Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 16.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.4
"Nebezpečný může být každý myšlenkový směr, spojený s fanatizmem. "
- Erich von Dåniken
Aspoliské pravé poledne je plné slunečního světla, které probleskuje skrz led ve sklence whisky na stolečku u lehátka, aby na ní její majitel pohodlně dosáhl. John přemýšlí o nastálé situaci, a zároveň se pokouší relaxovat.
Další slunečný den. A nové zprávy ohledně uprchlické planety taky nejsou špatné, až na to provalení toho malého tajemství. Člověk nikdy neví, co napadne ty vymaštěné palice od IOA, jakmile zjistí, že s nimi někdo maličko vydrbal.
„Takhle brzy si dávaš whisku?“ diví se hlas, patřící Lauře, s odstřelovací puškou na zádech a plnou polní
„Mám tři dny klidu, tak se snažím najít v tomto malebném panoramatu něco pozitivního.“ odpoví John
se spokojeným úsměvem, potahujíc tentokrát obrovský doutník.
„Poučovat tě o správné životosprávě by byla ztráta času, že?“ řekne Laura s pobaveným úšklebkem
John chvíli uvažuje, odloží doutník na široký plechový popelník a řekne maximálně ironicky -
„Tedy ne, že by mě nenapadlo být americkým hrdinou, žen, alkoholu i tabáku a drog prostý, ale až mi řekneš důvod, proč bych to měl dělat, zkusím to.“ John složí ruce a tváří se jako neviňátko, až to Lauru rozesměje.
„Hele, nech toho, ty „teoretický“ Kapitáne Ameriko, chtěla jsem se tě jen zeptat…“ chce říct Laura, ale hlas jí zanikl, sotva si její pohled povšiml záblesků na obloze.
John prudce vyskočí, až shodí téměř plnou láhev whisky, která se vylila do sněhu, a oba běží za právě zapnutý provizorný štít nad městem, pod nímž dochází ke sběsilé činnosti, railguny i asgardské paprskomety se nabíjejí, zatímco wraithská flotila klesá na zuřivě se bránící město.
Mnozí z lidské posádky nevěřili vlastním očím. Dálkové senzory by je přece varovaly…
Bylo to tak prosté. Klamnými vysílacími bójemi, optickými iluzemi a dvojitými agenty mezi Genii, Wraithové zmátli velení TFP. Bitva na orbitě skončila dříve, než začala. Sotva se otevřela hyperprostorová okna, které vyvrhly desítku Hives i s početným doprovodem Křižníků, které v několika salvách zmasakrovaly všech šest podpůrných Yakami, a posádka Tacita se obětovala, aby dala šanci Auroře TFP, která stačila uniknout jen s lehkým poškozením do hyperprostorového okna, přičemž ještě stačila poslat do pekel dva Křižníky.
Moment překvapení se zdařil, jenže nyní před Wraithy čekal tvrdší oříšek – Aspolis, kterou TFP proměnilo v baštu odporu, její věže a spodní konstrukce se ježily nespočtem hlavní obranných věží.
Mračna Dartů se oddělila od svých mateřských lodí, a spolu s palbou modrých pulsů začnou dopadat na štít, který selhává, brzy jím budou Darty prolétávat. Posádky obranných věží jsou chráněny pancéřovanými kabinami, ale ví, že si dávat pořádného majzla, jestli mají mít šanci.
„Bude to boj, tohle zasraný město udržet.“ konstatuje John, který si narychlo připíná výstroj a výzbroj, v ruce má novou zbraň, kterou jim armáda poslala v několika kusech na otestování, M29 s rychlopalným granátometem.
A není sám. Zbrojnice a výstrojní sklad je přecpán horečnou činností, ti kteří si nepřebíjejí a nekontrolují zbraně, si připínají granáty a cihly C4. Povolili jim i napalmové granáty, což John ví, protože jakmile vyběhne ven, k opevněným pozicím, kolem hlavy mu prolétává palba Wraithské pěchoty.
John poklekne, odjistí, napočítá do tří a hází. Granát dopadne přesně doprostřed skupiny Wraithů, kteří se změní v živé pochodně. Palba z lodí trhá na kusy vrchní částí věží, a dopadají i na Antický štít nad disruptorem.
„Jestli to tu chtějí dobýt pěkně postaru, dáme jim práci! Třetí četa se mnou, na perimetr 583!“ zakřičí John, posílaje dávku z granátů z pušky do další dorážející vlně pěchoty.
Stovky Dartů vypouštějí nové a vlny Wraithů, a i když se pozemští vojáci i přítomní Genii snaží vyhýbat sklízení, stejně nemají zdaleka všichni štěstí.
Wraithské lodě nejblíže povrchu se rozpadají na kusy, zatímco se Dartům daří likvidovat railguny jeden po druhém,
Hives i Křižníky jsou trhány střelami z paprskometů. Proud žlutých střel z opraveného Aspoliského odpalovače zlikviduje jednu Hives jako nic, a těžce poškodí několik Křižníků, které ztratí manévrovací schopnosti, a vlétnou přímo do palby ostatních mateřských lodí, které se opět vlétnou na oběžnou dráhu, a palbu zaměřují na nejbližší okolí města, a na štít disruptoru, který má však mnohem vyšší výdrž než ten nouzový, ten se daří nahodit za několik minut a dá tak čas na likvidací zbylých invazních jednotek.
„Naše zbylé obranné kapacity?“ zeptá se John Laury, když sedí ve velící místnosti vespod hlavní věže.
„Z toho co jsem zjistila, jsme přišli o 65% obranných zařízení, ale z toho se aspoň třetinu snad podaří znovu uvést do chodu. (tiše) Kdyby skutečně chtěli, tak jsme všichni mrtví.“
„Vzhledem k tomu, že ví o našem plánu skoncovat s celou jejich rasou, bych se jim zase tak nedivil.“ Podotkne kousavě John, a pokračuje, ale více potichu „Někoho se pokusím kontaktovat, ani trochu se mi nelíbí, jak byl Caesar rychle převelen na nějaký úkol, na který mi maršál nedal ani základní pověření, přestože tu de facto velím.“
Lauru napadne děsivá věc.
„Johne, nemyslíš, že Caesar letí k…té planetě…?“ řekne Laura a oba napadne totéž
Do prdele. Tak IOA to s tím vyhlazením myslí fakt vážně. Na Atlantis by mi řekli, že mi už jeden úkol svěřili, a že Wraithové by u té planety taktéž přežili, protože o ní také ví….a bla bla…krucinál!
„Sežeň mi Rodneyho, dneska jsem ho ani nemohl zastihnout, a Radek by se tu měl potulovat okolo oprav paprskometů. Musíme vymyslet co dál.“ Laura jen kývne a odejde.
„Posádce lodi Caesar. Zde plukovník John Sheppard, velitel Aspoliské pevnosti. Přikazuji vám okamžitý návrat na Atlantis, a anulování všech, vám pověřených úkolů, a zatčení členů IOA na palubě z důvodů velezrady a válečných zločinů. Nesplnění tohoto rozkazu bude trestáno dle stanov TFP.“
John postává v řídící místnosti, a přemýšlí, zda-li ta subprostorová zpráva není až moc přehnaná, ale nakonec dojde k názoru, že jestli se to celé posere, spíš ho někdo vyřídí ještě v Pegasu, než dojde k vojenskému soudu. Nešťastných náhod a chyb v úsudku tu bylo až moc, než aby někdo někoho podezíral.
„Pane?“ říká technik „Již jsme získali všechny posily a zásoby z Atlantis, a 38 minut již brzy skončí, máme zadat bránu znovu na Atlantis?“ řekne, a plukovník by mohl vidět i mírně prosebný výraz v očích. Nikomu se tam už nechce zůstavat, i když neví, jestli Atlantis nepotká stejná radostná událost jako tady.
„Dobrá, to bychom měli. (k technikovi) Ano, zadejte znovu Atlantis.“ Dopoví, a spěšně odejde do uzavřené, tmavé místnosti opodál, kde aktivuje své Asgardské komunikační zařízení
„Aidene? Jsi na příjmu? Musíme si promluvit!“ řekne John
„To není zrovna chytré, volat mě teď. Navíc, jak si mohl vědět, že jsem ještě na Atlantis. (pauza) Dohodl jsem se s Olesiány, pomohou nám ochránit uprchlickou planetu, brzy vzlétáme. Než se začneš vyptávat na detaily – později to pochopíš, není čas!“
„To chápu až moc dobře, a volám ti právě kvůli planetě (pauza). Míří tam totiž Caesar.“
„Takže TFP už o ní ví? To mě nepřekvapuje. Snad pomůže ochránit…“
„Ty to nechápeš Aidene! Neletí vám pomoci, ale zničit vás! Mají na palubě bránu, IOA chce vyhladit všechny Wraithy za každou cenu, a nechtějí riskovat, že ti, co budou u planety, to přežijí, a ještě s kvanty zásob jídla.“
Ticho.
„Aidene jsi tam?“
Stále ticho. Snad jen velmi tichý povzdech je slyšet.
„Ano, jsem pořád tady. (potichu) Je mi líto, ale to cos mi řekl…nemám na výběr. Jakmile se Caesar přiblíží k planetě, dám jej zlikvidovat. (sklíčeně, ale pevným hlasem) Pokus se je zastavit, a posílit obranu Atlantis, nezapomeň, že Wraithové jej nechtějí zničit, ale dobýt, co nejméně poškozený, ale teď už musím jít.“
Zvukový signál dá Johnovi najevo, že hovor skončil.
„Tak to jsme nahraní.“ Podotkne doktor Radek Zelenka, když si vyposlechne
„Možná jsi mohl ze získaných informací vyprodukovat inteligentnější větu.“ řekne Rodney vztekle
„Drž už hubu, byl bys tak laskav?“ řekne John „Spíš mi ty zkus vyprodukovat co je morálnější, jestli provést genocidu, se kterou by nám už mohli konkurovat jen Ori, nebo zlikvidovat ty tupé ksichty od IOA u disruptoru, ale poslat tím pádem do kytek celou TFP, a nás ke zdi, tedy pokud bychom ty jatka, co pak přijdou, vůbec přežili.“ řekne John ponuře. Nevymýšlí, jen polemizuje nad holými fakty.
„Co se prostě zakopat, a počkat jak se to vyvine?“ navrhne Laura, a smířeně se po všech podívá.
„Taky možnost.“ odpoví John „To mám taky v úmyslu udělat. (pauza) Ale riskovat vaše i jejich (mávne rukou k chodbě) životy, kvůli něčemu, s čímž nikdo z nás nechce nic mít, to už samo o sobě je blbost.“
Přemýšlí, co to vlastně řekl, ale hlavně ať všichni víme, na čem jsme, no ne?
„Ehm…mohl bych zkusit hacknout disruptor přes systémy napájení, to bychom pak mohli využít, pokud jde o čas.“
navrhne Rodney, ale netváří se právě optimisticky a sdílně.
„To se rozhodně bude hodit. (k Lauře) Běž ven do zákopů, a osobně vyřiď velitelům všech obranných perimetrů, aby se do půl hodiny dostavili do briefingové místnosti.“ dopoví John, Laura jen kývne a odejde
„Měl bych se už vrátit k opravám, ještě mi tam ti mladí technici nadělají větší brajgl než Wraithové.“ řekne Radek a s klidem odejde. Zbývá už jen Rodney s Johnem, kteří vycházejí na chodbu.
„Poslyš, nezdá se ti, že až moc často se stává, že těsně vyvázneme z takových situací?“ řekne Rodney přemýšlivě
„To si říkám vždycky, ale na tvým místě bych na ty idiotské náhody a vteřiny záchrany raději nevěřil“ odpoví John s pobaveným šklebem ve tváři