Kde se stala chyba
Kde se stala chyba
„Jednání lidí je vždy striktně ekonomické. Záměry se mohou lišit v jemných rozdílech, ale honba za ziskem zůstává stejná. Prosté potřeby, stejně jako chtivost, nás ženou ke hvězdám.“
- Profesor Zarya Caradon, Therská Univerzita, Picon
Vrátila se do jeho vily dříve, než čekal. Byl přesvědčený, že co s ní naposledy všechno dělal, jí muselo zbavit chuti na sex aspoň na půl dne. Evidentně jí podcenil.
Vesele se na ní zakřenil. Jediné, na co myslel bylo, jestli si má kalhoty rozepnout sám, nebo to udělá ona se svými znalostmi detailů jeho nejoblíbenější zábavy…
„Jsi nějaká zamlklá. Nebudeš mě přesvědčovat další snůškou teologie, viď že ne? Co takhle…“
Způsobil explozi, ke které se stejně schylovalo.
Šestka s ním hodila o zeď, pak ho popadla za košili, a zvedla tak prudce, až jí roztrhla.
„Co jsi udělal s tím programem?!“ hulákala, bez sebe vztekem
Proklínala se. Spoléhali na jediného člověka. A všichni spoléhali na ní, věřili v dokonalé splnění úkolu – a místo vložila celý osud, celou boží vůli na bedra toho namyšleného sexholika. Myslela, že to ona ovládá jeho vůli, očividně to bylo naopak…
„Co-jsi-udělal-s-navigačním-programem?!“ řekla trhavě, s velkou snahou se uklidnit. Bez úspěchu.
Baltarova mysl byla tak zmatená, jako její rozčarovaná.
„Co…co prosím? Vždyť…si u toho…byla.“
„Ano! Byla! Vlastně jsem ho napsala! Naprostá většina léta tvořeného zdrojového kódu je jen má práce! A ty – ty jsi to všechno…“
Úkol přenosu systémů proveden. Host ani návštěvník. Prázdnota. Odpočet
Spouštění primárních funkcí. Konečnost, avšak neúplnost prostoupená silou. Odpočet.
„Uklidni…se. Nevím, co…se ti…děje v hlavě, ale ujišťuji tě, že jsem s ním nic nedělal. Pár kosmetických úprav, nic víc. Ehm…pokud ti tedy jde o funkčnost celého díla, primární funkce systému navigace je plně…“
Pokradmu se blížil k telefonu. Kromě jiného, po celém domě měl bezpečnostní zařízení, maskované jako porouchané vypínače, těžítka a podobně. Celebrity přitahují spousty magorů. A stoprocentně se na ně spoléhal od té doby, když tři poměrně známé modelky svázaly Gaiuse v jeho vlastním domě, a chystaly se ho obětovat bohům.
Gaius Baltar z Aerelonu je (na)neštěstí člověk, kterému rychle otrne…
„Zbytečně to zkoušíš. Lidé budou mít jiné starosti…až dopadnou bomby…“ řekla tiše, smířeně a zničeně. Jak by mohla včas varovat své bratry a sestry? Její nejlepší odhad byl, že skočí….právě teď.
Bylo pozdě ve chvíli, kdy to zjistila. Její Ga…sledovaný subjekt si pro klid duše a především svého ega přepsal koncové algoritmy, pro svůj lepší pocit. Zapomněla na jeho ješitnost. Morálkou (a i jinak) byl příjemně pružný, to vskutku ano…ale stále to byl člověk. Muž.
Pád stromů a mizení myšlenek.
Zapadání. Osa. Vše zapadá po ose. Změna osy v nerovnosti.
Měla to pořádně zkontrolovat. Přece byla za takovou perfekcionistku! Nikdy nic nedělala polovičatě! Stále myslela na tisíc následků a možností.
Jak jen mohla nezkontrolovat jeho malý „patch“, poslaného a vřele vševojskově přijatého?
Cylonský kód.
Tak dokonalý, a tak křehký.
Dá se maskovat jako cokoli jiného. Stačí řádek, znak, symbol tu a tam. Někdo jako Gaius by to jistě poznal, kdyby se o to alespoň trochu víc zajímal. Víc, než o chytání děvek po luxusních nočních klubech.
Gaius Baltar.
Kdesi v dálce k ní mluvil a cloumal s ní. Má se hned zabít? Je tu ještě vůbec platná? Co když ještě ráno neškodná koloniální rozvědka začala odhalovat nebývalé množství cylonských „mnohočat“?
Ne. Mysli racionálně. Neví nic. A nám se nepodařilo je zbavit smrtících zbraní, co pozvednou proti těm, co se vydali zničit jejich druh.
Spojovací důstojník na BS Yashuman zápasí s hromadou vytisklých dat. Admirál ho přetrhne napůl, pokud to dříve neudělají samotní Cyloni. Bojový poplach drnčel po celé délce této nové lodi, vylepšené třídy Valkyria.
Torpédové komory, jak tomu sám po piconsku zásadně říkal, rachotily ze zásobníků ládovanými raketami ve všech dělových věžích. Vedle nich se komory plnily granáty, na které se přepne při boji zblízka.
„Tak sebou pohněte, Corvine!“ zařval na něj admirál Johnston, spodní chrup dřel rozčilením ten horní
Červené kontakty se množily, a ty zelené se zmateně přeskupovaly do jakés takés formace.
„Eurytion, Claro, Gaia a Ithaka hlásí plnou bojovou přípravu! Dalších osm battlestarů odpovídá na volání, všechny ověřovací kódy jsou v pořádku! Množství podpůrných lodí se přidává k obranné formaci!“ hlásil spojař jak se zapálením, tak strachem
„Volá Eurytion, komandér Bennett!“ řekl Johnstonův XO se sluchátkem v ruce. Jeho nadřízený mu ho vytrhl z ruky.
„Poručíku, všem battlestarům odešlete příkaz k formaci 5D-9. Ihned!“ rozkázal, a začal se věnovat hovoru, a s očima na obrazovce dradisu.
„Bennette, okamžitě se vraťte k Ithace, tohle je rozkaz! Pokud se jediný toaster dostane skrz, vyřídím si to s vámi, i kdybych se kvůli tomu musel vrátit z podsvětí a uduput kvůli tomu samotného Háda! Jasné?!“ po posledním slovu byl telefon zpět na zdi a s oběma rukama na desce s mapou soustavy řekl:
„Caprické obraně. Odjistit veškerou výzbroj. Letky Viperů mohou útočit podle uvážení. Neomezené použití jaderných zbraní povoleno.“
Pravda ukrytá v souputníku hvězdy. Ověření.
Vstup do obranné sítě. První. Druhý. Selhání.
Datalinky otevřeny. Klíč v zámek nezapadá. Klíč nezapadá. Klíč nezapadá.
Červeň přenosového paprsku projížděla trupy bitevních kolosů s hangáry po stranách.
„Co to dělají?“ pronese jeden z pilotů Viperů, neschopen pochopit, proč ty zasrané stroje jen tak visí ve vakuu a kromě snad skenování nedělají nic jiného.
„Vím já? Prostě střílejte!“ odpoví mu rozvztekleně velitel eskadry, a první přesnou dávkou ze tří hlavní rozcupuje podivného cylonského stíhače.
Následují ho další Vipery sedmičky, odpalující jednu raketu za druhou. Všechny si v hustých rojích půlměsícových toasterů najdou cíle.
Humanoidní Cylon, dosud neprozrazený coby Aaron Doral, hrající svou úspěnou roli mezi lidskou populací, zapomněl na to, kdo je, kde je, a jaký má názor na tu zdrátovanou položivou věc v kádi.
Přiložil té věci, božímu šílenci, hlaveň pistole k hlavě.
Někdo se ho pokusil zarazit.
Doral byl jako smyslů zbavený.
Obvinil Šestky ze selhání, a než stačily odpovědět, zastřelil všech pět blízko něj. „Jedničkař“ Cavil se jen ušklíbl, a rezignovaně sledoval míhající se tok dat na ovládacích rozhraních.
„Bylo by nepraktické zabít jediného pilota na palubě.“ pronesl suše a neosobně, jako pravé číslo jedna.
„Ty mi nebudeš říkat nic! Skončil si! Celá tvoje série za to zaplatí…“
„To já vím. Přesto bys mi mohl dovolit vypálit pár světů, ať jde něco podle plánu. Takže kdybys dovolil…“ odpověděl mu Cavil kousavě se slušnou dávkou pohrdání v hlase
Děla Battlestaru Eurytion neslyšně zableskla ve vakuu. Řízené střely opouštěly odpalovací šachty. Vipery, pro možného pozorovatele spíše šedé šmouhy, vlétaly mezi srpcovité polo-organické stíhače, zasypávaje je jak dlouhými dávkami, tak raketami vesmír-vesmír.
Yashuman nezůstával pozadu, a to ani zbylých jedenáct těžce pancéřovaných kolosů, o něž se rozbíjela první raketometná palba cylonských hvězdic.
Battlestary získaly trochu času na rozestavení se do pozic, a stačily sestřelovat většinu bomb shazovaných na planetu.
Nepřítel měl výhodu překvapení, a bojová příprava koloniálních sil nebyla nejlepší, a to u každého z dvanácti napadených světů. I kvalita velení byla leckde přinejměnším diskutabilní.
Zmatení hledají světlo ve tmě, hledají stín i světlo, světla není.
Admirál se chytal všeho pevného. Nárazy střel způsobovaly přímo šílené vibrace uvnitř lodi. Bitva byla tak nepřehledná, jak se zdála. Zhruba polovina hvězdic se pokoušela odpoutat od nepřítele, a bombardovat povrch, tím se však staly zranitelnými i pro podobně křehké, ale lépe manévrovatelné křižníky, určené k příme podpoře eskader Viperů i jejich nosičů.
Pohled na dradis.
Onen chaos více pomáhal admirálovým, stále se vzpamatovávajícím se silám, neboť počet rudých bodů, zcela překrývajících zelené, mluvil sám za sebe.
Trup BS Gaia se trhal na kusy, Yashuman přišel o polovinu odpalovacích šachet, zbytek dělal co mohl, ale stále to nestačilo. Admirálovi nezbylo, než vydat příkaz k nouzovému skoku k nejbližší kolonii, kde budou platni víc.
Ten bude proveden teprve, až přijde potvrzení od Centrálního velitelství na Piconu.
Zažádal o posily.
Byl to však realista.
Zničení většiny menších lodí, pád Eurytionu, Ithaky a dvou dalších battlestarů do atmosféry, plus návrat zubožených zbytků Viperů do hangárů umožnil poslat toasterům pár posledních pozdravů v podobě atomových hlavic, které už sami čile odhazovali na lidnatou Capricu.
FTL motory Yashumanu byly zasaženy salvou ze tří hvězdic tři vteřiny před skokem.
Udělali, co šlo. A přesto to nestačilo. Ještěže ohňostroj z hořících robotů varoval celou planetu před dopady bomb, to byla skutečně poslední myšlenka se vším smířeného admirála, než byl obklopen ohněm a následným chladem smrti a kosmu.
Integrita nosníků narušena. Ztracení se navrátí věčnosti. Tam kde sní sen, naleznou pravdu. Zpět a dál.
Autoopravná zařízení selhávají.
Skupina pětadvaceti battlestarů s doprovodnými plavidly pod velením admirála Nagaly, dobíjela už druhou cylonskou útočnou skupinu složenou z deseti mateřských lodí. Na Aerelonu pod nimi došlo k masovému šílenství po tom, co několik těžkých Raiderů havarovalo v zastavěných oblastech, a bezpečnostní složky z nich vyvlekly jako lidi vypadající humanoidy. Jedněm se podařilo přesvědčit překvapené „zachránce“, že jsou zajatci a podařilo se jim utéct, většině však nikoli. Jak se dá jinak kloudně vysvětlit, že je jich pět se stejnou tváří, i oblečením, a podle svědků je centurion poslouchal na slovo?
Na palubě Atlantie vydal rozkaz ke skoku ke Caprice, odkud se zbytek obranných sil stáhl už před celou hodinou, v době, kdy probíhalo zdaleka nejstrašnější střetnutí u Piconu, kde bylo právě soustředěno 40% ozbrojených sil, a probíhala s přestávkami až doteď.
Velitel BS Atlantia okamžitě pochopil, že bude levnější nechat velitelství flotily padnout, a raději pomoct téměř nebráněným planetám v soustavě.
Podobně rázným činem zachránila admirálka Cainová většinu scorpionské posádky diskutabilním rozkazem o skoku naslepo. V docích byly battlestary sotva víc, nežli sedící kachny, a byly vynikajícím cílem pro nukleární střely. Lodě tak byly rozstroušené po celé soustavě, a většina posílila obranu ostatních kolonií.
Jen samotný Pegasus se nehlásil. Zřejmě neměl takové štěstí, a skončil uprostřed planety nebo hvězdy.
Osamělá Galactica křižovala soustavami a zachránila tisíce lidí z desítek beznadějných situací, přičemž inkasovala nejeden zásah, několikrát i od jaderné hlavice. O battlestar s prázdnými dělovými komorami nebyl právě zájem, a odevšad přijímali žádosti o pomoc od vyděšených kapitánů, většinou bezbranných transportů.
Komandér dokonce nechal zprovoznit všechny staré Vipery, určené pro technickou část stálé výstavy, a zasáhnout tak do bojů s nadpočetními stavy.
Válka se nestačila ani pořádně rozběhnout, protože na rozdíl od předchozí se na sebe obě strany vrhly se vším, co měly, s odkrytými strategickými kartami, všude, kde se mohly střetnout, se střetly. Jakmile se flotile podařilo toastery vyhnat od kolonií, vrhli se na měsíce, zásobovací a velitelské stanice.
Battlestar Galactica vešla do dějin v rámci jednodenní Druhé cylonské války coby stárnoucí válečná loď, která dokázala nemožné, a jejíž posádku čekalo povyšování a připínání medailí spolu s dalšími posádkami, například in memoriam oceněných z Yashumanu a Pegasu.
Druhá cylonská válka však skončila s ještě strašnějšími následky, než-li ta První. Radiační zamoření Capricy, Scorpionu a Gemenonu bylo natolik vážné, že bylo nutné veškeré zbylé obyvatelstvo po etapách přesunout na ostatní světy. I Canceron a Picon snesly velmi brutální údery, z nichž se budou vzpamatovávat snad přes století, jestli vůbec. Žádná kolonie nevyvázla bez újmy.
Proces obnovy bude trvat mnohem déle, než po První válce se Cylony.
Mnozí děkovali Bohům, i silným koloniálním armádním silám, které zachránily lidstvo. Nikdo se neopovážil vyslovit myšlenku, jestli za útokem nestála militarizace Kolonií a porušování předchozí mírové smlouvy.
A podezření na infiltraci civilizace nějakými robotickými kopiemi…
Takové věci by přece šířili jen blázni nebo zrádci.
Ani Cyloni se nevyhnuli změnám. Jedničky byly jednomyslně „odstraněny“. Nejenže selhaly, ale také zradily Pětici. Oslepily a zradili svůj druh proti jejich vůli…a vůli samotného Stvořitele.
Mezi povědomí každého Cylona byly navždy vypáleny jejich podobizny. To, že se ve válce pomocí smrti nevrátil ani jeden z nich, jak Jedničky plánovaly, považoval zbytek, zejména Leoben, za důkaz boží prozřetelnosti. Budou na ně tedy čekat. V míru a pokoji.
Galactica se nestačila pořádně zapojit do války, která skončila tak rychle a náhle, jako začala. Našli se takoví, co zalitovali nad tím vším. Jestli nemohli udělat víc, kromě vypouštění „pár“ Viperů. Jen komandér Adama děkoval Vládcům Kobolu, že to tak celé dopadlo. A to přestože měl daleko k výrazu pobožný.
Letitý pocit zákeřnosti toho ticha, takzvaného míru, jej až do dne vyřazení staré dobré Galacticy provázel od konce První války. Lidé byli poráženi ničiteli, které si sami postavili, a ti bez logického důvodu prostě odešli. Čtyřicet let pozoroval, jak na to lidé rychle zapomínají, jak měknou a spoléhají se víc na masivní militarizaci, místo toho, aby se řídili svým instinktem a hráli víc na jistotu.
I sama flotila byla prorostlá plísní kariérismu
Ještě pár let před svou smrtí Adamu občas přepadávala vtíravá myšlenka kvůli absurditě Druhé války. Byli Cyloni skutečně tak sebejistí? Využít pouhého momentu překvapení, a narazit do léta koncipované obrany proti nim samým? Nebo znali jednoduchý, prostý způsob, jak zúčtovat se svými tvůrci jednou provždy, a jen nějaká drobná chyba, detail, selhání jednotlivce, jim v tom zabránila?
A pokaždé měl nepříjemný dojem, že ta druhá domněnka zní jako ta správná…