Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 9.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.9
"Cesta civilizace je dlážděna daňovými výměry. "
- Spiro Agnew
Jsme stále na Atlantis. Nervózní očekávání je přímo cítit v atmosféře města. Mnozí vojáci si užívají volna, nebo tráví čas obvyklou kontrolou a pucovaním zbraní. Nyní jsme u stanoviště brány. Je aktivována.
Vychází z ní úsměvavý, ale nepříliš sympatický člověk v obleku a s kufříkem. Hned nás napadne, odkud může být…
Je zjevně očekáván, v pozadí čeká Ladon, Carterová a Sheppard.
Vstříc mu však jde Quincy, podávaje mu ruku.
„Merrick. Jsem od IOA, (ukáže oprávnění) veškerá jednání budou pod mým vedením z naší strany.“
„Plukovníku, právě jsme zaznamenali otevření mnoha hyperprostorových oken!“ vykřikne operátor v pozadí
John běží k ovládání, za ním ostatní, pouze Radim klidně jde.
„Pane, máme identifikaci. Jsou to Cestovatelé, a několik zcela neznámých lodí.“
„Naši přátele dorazili (pauza) Nyní je načase jednat.“ s úsměvem řekl Ladon na Johnův překvapený pohled
„Příjímáme vysílání. Jen audio.“ odpoví operátor
„Žádáme o povolení setrvat v blízkosti planety a také povolení vstoupit do města pro našeho zástupce.“
Merrick se podezřívavě změří Ladonovu tvář, ale nakonec řekne.
„Máte povolení dočasně setrvat na orbitě a vašeho zástupce vyšlete okamžitě.“
„Co máte v úmyslu, Radime?“ zeptala se ho Carterová
„Rozhodně nic, co by vám mělo vadit.“odpoví Ladon
Jednací stůl na Atlantis, již mnohokrát viděný. Sedí kolem něj Carterová a Sheppard, Merrick z IOA,
Ladon a Larrin.
„Proč vlastně zde není přítomen váš vrchní velitel?“ podivuje se Ladon
„Maršál je právě přítomen jednání na Zemi (odmlka) V jiném případě by s vámi samozřejmě jednání vedl sám.“
odpověděla stroze plukovník Carterová.
„Takže to vy jste ten „záhadný důvod“, kvůli kterému Wraithové zastavili útok na Atlantis.“
zkonstatuje nevzrušeně Merrick, stále si zachovávaje dekorum diplomacie.
„Lidé v Pegasu s vámi mají sotva co společného.“ řekne Ladon jakoby ledabyle
„Přece my všichni jsme lidé!“ rozčílí se John, nechápaje, na co naráží
Ladon se ušklíbne.
„Klidně si tak říkejte, jak je vám libo. Pro nás jste Antikové.“ poslední větu řekl přímo mrazivě
„Co tím chcete…“ podivuje se Carterová
„Kdyby ten útok tehdy, když vás téměř zničila ta bouře na Lantee nenaplánoval Cowen, naplánoval
bych ho já, to si buďte jistí.“ řekl klidně Ladon
Merrick rozhořčeně vstává od stolu.
„A to se nám odvažujete říct? Atlantis patří lidem Země, a vy nemáte právo nárokovat…“
„Ach ano. My jako otroci Antiků, nemáme právo děti Antiků vůbec o něco žádat.“
Sotva to Ladon dořekne, rozhostí se nepříjemné ticho.
„Jak to vidím já, nejdříve vám povím to, co v archivu Atlantis nenajdete.“ dodá Ladon temně
Antická flotila spolu s Wraithskými loděmi prolétává mračny trosek, a pokroucených kovových konstrukcí.
Pomalu obklopují semknutou skupinu nám neznámých lodí. Je na nich jasně vidět, že žádná nevyvázla beh úhony.
Mezi antickými loděmi třídy Aurora je také Tria. Přecházíme na její můstek, na němž sedí kapitánka Helia.
„Přijali jste naše podmínky, nebo jste se smířili s druhou alternativou?“ zeptá se Helia chladně
Chvíli se rozhostí absolutní ticho. Pak se však rozezní. Ozve se neústupný hlas.
„Kapitulaci nepřijímáme!“ říká rozhodný hlas.
„Kdo jste? Šílenec? Prohráli jste!“ říká Helia, konsternována stejně jako ostatní Antikové na můstku. Tohle od vzbouřenců nečekali.
„Kdo jsem? (pauza) Jsem Tardos Ellonis Radmus. Velitel flotily Orderu. Naší chybou bylo, že jsme podcenili vaše schopnosti, a to co se právě stalo a stane, je chybou, za níž zaplatíme. Vy však také, přestože se toho nedočkám.“
Lidské lodě spustí palbu do všech stran, ale Antické a Wraithské s nimi nemají pražádných problémů.
Modravé pulsy trhají na kusy trup Radmusovy velitelské lod, zatímco z Auror vylétávají proudy Dronů, které se smrtící přesností cupují ostatní lodě…
„Aspolis byl první svět v Pegasu obydlený Antiky, to jste si, předpokládám, domysleli.“
Merrick má kamenný pohled, zato Carterová se tváří všímavě.
„To ano, ale detaily nám stále unikají. (odmlka) Je jen logické, že právě tam postavili Disruptor.“
„Máte na mysli…ano, nám se jej však nepodařilo nikdy zprovoznit.“
„Nikdy? Vy však...“
„Naše znalosti Antiků a všeho co kdy vytvořili nepramení z prohlídek trosek, jako to děláte vy.“
Tentokrát se ujímá slova Larrin.
„Galaxie byla, stejně jako ta vaše, osídlena lidmi, ale nikoli ze stejného důvodu.“
„Nerozumím vám.“ Řekne konečně Merrick
„Lidé na vaší planetě byli Antiky stvořeni, aby jste se jednou stali jimi samými.“
„Tady však Antikové ve chvíli svého vrcholu takto neuvažovali. Neměli žádného skutečného nepřítele, ale to jim nebránilo ve stavbách svých monumentů a pomníku moci. Lidé byli v Antické říši neplnoprávní obyvatelé, kteří museli dodržovat kvóty jak na počet obyvatel, tak s dodávkami surovin, a stavbou různých zařízeni pod kontrolou Antiků.“
„To nám chcete tvrdit…“ rozhořčeně vstává Merrick z místa, ale Ladon se sarkasticky zašklebí
„Je to pro vás skutečně tak nepochopitelné?“ řekne Ladon
Jsme právě v blízkosti nějaké oranžové mlhoviny, kolem které je mnoho malých, neškodných asteroidů. Což se nedá říct o organických plavidlech, ničících Aurory.
„Potřebujeme okamžitou pomoc! Drony jsme vyčerpali, štíty selhávají…!“ křičí na můstku antického křižníku zoufale jeho kapitán. Loď se již prohýbá pod dopady pulsů, její kapitán si zakrývá tvář oslněnou modravou září.
Loď vybuchuje, a následuje jí postupně dalších pět lodí, na které se doslova sypou Darty a oblaka střel…
Vše z povzdálí sleduje maskovaná loď, připomínající loď Cestovatelů.
Vzdálené výbuchy sleduje z jejího můstku postava, v jejichž očích se odráží jak světlo mlhoviny, tak především žlutorudé vzdálené exploze.
„Všechny lodě Orderu, stáhněte se, opakuji, stáhněte se k právě definovaným pozicím!“
Přibližně tucet lodí mizí v hyperprostorových oknech.
„To víte, že když Antikové byli poraženi, museli jsme se snažit přežít za každou cenu! Jakž takž se nám podařilo zachovávat občasné styky, a vyhýbat se Wraithům…“
„Vy jste spolupracovali celou tu dobu!“ vykřikne Merrick
„Ještě stále nevíme, čí jsou ty lodě, rozeseté mezi vašimi.“ tázavě pohlédne Carterová k Larrin
„Je mi velice líto, ale jejich posádky nemají příliš chutě s vámi jednat. Jde o Olesiany.“
„Cože? Takže oni…“
„Přežili. To jak dosáhli dohody s Wraithy je na delší vyprávění, ale dařilo se jim za obrovského rizika a ztraceného času postavit tajně flotilu, ale posléze měli názorovou převahu ti, ktěří chtěli zachovat dohodu co nejdéle.“
„Jenže pak jste se objevili vy a stačili sotva uniknout, a (odmlčí se) to vám říkám pro případ nevyhnutelného setkání, prozatím jsou raději pro neosobní jednání.
„Existují, nebo existovaly i jiná lidská spojenectví v galaxii proti Wraithům?“
„Až donedávna jste tu byli jen vy a my. Ale po ideologických neshodách s dvěma spojeneckými světy, a několika důstojníky, se od nás odštěpila jedna frakce. (pauza) Říkají si Legie. Nás i vás víceméně ignorují.“
„Jsou možná hrozba?“ zeptá se přezíravě Merrick
„Nevíme to jistě. Ale je možné, že ten útok na Genii a několika našich světů, je důsledek jejich nepředvídatelného jednání. Nepodařilo se nám nasadit mezi ně naše agenty, ani nevíme, kdo je jejich vůdce.“ odpoví Larrin
Maršál již sedí znovu ve své kanceláři na Atlantis. Podepisuje nějaké papíry, snad je i porovnává
Dveře se otevřou, objeví se v nich Chuck, a trochu nervózně zasalutuje. V jedné ruce má složku.
„Pane! Tady…“ hlásí Chuck, ale je přerušen
„Ach ano, děkuji. (vzhlédne k Chuckovi) Pohov, můžete odejít.“ řekne poklidně maršál
To není dobré. To zatraceně není dobré. Mezi výzvou a sebevraždou je tenká čára, a tohle se právě povážlivě blíží k okraji mezi nimi. (zvedá Asgardský komunikátor)
Blíží se k nám 36 Hive Ship, a cca 120 Křižníků. Teď se nám pomocná kavalerie bude hodit. Jen aby stačila.
„Plukovníku Ellisi, okamžitě mě přeneste na Apollo, a zkontaktujte lodě…Orderu.“
„Ano pane, dle rozkazu.“ ozve se jasný Ellisův hlas, jako by stál vedle maršála.
Bude lépe projednat tuto záležitost jinde. Měli by souhlasit. Uslyšíme známý zvuk asgardského transportéru a záři.