Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 11.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 1.11
"Dobro projde často beze stopy. Zlo za sebou táhne následky."
- Knut Hamsun
Kancelář vrchního velitele TFP. Její právoplatný obyvatel sedí rovně. Její návštěvník má před sebou whisky s ledem, kterou zjevně ignoruje.
„Ladon Radim, Genii. Znamená to vůbec něco?“ zeptá se maršál Geniiského vůdce bez mrknutí oka.
„Prosím?“ zeptá se Ladon zdvořile, ovšem s vyzývavým podtónem v hlase
„Na Zemi mnoho civilizací davala jména podle vlastností a schopností.“
„A co z toho vyplývá?“ zeptá se znovu Ladon, nyní silně nezdvořilým tónem
„Že nám lžete do očí. Jakožto zástupce Země zde to již dále nemíním tolerovat.“
„Mohl by jste mi říci, o čem to tu mluvíte? Mám dojem maršále, že na tento dialog potřebuji mapu.“
„Dostanete ji.“ říká maršál hlasem, z něhož prýští mráz „Zatím mi povězte, proč jste nás dávno neinformovali, že útočí zcela nová frakce Wraithů.“
„Není nová. (pauza, oba muži se navzájem provrtávají očima) Jen…do této doby natolik vzdálená, že nebylo třeba vám cokoli říkat. Také jsme doufali, že to nejsou Pretoriáni.“
„Kdo? Řekněte vše co o nich víte, nebo postavení vašich lidí bude ještě méně jisté než teď.“
Ladon se nenechá vytočit, jen vezme sklenici s whisky a vypije ji.
„Tolik ke zdvořilosti, maršále.“
Ronon běží jednou z chodeb na Atlantis, až doslova vrazí do doktorky Kellerové, nesoucí v náručí stoh jakýchsi složek, které v dlouhých obloucích popadají na zem. Byla to dost silné „vražení“.
„Au! Nemůžeš dávat pozor? Málem jsi mi i vyrazil zuby …“ vyčítavě řekne Jennifer Rononovi
„Ehm...promiň, Jennifer. (ohlédne se) Hledám Johna, nevíš, kde teď může být?“ ptá se omluvným tónem Ronon, a pomáhá jí sbírat po podlaze rozházené složky.
„No já…nevím naposledy jsem ho viděla v tréninkové místnosti. (tázavě) A proč ho hledáš? Co se děje?“ ptá se doktorka překvapeně, znovu vyrovnávaje složky.
„Ne ani ne. (odmlka) Potřebuju s ním jen nutně mluvit. Tak tréninková místnost si říkala?“
„Ano…“ potvrzuje Kellerová ještě překvapeněji „Jsi v pořádku, Ronone? Vážně není…“
„Ne, jen potřebuju Johna. A omlouvám se za tu nehodu.“
Kellerová se na něj tázavě dál dívá a chvíli je trapná chvíle ticha.
„Fajn, díky. Uvidíme se potom.“ řekne Ronon rozpačitě, a běží dál
Po chvíli po chodbě již neběží, jen rychle jde, a cosi si sám pro sebe mumlá.
Znovu v kanceláři velitele TFP. Hovor je velmi hlasitý, ale nikdo nekřičí.
„Nejsem si vědom, jestli jste vůbec postřehl Ladone Radime, že tohle není už Expedice, se kterou jste mohl manipulovat, a já nejsem ani doktorka Weirová ani pan Woolsey.“ chladně konstatuje maršál
„Všiml jsem si. Máte samozřejmě právo být…rozezlen. Pravdou je, že tito Wraithové vlastní mnoho nebezpečných technologií, a neuznávají ostatní hnízda. (pauza) Královny jsou jednotné, a ovládají milióny uctívačů.“
„To vše bychom si domysleli i bez vás.“ již kousavě odpovídá Diston
„Neřekli jsme vám to jen proto, že jsme si nebyli jisti jejich cíli.“ pokračuje Ladon
„Můj předpoklad je, že byste se rád podělil o možné teorie.“ ironicky dodá maršál
„Naše rozvědka se může mýlit, ale…hrubý….předpoklad, jak říkate, máme. (ušklíbne se na Distona) To vám samozřejmě příliš platné nebude – Pretoriáni chtějí Atlantis kvůli získání mezigalaktického hyperpohonu. Již jednou se jim to téměř podařilo, jedna z vašich lodí v blízkosti Satedy…“
Maršál Diston napůl vstane, a znovu Ladona probodává pohledem, ale toho si Geniiec nevšímá
„…byla zajata Pretoriány. (vzpomíná) Jmenovala se myslím…“
„…Perikles? Takže proto zmizela. Nemyslíte, že pro vzájemnou důvěru mezi našimi národy by bylo vhodnější nám něco takového říci?“
„Nemyslím, neboť to my jsme tu loď zničili. Jakmile jsme vaši loď našli, zjistili jsme, že jí nemůžeme pomoci, a byla obklopena čtyřmi Hive a tuctem Křižníků, se vší úctou, kvůli záchraně vaší lodi jsme nemínili poslat ty naše na smrt. Zároveň jsme nemohli dovolit, aby ji získali, přestože jsme netušili, že jen kvůli hyperpohonu.“
„Chápu. Přirozeně jste neměli na výběr. Utajování takovéto informace je v rozporu s tím, co mí lidé nazývají spojenectví, ať se to pokoušíte vykládat jakkoli.“ říká maršál
„Johne, nesmíte jim věřit!“ huláka Ronon na upoceného Johna s tyčí v ruce
„Ronone, pomalu a klidně. Komu nemáme věřit o čem to mluvíš?“ říká John, chytaje Ronona za paži a odvádí ho dál od překvapených cizích pohledů.
„Orderu. (tiše) Patřila k němu i Sateda. Při útoku na ní, nám měli pomoct, ale neudělali to.“ Vysvětluje Ronon s velmi útočným podtónem v hlase.
„Jak to sakra víš? A proč to říkáš až teď?“
„Pamatuješ, jak jsem ti říkal, že přežil i náš vrchní velitel obrany našeho světa?“
„Ano. Ale říkal jsi mi, že je ochrnutý, nemůže ani mluvit.“
„Vydal jsem se ho zeptat na Genii a tu ostatní sebranku a jestli o nich něco ví.“
„Počkej přece, když nemůže mluvit ani se hýbat, jak…“
„Mrkal. (odmlka) On mi rozuměl Johne, zeptal jsem se ho na spoustu věcí, mohl mrkat, takže na věci ano/ne mi mohl odpovídat.“ vysvětluje Ronon, který už od pohledu začíná být v ráži
„Na co ses ho ptal?“ klidně říká John, snažíce se umírnit
„Na spoustu věcí!“ již agresivně pokračuje Ronon „Třeba, že Sateda uzavřela spojenectví proti Wraithům, a naivně se domnívali, že tím je Order obnoven. (pauza, zuří vztekem) Cíleně začali napadat Wraithy, v několika útocích jsem si všiml, že tam byli i Genii, ale do tý doby jsem neznal důvody proč. Měli pomoci Satedě, oni i ti kočovní parchanti, ale nikdo z nich nehnul ani prstem!“ říká Ronon, který vybuchuje vzteky
Johna to překvapilo. Musí toho velkýho halamu zpacifikovat, vždyť je tu tolik Geniů, a jeho myšlenkové pochody už bohužel až moc dobře znám…
„Ronone, teď půjdu se převlíknout, zajdeme na oběd, a ty mi klidně a dopodrobna řekneš, co jsi se dozvěděl, ano? Díky.“ říká John pevným hlasem, zatímco Ronon na něj namíří pohled plný vzdoru
„Když myslíš. Dobře.“
Interiér Atlantis, místnost s bránou. Přítomno je několik důstojníků, a plukovník Carterová
„Příjímáme depeši ze stanice Midway, madam. Úroveň utajení Bigot.“ hlásí technik
„V pořádku, je očekávána. Ukažte mi ji.“ Carterová míří k obrazovce a po chvilce udiveně vzhlédne
„Poručíku, (kývne na jednoho technika) odešlete ji okamžitě maršálu Distonovi, a osobně.“
„Ano, madam.“ potvrdí rozkaz a vstává od pultu
„V této záležitosti neopomeňte říci, že nás navštíví generál O'Neill. Jděte.“
Carterová pomalu jde po schodech k bráně, která se právě aktivuje.
„Dobré odpoledne, Jacku.“ s úsměvem přivítá generála ve sváteční uniformě
„Tobě taky, Sam. (rozhlédne se) Je to už nějaký pátek, co jsem tu nebyl.“ říká Jack, zatímco červí díra zhasne
„Nikdo s tebou nejde, Jacku?“ diví se Sam
Ladon a maršál vstávají a afektovaně si potřásají rukou. V tu chvíli někdo zaklepe.
„Dále.“ řekne maršál nevzrušeným hlasem
Technik vkráčí do kanceláře, pohledem na chvíli utkví na Geniiovi, okamžitě se však otočí ke svému nadřízenému, a zasalutuje mu. Tentokrát maršál salutování oplatí.
„Pane? Došla depeše z Midway, s oprávněním Bigot. A pane – mám ještě vyřídit, že jsem přijde pan generál O'Neill, v kontextu se zprávou, kterou jste obdržel.“ říká technik, předávaje mu cosi co vypadá jako tablet, s tím rozdílem, že skenuje oční duhovku a otisk prstu.
„Aha...“ říká maršál, čtoucí onu přísně utajenou zprávu na bezpečnostním tabletu „V tom případě vyřiďte generálu O'Neillovi, ať laskavě vyčká v konferenční místnosti. Jděte.“
„Ano, pane!“ Technik znovu zasalutuje a odejde
„Myslím, že naše jednání, je tak či onak u konce, nemylím-li se?“ říká Ladon, vstávaje z křesla
„To se skutečně nemýlite. (vzhlédne) Můžete jít.“ říká maršál s úsměvem
„Musím říci,“ říká Ladon odcházeje „že jste skutečně muž na svém místě.“ doplní sarkasticky a odejde
Generál O'Neill sedí sám v konferenční místnosti, a znuděně si prohlíží nějaká data v bezpečnostním tabletu. Přejde na spodní část textu, a nasadí výraz, stejný jako použil, když mu Teal'c vyprávěl Jaffský vtip o Sethovi.
Vchod se otevře, a vejde dovnitř pouze jediná osoba, velitel TFP.
„Dobré odpoledne, maršále.“ říká Jack, a salutuje
„Příliš příjemné nebude.“ chladně odpoví Diston
„Jistě, o novinkách jste se již seznámil.“ konstatuje Jack
„Zvláštní náhoda.“ Říká maršál, dívaje se na text, v němž se píše o možném ohožení Země hyperpohonem získaným ze zajaté lodi Perikles. „IOA skutečně myslí na mnoho zábavných možností. Proč ale,“ tázavě pohlédne na Jacka „Poslali právě vás?“ diví se maršál
„Chtěl jsem kapku čerstvého vzduchu.“ odpoví Jack, s klidným úsměvem na rtech
Maršál se ironicky zatváří a řekne.
„To jste na pravém místě. (odmlka) také mám pár zajímavých informací.“