Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 2.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.2
"Své přátele dělím na ty, které obdivuji, na ty, které ctím, a na ty, s nimiž mám soucit. "
- Francesco Petrarca
Plukovník Gorman s Caesarem zuřivě manévroval, co nejefektivněji opětoval palbu, přičemž byly těžce poškozeny motory a zbraně Hivky, když se náhle otevřelo hyperprostorové okno
Výborně. Takže jsme tam, kam bych ani Rodneyho nikdy neposlal. Zato on mě určitě, a právě bych se mu ani nedivil. Zase vymýšlet jakousi sebezáchranu s možností jedna ku miliónu. Bezva.
„Už to máte hotové? Za chvíli tu máme společnost a bude jich sakra moc!“
„Dobře víte, že kvůli bezpečnosti to není tak snadné uvést do přetížení.“
John zaslechne blížící se zvuk. Známý zvuk. Je to onen děsívý „svist“ Dartů. A je jich víc.
„Zastavte to! Letíme pryč!“
Prosím? Brána bez něj nepůjde odsud vytočit!
To je už teď jedno. Nalož ho a letíme.
Stihli jsme se na poslední chvíli zamaskovat, než jsme měli vizuální kontakt s Darty. Už tak jsme museli vyčerpat spoustu štěstí tím, že nás nezaznamenali, měl co dělat aby se nerozesmál. Začíná to být jako deja vu, zakončil to, zatímco Harris neochotně potvrdil, že můžou letět.
„Vlétneme mezi wraithský šrot a počkáme na pomoc“ ,řekl jsem pevným hlasem, a navedl Jumper do obrovské škvíry mezi zbytky kovo-organických částí trupu.
„Cože? Vždyť máme přece Jumper s hyperpohonem, a reaktor musíme…“
„Nemusíme a nemůžeme nic! Zkrátka počkáme!“
„Máme přece Jumper, musíme to risknout!“ Harris začínal být bez sebe
„Samozřejmě, že bychom mohli, až na takový malý detail, že se ani s hyperpohonem odsud nedostaneme! Létání v týhle atmosféře vyřídilo hlavní pohon Jumperu, takže maskování nám sežere energii pro hyperpohon, a bez maskování nás sestřelí do pěti sekund, myslete "pane inženýre"!“
Harris se tváří překvapeně.
„Ale…to já…nevěděl,“ zakoktá evidentně překvapený Harris
„To je váš problém. Počkáme zde, jak to nejdéle půjde. Když se situace nezmění nebo bude neudržitelná, okamžitě přetížíte reaktor, a my riskneme únik atmosférou. A už ani slovo!“
Je jasné, že Harris poslední větu zrovna nemíní porušit.
Hyperprostorový tunel, přes který Caesar letí směr základna Task Force Pegasus na Manarii.
„Musíme se vrátit a to hned!“ Zahulákal Rodney na Gormana, téměř přímo do ucha, zdá se že to není poprvé.
„Přestaňte hulákat doktore McKayi, nebo vás nechám vyvést z můstku!“ Odpověděl mu na jeho řvaní Gorman.
„Plukovník Sheppard ví co dělá, byl to jeho rozkaz, a já byl ochoten mu dát co nejvíc času jsem mohl, ale nebudu ohrožovat celou svou posádku a loď kvůli němu a inženýru Harrisovi. Říkám ne, a nepřeji si, aby jste mi to znova opakoval!“
Rodney ví, že nemá co by doplnil, tak to vzdává, že se půjde připravit na přenesení. Odejde, vyndá z kapsy, a potěžkává v ruce nám známý datakrystal z trosek Aurory. Podle navigátora už jen pět minut chybí do příletu.
Snad se dostanu do zakódovaných souborů, pomyslel si, a uznal, že pracovat na něm by měl co nejdříve bude moct.
Když ne kapitán lodi, zavolám třeba přímo veliteli TFP, jen si nebyl jistý, zda-li i na něj nebude trochu hlasitější…
John Sheppard, se svými myšlenkami. Taranis. Peklo. Smrad je tu teda rozhodně jako v pekle, a do toho Darty kroužící někde nad námi po desítkách. Nepočítaje v to, že podle antického multimetru se kolem nás hemží snad dvě stě řádně namíchnutých cucavek.
Zkusím být realista. Vysání, rozdrcení nebo atomovka? Atomovka bude nejmíň bolestivá.
A ještě tu tvrdnout s tímhletím věčným nespokojencem. Raději dál nemyslet…jakpak to teď asi musí vypadat na Atlantis?
„Jakpak to vypadá s energií Jumperu? Zkontroluj to, Harrisi.“
„Jistě, plukovníku.“ Vypadá mnohem uvolněněji, zajimavý, řekl si pro sebe John.
„Stále nedostatečná.“
„Nemohl by jste dát Jumperu energii z toho reaktoru?“
„Byla by u toho vysoká pravděpodobnost přetížení a exploze.“ Řekl Harris učitelským tónem.
John znovu přemítal možnosti. Co se dá dělat. Tahle bude nejlepší. I přes ty jeho kecy.
„Chcete nás snad zabít?! Jen šílenec by tohle zkoušel!“
„Když budeme mrtví, těžko to vyzkoušíme!“
„ Jak se to přetíží, dělejte si s tím co chcete!“
„Zapojte to! Máme dost času, a málo možností!“ Jestli Wraithové mají podezření, což už určitě mají, a ví dobře, že maskování užíváme, začnou co chvíli naslepo všechny trosky bombardovat. To bychom nerozchodili…tedy spíše nepřeletěli.
„Proč vlastně tak nesnášíte armádu Harrisi? To se pak divím, že jste se přihlásil do TFP.“
Asi tak - zajímá mě to, dokud se ještě můžu zeptat. Na co všechno se už nejspíš nezeptám. Bude toho hodně.
„Řekněme, že to byly…osobní důvody. Nic víc.“ Odpověděl, zatímco bojoval se změtí přípojek a kabelů.
„Za co tě vlastně tenkrát vyloučili ze střední, padawane?“
Zcela konsternovaný Harris se zarazí a řekne
„Že ses zrovna teď zeptal.“
„Zrovna teď mě to zajímá.“
„Co bylo, bylo. Stejně jako ta dávná obliba Star Warsu.“
„To je škoda.“ Zašklebí se John. Harris se pokřiveně zasměje, a pokračuje v práci.
Základna TFP na Manarii, Rodneyho laboratoř.
„Nějaký pokrok doktore McKayi?“ Zeptá se generál Curran.
„Dá se říci, že ano. Brzy budu mít adresu i přesnou lokalizaci Aspolis.“
„Antické město?“
„Zdá se, že určitě. Možná ještě významnější než Atlantis.“
„Pokud je to, co říkate pravda, a to město stále existuje, zajistím pro její nalezení a průzkum maximum sil TFP.“
„To je poněkud předčasné, generále. Zítra zašlu oficiální zprávu velení TFP, dozvíte se to mezi prvními.“
Generál kývl, a odešel, Rodney se vrátil k počítačovému terminálu a pokračuje v práci.
„Hotovo.“ Harris se vrátil do sedadla Jumperu.
„Ozkoušíme to. Vypadá zatím vše v pořádku.“
John aktivuje maskování a míří kolmo vzhůru atmosférou. Najednou začnou reaktorové kontrolky hrát všemi barvami.
„K zemi! K zemi, nebo je po nás!“
Jumper mířil dolů. Maskování vypadne, naráz začnou útočit Darty
„Reaktor je odpojený, ale spálil obvody a poničil systémy!“
„Všiml jsem si!“ zahuláká John, zatímco už kolem nich sviští střely z Dartů.
Přímý zásah do zádi Jumperu. Padá téměř kolmo k zemi.Náraz do měkké a tlusté vrstvy popela.
„Harrisi, jste živej? Harrisi!“ volá John, zatímco se snaží rozpohybovat a vylézt z trosek. Nic nevidí, kašle od prachu a popela zvenku. Nemá žádné viditelné zranění, až na pár boulí a odřenin. Sakra, snad budu moct běžet…nic jiného nezbude.
„Jsem v pořádku, už jsem venku. Rychle plukovníku!“ Těžce se drápe ven, pořád poloslepý, Harris mu pomáhá.
Reaktor. Napadne Johna jako první.
„Co se stalo s naqua…“
„Brzy exploduje. To nestabilní připojení a selhání to urychlilo. Ještě jsme měli štěstí, že to neurychlil ten náraz.“
„Kolik máme času?“
„Řádově…několik minut.“
Aktivace brány. Mezi nimi a bránou je pouhých dvě stě metrů od nich, nechráněný volný terén
Čekají další Darty, ale vyjedou z ní dvě pásová vozidla, a okamžitě začnou střílet railguny do Dartu, které vybuchují, jedna po druhé. Vypadají jako zmenšené ruské Shilky.
Hlas z vysílačky. To jsem teda zvědavej. Běžím, kolem výbuchy. Harrisovi jsem nemusel říct ani slovo, aby to taky udělal. Kmital nohama víc než jezdci na Tour de France.
„Plukovníku Shepparde! Jste naživu? Příjem!“
„Ano! Téměř žádná zranění, ale přisli jsme o přídavný zdroj brány!“
„V pořádku, víme!“ Sheppard pozoruje, jak prochází bránou další lidé, a zapojují nový generátor.
Brána se uzavře a zase otevře, jak jen to nejrychleji šlo. Jedna bojová sonda byla zničena, druhá taky.
Skáčeme do brány, když v tu mě strefí jeden z Wraithských vojáků do zad Stunnerem. Padám, ale čísi ruka
mě vtáhne do brány. Takže jsem se ti zase vyhnul, dámo. A že nás zrovna nešetřís.
„Cože jste se pro nás vrátili?“ ptal okamžitě se John Rodneyho, co doletěli na Manarii
„Řekl jsem jim, že jestli vás z Taranis nezkusí zachránit, nikdy beze mě Aspolis nenajdou!“
„Dal jsi jim to pořádně sežrat co, Meredithe?“ Teď budeš mít vojnu Rodney, až se to přežene. Ale nikdy ti to nezapomenu. I když i ty mě někdy dokážes nasrat, a rozhodně ne málo.
„Fanklub mi už nejspíš nezaloží, a ani žádná sexy mimozemšťanka mě neunese, tak ať mají chvilku vyšší krevní tlak.“
Rodney se zašklebil a odešel. Mám dojem, že ta Aspolis bude důležitý místo.