Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 20.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.8
"Jen děti, blázni a velmi staří lidé si mohou dovolit mluvit vždy pravdu. "
- Winston Churchill
Křižník, unikající klouzavým manévrem za malý blízký měsíc planety, na níž se milióny lidí ukryly v podzemních bunkrech, je už při zběžném pohledu těžce poničen.
Jděte do hajzlu, pomyslel si Ford, nakonec všichni skončíte pod kytkama, zrůdy sviňácký.
„Pane, hyperpohon by měl fungovat, ale můžu zaručit jen třetinový výkon. Větší přepětí usmaží rozvody.“
Hlásí člověk v šedé uniformě se stříbrnou páskou na rukávech.
„To bohatě vystačí. Prozatím.“ zkonstatuje Ford, a zapne komunikaci „Epolmene! Kruci, co se tam děje?“ otázka je namístě, neboť i přes nedokonalost Wraithského monitoru je vidět zmatek, a slyšet zvuky střelby.
„Potřebujeme okamžitou evakuaci! Lidé jsou tu stále rozvzteklenější na jedné, a mrtví strachy na druhé straně, Wraithové jsou všude!“ hlásí muž na monitoru, patrně Sateďan.
„Nemějte obavy, pár Dartů nám zbylo. Prozatím se skryjte na domluveném místě blízko krytů v místě G223!“
Na potvrzení jeho slov, se skutečně pětice Dartů připraví k odletu, a protupujíce atmosférou, jejich mateřská loď je obklíčena ze dvou stran přesilou dvou Hive, kterým loď s napolo zničenými motory nemůže soupeřit.
Ford s lodí vzlétne přímo k Hive, a v poslední chvíli jejím trupem těsně prolétne.
Tlaková vlna vybuchující hnízdní lodi katapultuje loď Legie k planetě, přičemž loď využije odporu atmosféry, a zatímco ve vysoké rychlosti přijme své téměř ztracené Darty, setrvačností se odrazí ze stratosféry a gravitačního tahu planety, dokud nezmizí v hyperprostorovém okně.
Jeden z mnoha bunkrů, do něhož se Wraithům podařilo proniknout, se otřese výbuchem. Lidmi přilákaní Wraithové neprozřetelně riskovali, a byli zasypáni či roztržení výbuchem náloží v podzemí.
Pošramocená, pěchoty a pilotů zbavená flotila opouští planetu. Sice by se naskýtaly možnosti bombardování povrchu, ale jistota ve vlastní sílu byla momentálně ta tam.
Strach z nepřítele je základem postupného zničení silnějšího protivníka. A pokud nepřítel své síly rozptýli, musíš ty své soustředit. Věděl to už Sun Cu, a věděl to velmi dobře i Aiden Ford. Jeho oči odhlédnou od hyperprostoru, a pohlédnou na neumělý kovový prsten na jeho levé ruce. Dostal ho od dávno mrtvých vesničanů za záchranu vesnice. Podruhé je zachránit nedokázal.
Radek vytahuje krystal z vedení energie disruptoru, ze kterých začnou doslova šlehat učiněné blesky, až doktor leknutím odskočí. Odpočítávání se zpomalilo, ale energie se stále hromadí.
„Kde nepomůže rozum, pomůže hrubá síla!“ zařve česky, rázně a vztekle
Tentokrát neponechá nic náhodě, a vší silou začne těžkou ráčnou s dlouhou rukojetí mlátit do rozvodů, dokud se nezačnou kondenzátory disruptoru hroutit i se zdmi. Stavba se rozpadá, hroutí se sama do sebe, provázejíc svůj konec unikající energií. Z vnitřku, od Wraithů téměř propáleného pancíře, vyšlehne nestabilní, klikatý sloup výboje, až zásahem prostřelí jeden Křižník, který byl natolik bláhový, že se přiblížil bitvu rázně ukončit. Neexploduje, jen se v pomalém pádu zarazí do ledovce kdesi na severní polokouli.
Deadalus a Themistokles klesly k povrchu a snaží se zaměřit přeživší vojáky. Všichni sice mají podkožní lokátory, ale v palbě a za použití vylepšených rušiček signálu, nemají na výběr, přiblížení k nim je zkrátka nutné. Pokud má aspoň někdo přežít.Pro raněné, kteří v rámci svého přežití museli předstírat smrt, a nebylo jich málo, to mělo cenu největší.
Lodím TFP nastávají skutečně krušné chvíle. Posily Wraithů dorazily v podobě dvou pretoriánských Hive a pár Křižníků, takže měli brzy znovu poznat, co to znamená, když se roje stovek Dartů setkají s loděmi téměř bez zbraní a štítů.
Pozemskou flotilu z prekérní situace zachránilo objevení šesti lodí Cestovatelů, které ze tří stran napadly Wraithy. Postup pretoriánských Hive však nemohly ani zdržet, ale zato se zaměřily na zbylé lodě Wraithů. I na pozemských lodích očekávali, že se Pretoriáni zachovají více logicky, a pomohou svým lodím, když muselo být zřejmé, jak skončil pokus se spuštěním disruptoru.
Obě 304-ky prolétávají za neustálé palby trosky Aspolis až k disruptoru. Sněhová bouře, která se rozpoutala, kryla přeživší vojáky a specialisty, ktěří vycházeli z úkrytů, i ze zbořené věže antické superzbraně, aby je v otevřeném prostoru lodě snadno zaměřily.
Jeden z nich je i Zelenka, který unikl i s primárním krystalem, patřícím na Atlantis.
Lodě Pretoriánů se k nim přibližují, a zbylé lodě TFP netečně ustupují před salvami modrých střel, odehnávající je dále a dále. Nevydržely by přímou salvu do zoufale slabých štítů, a Pretoriáni to očividně dobře věděli.
Již poslední voják byl přenesen do jednoho z trupů obou lodí, a dostávají se z mraků. Nejprve Themistokles, za ním Deadalus. Wraithové se připravují k palbě…
Jedna z lodí, blíže k unikajícím pozemšťanům, vybuchuje, druhá loď schytá část vlny po výbuchu, selhaly jí její i tak slabé štíty, a zřejmě i přední zbraně, neboť změní směr, a vrací se k ostatním Wraithským plavidlům. Cestovatelé ztratili jednu z lodí, načež se docela rozumně rozhodli změnit povětří.
A i lidé ze Země taktéž neměli v úmyslu boj i svou přítomnost u Aspolis nadále protahovat.
Malá, tedy nepříliš prostorná briefingová místnost na Deadalu, přeplněná snad všemi přeživšími vyššími důstojníky. V popředí se pokoušejí o pozornost tři hlavní důstojníci – Curran, Caldwell a Sheppard.
Generál Curran nezačal debatu o strategii právě nejlépe, vzhledem k rozčilenému překřikování. Caldwell neříká nic, jen se pohledem neobyčejně důsledně zaobírá protější stěnou.
„Spíše položím klasickou otázku – co se ještě dá udělat?“ zeptá se Curran přítomných, tak nahlas jak dokáže. Téměř už chraptí, nad čímž se ušklíbne Laura Cadmanová, sedící více stranou uprostřed.
„Něco určitě. Jen je třeba si stanovit…priority.“ řekne John nahlas, až to přehluší dosavadní, úlu podobný, hukot okolo něj. Všechny pohledy se zaměří na něj.
„Žádný návrat k věcem minulým nemůžeme čekat. Co se stalo, stalo se. Teď se s tím zkrátka musíme vypořádat, jak jen umíme, souhlas?“ zeptá se John. V odpověď vidí uznalé pokyvování, i pochybovačné tváře.
O týdny poté, v domovské galaxii, přišel do jednoho z domů v okrajové čtvrti Atlanty tento dopis.
Paní Anně Marii Harrisové,
U.S.Army, Kongres a Prezident Spojených států
Vám projevují upřímnou soustrast,
nad ztrátou Vašeho syna,
George S. Harrise
Váš syn hrdinně položil svůj život při obraně své vlasti. Není nic, čím bychom mohli umírnit bolest z jeho ztráty, ale věřtě, že jeho smrt nebyla zbytečná, a zemřel při obraně své vlasti, naší svobody a všech lidí bojujících za svobodu.
Plukovník John Sheppard (podpis)
Tento dopis musel jen John nakonec podepsat několiksetkrát. Přál si splnit alespoň jeden slib – že on i ostatní nezemřeli zbytečně. Nestalo se to samozřejmě hned. Než se rozhodl ta slova podepsat svým jménem, a pokusit se v ně věřit, bylo vystřeleno z mnoha zbraní. A zemřelo mnohem více lidí i Wraithů.