Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 14.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.2
"Hodnotu přítele poznáme, až když jej ztratíme. "
- Francois Quesnay
Jeden z vojáků, kterému právě skončila hlídka u aspoliské brány, si rozmáchlým gestem vytáhne z kapsy na vestě balíček camelek, a spokojeně si zapálí. Chystá se jít za svými takzvanými bratry ve zbrani, kterémuž pojmu by se dokázal tak leda s chutí zasmát.
Brána se aktivuje, voják sebou trhne, a cigareta mu upadne na zem. Ne kvůli samotné aktivaci, , která je snad stokrát za den, ale kvůli ohlušujícímu poplachu vycházejícímu z tlampačů a vysílaček. Nečekaná aktivace brány. Jak jinak.
„Obranná postavení! Štít!“ zahuláká důstojník konající službu.
Vojáci stačili vyplnit všechny rozkazy, než se otevřela červí díra.
„Kód Orderu pane. Přivádějí Wraithské zajatce.“ hlásí technik v montovaném domku u brány
„Dobrá, vypněte štít. Bezpečnostní týmy u brány, stále platí nejvyšší stupeň ohrožení bezpečnosti!“
Štít zmizí, a vzápětí začnou procházet ozbrojené stráže, hlídající zajaté Wraithy, kteří až vrávoravě a opatrně jdou, obtěžkáni těžkými řetězy a kovovými obručemi. Už na první pohled je jasné, že si s nimi jejich přemožitelé pohrávali. Řada vězňů končí, až nakonec bránou prochází posledních několik vojáků, a čtyři důstojníci Genii.
Geniiští důstojníci si to bez rozmýšlení namíří přímo na své pozemské protějšky, a míní si s nimi podat ruce.
Jednoho mladého kapitána otřese, když mu jeden z nich podá kovovou protézu ruky, kterou ale zjevně dokonale ovládá.
„Mohl bych na moment hovořit s panem plukovníkem Sheppardem?“ optá druhý s důstojníků stejného kapitána
„Pravděpodobně bude nyní přítomen ve své ubikaci. Zavedu vás tam.“ řekne kapitán posléze.
Na okamžik se kapitán zadívá do tváře, která mu připadá jak matně podvědomá, tak zároveň podivně cizí
Dojdou k jednomu z identických montovaných domků. Kapitán zaklepe, a na Johnovo „Dále.“ vejde do jednoho z montovaných domků. Kapitán zasalutuje.
„Pane plukovníku, venku na vás čeká jeden z nově příchozích důstojníků Orderu. Přeje si s vámi na moment mluvit.“
„V pořádku kapitáne. Ať klidně vejde. A vy si udejte pohov a zajděte si na oběd, nemusíte tu být ve střehu celý den.“ řekne John s přátelským úsměvem. Kapitán odejde, a kývne na Geniijce, ten vchází dovnitř.
„Tak co byste…“ řekne John stále s úsměvem, ale až komicky se zarazí. Úsměv mu spadne jako rychle tající kus ledu, a důkladně si jej prohlíží.
„Čemu se divíš Johne? Koneckonců jsi to sám tušil.“ řekne Aiden, aby dal věci jasné řešení. Sundá čepici, a ze zcela černého oka si vyndá jakousi snad kontaktní čočku, a posadí se do skládacího křesla. Pohledem zhodnotí celou místnost, až utkví na několika lahvích piva. Natáhne ruku, a otevře jej trhnutím o kovovou přezku.
„Žádná změna od té doby co jsme se naposledy viděli, Aidene.“ řekne John klidnějším hlasem
„Ušetřím tě otázky jak jsem se tu ocitl. Zkrátka nás toleruje většina Orderu, i když navenek musí hrát divadlo že s námi nejsou.“ dodá bývalý poručík jakoby jen tak
„Myslíš Legii?“ spíš John konstatuje než se ptá. Stále tomu nedokáže plně uvěřit. Tahle smrtelně nebezpečně vyhlížející bytost, s černým okem, s předčasně šedivými vlasy a vráskami se ani v nejmenším nepodobá muži, kterého znal pod jménem Aiden Ford. Dokázal jej tak nazvat, když utekl z Atlantis, s myslí a tělem ovládanými wraithským enzymem. Právě teď si nebyl tak jistý, co zbylo z Aidena.
„Uvědomil jsem si, že s hrstkou nadopovaných válečníků toho příliš nedosáhnu. Nebýt té chvíle tehdy na Hive, nikdy bych nepřestal brát enzym.“
„Takže teď jsi už…čistý, chceš říct?“ zeptá se opatrně John, vzpomínaje na chvíle, kdy je v záchvatu paranoi málem zabil. Ford se nevesele pokusí zasmát.
„Poškození orgánů je nevratné. Musím brát malé dávky až nadosmrti. Nic moc výběr, co říkáš?“
„Proč si přišel?“ zeptá se John, chce se dopracovat k jádru věci.
Ford mlčí. Oba na sebe upírají hodnotící pohledy.
„Nevrátil jsem se na Atlantis, protože by to nemělo smysl.“ řekne Aiden tiše
„Mysleli jsme, že jsi mrtvý, krucinál!“ zařve John neopatrně nahlas, a jakmile si to uvědomí, znovu mluví tišeji
„Copak to nechápeš Johne? Nemůžu se vrátit. Poručík Aiden Ford zemřel tehdy před lety, při první bitvě o Atlantis. To měnit nehodlám.“ vysvětlí Aiden svou situaci, bez projevení jakékoli emoce, přímo Johnovi do očí.
„Vlastně jsem opravdu přicestoval za tebou. Athosiané na tebe spoléhají, to je samo o sobě dost pádný argument. Halling dokáže být přesvědčivý když chce. Nemysli si, že si nedokážu spočítat, co IOA plánuje s disruptorem, ale za sebe a Legii ti ručím, že ten pokus zničit Wraithy jednou provždy, nebudeme sabotovat.“
„Hloupý dotaz, ale proč to říkáš právě mě?“
„Abych pravdu řekl, tak nějak jsem si nebyl jistý, zda nesouhlasíš s IOA. Ve válce lidi často posunují své moralní meze. Jestli chápeš.“ dodá Aiden, a z kapsy vytáhne wraithské záznamové zařízení.
„To je to, proč sem přišel. Athosiané nás přišli požádat o pomoc. Výborný plán, za ten ti gratuluji, ale neopomněl jsi doufám ten drobný detail, že lidé na tebou navrhované „uprchlické planetě“ budou pod Wraithským útokem ve chvíli, kdy se tam objeví?“ odpoví Ford lehce posměšným tónem
„Hlavní síly Wraithů směřují k Atlantis, a ten zbytek k Aspolis. Vím, ten plán má díry, a docela slušně velké, ale sám mi řekni, co se dá jiného dělat?“ tázavě vysvětlí John
„Tak především, milý příteli – tak úplně bych tomu nevěřil. Někteří z Wraithů, které jsme sem přivedli, mají silnější psionické schopnosti než ostatní, a pokud nebyli Wraithové přesvědčeni, že disruptor by měl být primární cíl, v tuhle chvíli k nám otáčejí pěknou část útočné flotily, (John sebou mimoděk cukne) ale klid, vy jistě zjistíte jejich polohu včas.“ doplní Aiden, který dopije láhev a prázdnou jí odloží stranou.
„Order nám už předal všechny obšírné a z 90% nudné a zbytečné informace o Pretoriánech. To už taky víš.“ Dodá John, který si povšimne nepokrytě pobaveného Fordova výrazu
„Neřekli vám ještě pár věcí. Například to, že Wraithové nejsou tak jednotní, jak by se navenek zdálo. S jedním z vůdčích Wraithů jste dlouho pěstovali spojenectví.“
„Todd?!“ odpoví John překvapeně, ale nakonec se zasměje „Zvláštní, kolikrát jsem ho sám chtěl zabít, ale nakonec to dopadlo tak, že zachránil nás nebo my jeho, to vědět nebudeš, mám dojem.“ řekne John pobaveným tónem, ale ten mu zmizí, jakmile si všimne nenávistného zhnusení zračícího se ve Fordově tváři.
„Netušil jsem, že se snížíš k tom, že paktuješ s Wraithy.“ řekne Aiden tiše, z jeho zdravého oka mu nebezpečně blýská. Sakra, tohle jsem nechtěl. Vím, co Legie dělá, ale že až takhle…
„Dobře víš, že bychom to nedělali, pokud to nebyla otázka života a smrti! Bez pomoci Wraithů bychom Asurany nezničili, mysli si o tom co chceš.“ Odpoví John pevně a bez zaváhání, ale Aidenův výraz ve tváři se nezměnil.
„Přesně to dělám. Založil jsem Legii s jediným cílem – vyhladit Wraithy a zachránit lidi v Pegasu za každou cenu.
A je mi jedno jak. Udělám všechno abych splnil svou povinnost!“
John se na svého dávného přítele dívá, a začíná chápat, co za ty roky viděl a zažil. Stále nezapomněl na to kým byl.
„Jak je chceš ochránit? Pokud vím, Legie nemá žádnou flotilu.“
„Něco málo splašíme, o to se nestarej. Pokud vás Order zradí, Olesiané se k nám přidají s celou flotilou
„Order by nás proč zrazoval, když jim jde ještě více než nám o holé životy? To nemá logiku.“
„Nevím proč bys měl věřit jedinému slovu Genii a těch kočovných parchantů, co si chrání jen své prdele. Je sice fakt, že velitelka Larrin má tu prdelku hodně pěknou, myšlení koulema byla vždy tvoje největší slabina Johne.“
Rozzuřený John vyskočí ze sedátka, a Aiden inkasuje ránu do čelisti. To ho však nevyvede nikterak z míry.
„Už si skončil?“ říká Aiden a levačkou si přemýšlivě mne čelist, ale ránu jako by jinak ani neregistroval
„Všem vám tady už tečou nervy, ten kapitán co mě sem dovedl, se málem připosral když si nejspíš až v tu chvíli uvědomil, že to tady není jen sranda a dobrodružná výprava.“ dodá Aiden zvesela, ale úsměv mu znovu ztvrdne
„Ta likvidace už tak jako tak začala. Již jsme vyhladili několik menších hnízd, a mezi uctívači máme mnoho lidí, kteří nemají co ztratit. Od příchodu Expedice zbyla už jen polovina obydlených světů, tak mi hlavně do prdele neříkej, co je přiměřený!“ sykne rázně Aiden, který si nandává falešné oko, a přejde znovu ke strojovému tónu.
„Tentokrát na Atlantis nebudou útočit obyčejní Wraithové, ale Pretoriáni, pokud to někomu ve velení nedošlo, upozorňuj je na to, jak jen můžeš.“ řekne Aiden nakonec, vstává a míní odejít.
„Jak tě budu moct kontaktovat?“ zeptá se John, když se Aiden otočil k odchodu
„Budeme ve spojení prostřednictvím Athosianů, a snad i stále přes Geniie, samozřejmě za předpokladu, že budu ještě naživu.“ odpoví mu Aiden
„Věřím, že budeš.“ řekne John
Oba muži si naposledy pohlédnou do očí, vůdce Legie na sobě nedá znát ničeho, na co snad právě myslí, otočí se a odejde. John vezme do ruky záznamové zařízení a strčí si jej do kapsy. Rodney bude vědět co s tím. Snad mě poslechl. Musíme být hodní kluci a nedělat žádné kraviny. Podívá se na hodinky. Heh, do kdy tu asi budou? Neznámý důstojník od Genii si jde popovídat s podezřelým a hlídaným plukovníkem. Zahraju jim zase nějaký divadýlko. Jo, to bude nejrozumnější, zakončí John své uvažování, a otevře si láhev piva.