrodil skvělé obránce, ale jakmile ucítili slávu, a šli do útoku tak vehementně, že to nejednou způsobilo mnoho zlé krve.
Wyrnadd nebude pokračovatel svého rozumného děda, co tituly pohrdal, a svou funkci vzal z donucení. Zakladatel jeho rodu, Raedwald, kníže Severních plání Othally ve dvacátém tisíciletí , neváhal obětovat polovinu poddaných, aby mohl vyrobit a otestovat antihmotovou pumu.
Zpočátku mu nevěřili, pak mu domlouvali, a nakonec vyhrožovali. Nikdo nechtěl druhý zničený svět. Odmítl.
Ti, co přežili, se pak raději podřídili.
Zajistil deset tisíc let pevného a ničím neohroženého absolutismu, na jejímž konci v Idě zůstala jen jedna inteligentní rasa naživu – Asgardi.
Poněkud alibisticky jsou tyto chmurné časy v záznamech značeny jako doby Sjednocení a Nanebevstoupení.
„…odmítneme všechny nabídky ke smíru nebo ke kapitulaci od kohokoli, kdo má s Furlingskou Říší co do činění. Velitelé musí sami určit důležitost případných přeběhlíků, a po vyzrazení informací musí být i oni bez výjimky zlikvidováni.“ doplňuje své instrukce velkokníže.
Nezeptal se svých podřízených na jedinou věc. Neptal se, ale oznamoval.
Pak beze slova vstal a prstem ukázal na holografickou hvězdnou mapu, rotující jim před očima, a opsal jím kruh okolo domovského světa Furlingů.
Štouchnul do něj, a planeta na sebe vzala bílou barvu, jakou jsou na mapě vyznačené asgardské světy.
Pak pomalu zbělají i ostatní světy Říše…