Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 8.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.8
"Cílem moci je moc. "
- George Orwell
Zase doma, v našem milovaném městě. Už bych i ten sarkasmus mohl omezit, uvědomí si John. Každopádně se budou dít zajimavý věci, když mě vytáhli z toho zamrzlého spáleniště.
„Zdravím Chucku, všechno při starém?“ zeptá se vesele John nám známého technika
„Jak jinak pane. Bez vás to tu nebylo ono.“ usměje se Chuck a vrátí se k práci na konzoli
„Plukovník John Sheppard.“ řekne kdosi za ním, jdoucí k Johnovi
„Plukovník Samantha Carterová. Proč mě neudivuje, že tu právě jste?“ zvolá John naoko překvapený
„Stejně jako mě ne, že tu jste vy.“ přezíravě se na Johna usměje Carterová
„Takže to vidím na další beznadějnou bitvu. Jak jinak.“ dodá John
„V kolik se máte vy hlásit u maršála?“ zeptá se ho Samantha
„Ehm, vlastně teď (zamyšlený) Takže mě omluvte, a vlastně – proč si netykat, když už oba máme ptáky na výložkách?“ napadne Johna, říkaje to s drze tázavým pohledem
„Moc si nevyskakuj, tím právě sis nepomohl.“ odpoví mu stejně drzým tónem Carterová „Zase větší zodpovědnost, větší problémy, modli se za větší nervy…“ podotkne ještě
„Fajn, budu si to pamatovat. (pauza) Takže už raději padám než ze mě bude vojín.“ odpoví jí na to John
Vidíme pohled na celou Atlantis, přibližujeme se k ní, a pozorujeme změny. Jak vzdálená je doba, kdy se po městě pohybovala hrstka lidí ze staré Expedice. Město je doslova obrostlé přídavnými lidskými konstrukcemi, především zbraňovými. Okolo věží jsou mnohohlavňové railguny, kde byla větší plocha, byly postaveny coilgunové věže na větší cíle. Kolem několika Antických mrakodrapů vidíme i jiné zbraně – Asgardské paprskomety.
„Jak daleko jsou přípravy?“ ptá se jednoho plukovníka maršál Diston, ale v prosté uniformě vojína, jeho hodnost prozrazuje jen výrazný odznak na čepici
„Řekl bych tak asi ze dvou třetin, maršále (pohled na výkazy a hlášení, co drží v ruce) Pokud si ale přejete osobní inspekci, byl by vhodnější zítřejší den. Dnes probíhají zkoušky obranných systému, sepíšu nejdříve o nich hlášení, jestli je vše v pořádku. Souhlasíte, pane?“
„V pořádku, plukovníku. Pouze jsem se chtěl ujistit o pokračujících opevňovacích pracích. Rád bych také slyšel od vás osobně, jak to vypadá s pancéřováním města?“
„Jak jsem vám již předeslal. Inženýři se shodli, že město nemá problém pojmout obranné konstrukce, ale plánovaná stavba krystalického pancíře na hlavní části města potrvají mnohem delší dobu.“ rychle odpoví plukovník
„Jaký je váš osobní názor? Potřebuji reálná data. Skutečně možná…“ upřesní ledově maršál
„Rozumím, pane. (pauza) Několik měsíců…(zachytí jeho pohled) Dva měsíce určitě.“ na to plukovník
„V tom případě – snažte se.“ maršál je na odchodu, ale plukovník se ho ještě zeptá
„Pane? Mám otázku ohledně návratu plukovníka Shepparda.“ Zeptá se jakoby nic, ale má to vyvývavý podtón
„Ah, tušil jsem, že se zeptáte, Quincy.“ odpoví chladně jako vždy maršál
„Jen chci vědět, zda je pravda…“ zeptá se Quincy, kterého očividně to něco rozčílilo
„Jsem velmi zaneprázdněný člověk, plukovníku, vše se dozvíte na dnešní schůzi ve štábu. (pauza) A pokud máte nějakou stížnost, takováto věc se vždy podává formou raportu nebo oficiální stížnosti na nebližší instanci, a nikoli takovým zvláštním způsobem, jako když smlouváte na trhu o ceně jablek.“ řekne mu maršál nevzrušeně
„Pane, nechtěl jsem jakkoli…“ začne plukovník
„Zatím nashledanou plukovníku.“ a odchází, v doprovodu několika dosud čekajících pobočníku
John si pojídá svojí oblíbenou čoko tyčinku, když se otevře příchozí nehlášená červí díra.
„Jsou to Geniiové, pane.“ hlásí Chuck
„Zapnout štít! (do komunikátoru) Co se u vás děje?“
„(na obrazovce se objeví tvář) Nemáme už moc času! Jsou tady!“
„Ladone?!“
„Ano jsem to já, Ladon Radim, vůdce Geniiského národa. Tímto žádám o vstup do města pro mé lidi.“
„Jaká je situace?“ nahlas se zeptá John
„Byli jsme napadeni, Wraithové dobývají naše města!“
„Musím zažádat o povolení! Vydržíte ještě dlouho?“
„Zatarasili jsme většinu přístupových cest, ale jestli se rozhodnou s námi skoncovat, nezabráníme jim v tom!“
„Dobře, můžete projít bránou, (tázavý pohled Laury) na moji zodpovědnost! Poručíku vypněte štít!“
Po chvíli prochází bránou velký počet Geniů. Muži, ženy i děti, zatím žádní vojáci.
„(do komunikátoru) Tady plukovník John Sheppard. Právě jsme přijímáme mnoho geniiských uprchlíků, ať veškeré osazenstvo města zajistí jeho bezpečnost pro uprchlíky, lékařské týmy nejvyšší pohotovost!“
Nastává dost nepřehledná situace, brána chrlí další a další zástupy uprchlíků, až na poslední chvíli z ní vychází Ladon Radim, a oddíl vojáků, chránící ho palbou. Několik jich je zasaženo Wraithskými zbraněmi.
Ve chvíli, když John zapne štít, Ladon zmáčkne něco, co má v ruce, a podle okamžitě zhroucené červí díry je poměrně jasné, o co asi šlo…
„Je milé, že ses stavil, Ladone. Co se vůbec stalo?“ řekne John, podávaje Geniiskému diktátorovi ruku.
„Detaily povím tobě i tvým nadřízeným později. Wraithové se objevili zničeho nic, nejdříve vybombardovali povrch, a pak podnikli pozemní invazi. Naši lidé dělali všechno co bylo v našich silách, ale viděl jsi, co se stalo.“
Zpátky na Aspolis, jsme ve vnitřku disruptoru. V blízkosti ovládacího zařízení je přítomno mnoho lidských a antických přístrojů. Harris vyměňuje krystal na jednom lidském zařízení, patrně přídavný harddisk.
„Harrisi, už jsi to spustil?“ zeptá se Rodney, s pohledem upřeným na změť kódů v antickém jazyce na svém tabletu.
„Trpělivost, pane vědec. Nerad bych tuhle mašinku vyzkratoval. Tyhle křehké věcičky se až nepříjemně snadno rozbíjejí.“ odpoví Harris učitelským hlasem
„A kde je Zelenka, že ti s tím nemůže pomoct (Rodney se rozhlíží) je tu vůbec?! Kam zas zmizel?“
„Uklidni se Rodney, venku se zase cosi rozbilo na jednom z Jumperů. Navíc mi řekni, co máš za systém, nejdřív v kuse kritizuješ a pak vyčítáš, že tu ten člověk není (pauza) Zkusil jsi někdy mít jeden den jen jedno duševní rozpoložení?“ zeptá se Harris, s vysmátým obličejem
„Zkoušel jsem to, ale raději jsem sám sebou…“ odpoví mu Rodney lhostejně
„Jo, jasně.“ řekne Harris, s nepřehlédnutelným vyvývavým výrazem
Zasedací místnost na Atlantis, přítomný je maršál Diston,dva američtí a jeden ruský generál, plukovníci Carterová, Quincy, Sheppard a Lorne. Okolo stojí pobočnící maršála a generálů. Přítomný je i Ladon Radim.
„Co se vás a vašich lidí týče, již jsme rozhodnuti – bude vám poskytnut dočasný azyl pro uprchlíky. Pokud žádáte o přesun na novou planetu, i tato možnost existuje.“
„Jsem vám vděčen, maršále, ale zatím nikoli. Jestli je to možné, rád bych se svými lidmi setrval ve městě co nejdéle. Atlantis je bezesporu nejbezpečnější místo v galaxii.“
„Takovou věc bych musel projednat se svými nadřízenými, pane Radime. Dám vám co nejdříve na srozuměnou, i v případě vašeho odchodu na jiný svět, můžete počítat s naší co možná největší podporou.“
„I tak vám děkuji. Rád bych se také spojil se svými lidmi, kteří unikli do Manarie.“
„Toto není problém. (kývne na pobočníka) Postarejte se o to, Gregory.“
„Ano, pane.“ pobočník s hodností kapitána jde směrem k Ladonovi, a zdvořile ukáže na východ
„Nyní můžeme projednat plán obrany města (pauza). Plukovníka Quincyho jsem pověřil o samotnou stavbu obranných konstrukcí, chybí nám však dostatek inženýru s vysokými znalostmi Antických technologií
(pohne pohledem) Proto jsem požádal plukovníka Carterovou, aby pomohla vyřešit několik technických problémů.
Plukovník Carterová je tu nyní pouze jako odborník.“
„Jak je na tom doktor McKay a jeho tým v Aspolis?“ zeptá se maršála Samantha
„Máte na mysli disruptor, plukovníku? Již mě důkladně seznámil se situací, zatím se vše vyvíjí podle našich očekávání.“ zodpoví Samanthinu otázku, to jí však nestačí
„Zkusil by jste být konkrétnější? Třeba bych mohla…“
„Nemyslete si, že mě to nenapadlo, ale už tak je tam mnoho odborníků přítomno a tady nám budete skutečně užitečnější. Ohledně samotného užití potenciálu disruptoru, dosud nedošlo žádných oficiálních direktiv od IOA.
A ohledně samotné obrany, tu jsem se rozhodl svěřit do rukou plzkovníka Shepparda, jakožto služebně nejstaršímu důstojníkovi v Pegasu a s ohledem na jeho zkušenosti nemyslím že je nutné se dále ptát.“ Zvlášť střelí pohledem po nepříliš nadšeném Quincym a Lornem, ten se však tváří klidně a bez výrazu.
„Máte ještě další otázky? Pak je to prozatím vše. Schůze končí.“ všichni odcházejí, maršál míří do své kanceláře
Nové skutečnosti, odhalené průzkumem.
Wraithové se zčásti rozdělili, zčásti se zdržují v určitých mezích.
Svět Genii byl napaden, ale proč by jen kvůli Geniiům Wraithové rozbili formace? Ne, raději nebýt paranoidní, Asurané se mohli znovu objevit a ta rasa mezigalaktických tuláků to mohla také způsobit, ale to podivné načasování…navíc se zdálo, že se rozhodli s Atlantis skoncovat, tak proč by riskovali zdržení a naší přípravu…
Takto uvažuje britský maršál, vytahujíc ze stříbrného pouzdra cigaretu.