Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 7.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.7
"Všichni jsme omylní a ochotně se dopouštíme chyb, když nás žene prospěch nebo vášeň."
- John Locke
„Rodney, podezřele rychle a odevzdaně jsi souhlasil s okamžitým hlášením na velení TFP. Co máš zase zalubem? “
„Nevím, o čem mluvíš. “ odpoví Johnovi Rodney
„Ale jdi, předtím ses tvářil, jako bych tě praštil po hlavě kladivem, když jsem navrhl okamžité hlášení a nutný příchod bandy specialistů. “ říká Rodneymu. Vedle nich stojí Zelenka a Cadmanová. Laura nic neříká, jen se pousměje na Rodneyho, zato Radek se snad ze všech tváří nejvážněji.
„Proč bych nesouhlasil? Je to správné a hlavně - předpisové. “ řekne McKay nevinně a rozhořčeně
„Zvláštní, jen dvakrát, co se známe, jsem tě slyšel, že bys měl rád armádní předpisy. Poprvé když jsem tě slyšel to říkat, tak jsme se rozhodovali na Manarii, kdo z nás musí risknout a vběhnout do palby, jsi citoval úryvek z předpisů, že civilista pracující pro armádu není povinen se účastnít bojů…“
„A co? Prostě jsem rád, že jsme našli disruptor, který vypadá v pořádku…“
„Před chvílí jsem se bavil s Laurou u vchodu a ty sis myslel, že si nevšimnu toho, jak se s Radkem “nenápadně” pokoušíte cosi vytáhnout z ovládacího panelu.“ zkonstatuje John
„Vynikající detektivní úvaha, měl by ses obdivovat Johne. “ poznamená Radek
„Díky, doktore. Tak, když už jste se museli hrabat ve střevech té mašiny, byl bys tak vyjímečně a neskonale sdílný, a povědět mi, co tím sleduješ? “ ptá se Rodneyho znovu John
„Jen taková docelá malinká pojistka.“ odpoví Rodney
„Dobře víš Johne, co můžeme čekat od IOA, jestli si dobře vzpomínám, naposledy měli v plánu poslat na
flotilu Ori Replikátory. “ řekne Radek
„To vím až moc dobře, to mi ani nepřipomínej.“ odpoví John znechuceně
John sedící na jedné z beden u vnitřní stěny hlavní věže. Desítky lidí chodí kolem, vojáci, vědci.
Šest dnů. Šest mizerných dnů na mizerným místě, jménem Aspolis. Ne, že by šlo o pohodlí, ale v kuse zakopávat o něco nebo o někoho, a odpovídat na dotazy kde co je, komu se hlásit, to naštve. Pche, aspoň že se můžu pobavit těmi vylízanými armádními paky ze cvičišť. Za těch dvě stě let by už mohli ty vojáky zkusit pořádně cvičit, ale to né…samozřejmě, podle takových, jako je Diston nebo Curran, je hlavní, aby mladí vojáčci uměli pěkně pochodovat a hlásit se přesně dle armádních regulí. A pak ať se diví, že si z nich děláme my od letectva srandu.
Zálohy mají nedostatečný výcvik a špatné zbraně. Když už IOA chce někde šetřit, tak u pěchoty vyslané do Pegasu to zrovna dělat nemusela…
„Dáš si?“ nabízí John doutník Rodneymu, sedíce právě na ocelové bedně s jasným nápisem Danger
„Díky, ale další hřebíčky do rakve zatím nepotřebuju.“ odvětí mu na to Rodney s úšklebem
„To mi chceš tvrdit, že je zdravější lézt do každého…”zaprášeného” kouta? “
„Musíš mi to zase připomínat? Myslel jsem, že v té šachtě něco je. “
„A spadl jsi po hubě do toho, co kdysi byla kanalizace. Excelentní výkon. “
„Šlo o nehodu, mým úkolem tady je vědecká práce a…“
„Rodney, když první tým náhlasil starý kanál, který nebyl používaný dlouho před tou bitvou, nemusel jsi hned jak šílenec trvat na prozkoumání.“
„Můj instinkt mi říkal, že tam ještě něco bude. Na senzorech byly energetické záchvěvy.
„Což se ukázalo, že jsou výrony z kapsy metanu, který vznikl docela prostě… není skutečně žádná díra, kterou by doktor McKay neprozkoumal.“ Rodney se zašklebí a odejde stranou, směrem k Radkovi.
John rozdrtí zbytek doutníku patou boty a jde zkontrolovat opevňovací práce.
Nynější velitel Task Force, maršál RAF Diston si prohlíží s několika vysokými důstojníky ze svého štábu vnitřek disruptoru. Poznáváme podle uniformy i jednoho ruského generálplukovníka.
Rodney vypadá hodně vyvedený z miry, pokouší se hlasem a posunky působit poctivě a bezelstně, příliš se mu to však nedaří.
„Dokážete jej uvést do provozu, doktore McKayi? “
„S doktorem Zelenkou, inženýrem Harrisem a jeho týmem, jsme již prověřili funkčnost kritických systémů disruptoru a…“
„Zeptám se vás znovu. Dokážete jej zprovoznit ano nebo ne, a pokud ano, pak kdy?“
„Ano i ne. (maršál chladnýma očima probodáva Rodneyho) Ehm…tedy, aby jste porozuměl maršále, dokážeme jej uvést do provozuschopného stavu v krátkém čase, ale…“
„Ale?“ zeptá se maršál, stále s mrtvým výrazem v obličeji
„Antikové, patrně při ústupu zničili několik primárních krystalů, bez kterých je absolutně nemožné uvést disruptor do použitelného stavu.“ vysvětluje Rodney
„Říkal jste však před chvílí, že jej opravíte. V čem tkví problém?“ zeptá se bez okolků a netrpělivě maršál
„No…museli, tedy vy by jste museli, nebo my…prostě – museli bychom použít řídící krystaly z Atlantis.“
„Předpokládám, že mi to tu blábolíte proto, že to není vše.“
„Pokud budou použity zde, Atlantis bude celou dobu bez štítu, hyperpohonu a dálkových senzorů.“
„Takže z Atlantis díky tomu bude sedící kachna. (zapřemýšlí) Jste si McKayi jist svými závěry?“
„Ano, to jsem. Bez krystalů z Atlantis je to nemožné.“ řekne Rodney (konečně) před maršálem sebejistě
Několik Jumperů vzlétá od disruptorové věže. Tři nové přistávají, jsou plné lidí a zařízení. Rodney, Radek a Laura poodejdou stranou, přibyvším lidem se věnuje především
„Tak jo, Rodney. John se musí hlásit Distonovi, řekl mi, ať to vyřídíme. Takže Rodney, dej Radkovi ten krystal.“
„A proč zrovna on?“ diví se Rodney překvapeně
„Když se na tebe Diston díval, vypadal jsi, že mu co chvíli vyžvaníš všechno, jak tě skoro zhypnotizoval.“
„Snažil jsem se, nebylo to snadné!“ rozhořčuje se Rodney
„Tvářil ses, jako bys byl poprvé za školou, Rodney.“ poznamená pravdivě Radek
Rodney se rozčileně nadechuje ale Laura ho spustit nenechá
„Prostě to dej Radkovi, Rodney!“
Rodney trucovitě a s pohledem plným rebelie dá krystal Radkovi.
„Vidíš že to nebolelo.“ usměje se Laura
„Snad z toho nebude průser až na půdu.“ zamumlá si při odchodu Radek česky, zatímco ukryl krystal do brašny…
Generál Mark Curran vchází do kanceláře velitele TFP. Zasalutuje, ale maršál neuzná za vhodné ani zvednout oči od papírů na stole.
„Pohov a posaďte se, generále.“
Maršál zvedne konečně oči od stolu, a podíva se zpřímá do Curranovy tváře. On sám nedokázal z toho Brita nic vyčíst. Jeho oči byly stále jakoby strnulé, pohled bez citu a jiskry.
„Zde to máte písemně, formality nejsou nikdy na škodu.“
Curran čte krátký text z onoho “papíru“
Z rozhodnutí vrchního velení TFP, byl generálporučík Mark Curran jmenován…
„Velitelem pevnosti Aspolis?!“ zvolá udiveně Curran
„Ano, generále. Vaším zástupcem bude plukovník John Sheppard. Jistě sám už dobře víte, co bylo na Aspolis nalezeno.“ říká Diston
„Jistě…pane. Disruptor, a jak…“
„Pro IOA jsem již odeslal svou zprávu, je však pravděpodobné, jak rozhodnou. Vše ostatní máte v přiložené složce, (ukáže na složku s označením BIGOT, tedy ještě víc tajné než označení TOP SECRET) kromě nás a IOA o všech detailech ví pouze Sheppard a jeho tým. Nic mu nezamlčujte, vím že jste v minulosti měli v USAF jistou...osobní averzi.“ říká Diston nevzrušeně.
Odmlka. Generál očividně nemíní nic říct. Maršál pokračuje.
„Plukovník Sheppard je velice dobrým a zkušeným důstojníkem. Nechceme přece žádné rozbroje mezi důstojníky, že ne?“ tentokrát je probodávaný očima generál
„Ne pane.“ odpoví klidně Curran
„Pak jsem si jist, že jste porozuměl. Odchod!“ nařídí nahlas maršál, ale bez řevu.
Maršál ma jiné starosti. Dívá se na přibližující Wraithské lodě k Atlantis. Uvažuje. Má vše vsadit na jedinou kartu? To sám neví.