Draculovy povídky

Battlestar Charybdis – 4 – Especially Nothing

Velitel flotily s nezvykle složitými obvazy okolo celé ruky,a drtí pravou botou prsty ležícího jedničkového toastera. Pak si mu stoupne na záda
„Mám spoustu důležité práce, a nechci, aby sis pak stěžoval, že jsem se o vás nedokázal postarat sám.“
„Vás se nebojíme. O vás se postará brzy někdo z vás.“ odpoví Cylon drze přes plivance krve
„Máte jméno? Nebo si říkáte číselný kód, jako u aut?“
„Jméno není důležité, kontraadmirále. Chtěl jsem s vámi mluvit. Až mě vrátí do cely, nejspíše nebudu mít druhou šanci.“
„Proč si myslíte, že bych vám měl nějakou dát? Budete mi tu vyprávět jen pohádky a zkoušet na mně psychologické kecy. Tak ty už nejsou v módě, toustovači. V téhle flotile není jediný člověk, který by s vámi naložil hůře, než já.“
„Smrt není trest za hříchy. Tím, kdo je trestá, je jen Bůh.“
„Už mě zase unavuješ. Vy se mě snad vážně snažíte zabít nudou? Mám na palubě pár expertů na tento typ práce. Za pár týdnů se budeš modlit k Hádovi, ať se nad tebou smiluje a pošle tě do nejhlubšího místa Tartaru. Poručíku, vaše zbraň – podejte mi ji!“
„Nemůžete mě zabít.“ vyhrkne nevzrušeně starý panák
„To vím. A jsem rád, že jsem u Gemenonu pohotově zničil jednu z těch fabrik na zkurvenou flákotu umělotiny, jako jsi ty.“
Několik výstřelů z pistole vyleká o pár zdí za výslechovou místností CAGa Charybdy, kapitána Sykese. Jeho, do dlouhé tógy zahalený doprovod, vypískne dívčím hlasem, za ní další, podobně oděná postava.
„To nic, zlatíčka. To jen zase…ehm…vyslýchají zrádce. Dostaly jste zaplaceno, a krucinál, jsem tady CAG, vážně si myslíte, že mě blbej mariňák nebo lodník udá kvůli vám?“ řekne, a povzbudivě se na ně usměje.
Ač s váháním, ale přece, pokračuje trojice tichou chodbou k průlezu.

Bingo! Tahle zkratka nezklame nikdy.

Kontraadmirál mávnutím ruky odmítne doprovod stráží, a odebere se do své kajuty, kde popadne láhev tekutiny neurčitého původu, a s gustem pravého splávka si říhne. Polovina láhve zmizela. Rozmáchlým gestem si strčí do pusy novou várku žvýkací fumarelly.

Jen jestli to byl poslední naklonovaný panák. Snad jsme tu morovou nákazu vymýtili. Na Koloniích určitě najdeme spousty živých lidí. Bohužel možná i robotů mezi nimi. Musí mít vlastní lodě, se zákazem stěhování.
Ale v něčem jsi přece jen měl pravdu, lidská napodobenino – ukáže se, kdo z koho!

Pustí si rádio, naslouchající každé notě hudby. Cosi popového z Capricy. Svižné, s chorálovým podbarvením.
Zdravou rukou zmáčkne obvázanou. Pomalu z ní strhává obvazy, a upevňovací plíšky s nýty a dráty. Dokud neodhalí co je pod nimi. Masivní kovová ruka.
Ruka cylonského centuriona původního typu, potažená gumou barvy lidské kůže. I tak lze rozeznat původ.

Až na ten přídavný zdroj energie, a braní léků na snížení imunity, to není špatné. Bude to mnohem zajímavější, zabíjet je také jejich vlastní rukou…

Zaklepání na dveře a ohlášení CIC důstojníka, kapitána Cenewitha, Darna nerozhodí. Rukáv uniformy přetáhne přes centurionskou ruku, a natáhne si na obě černé kožené rukavice, což normálně dělá jen ve sváteční dny. Tak jako tak jsou teď dny svátkem. Jen je nikdo neslaví.
Kapitán roztržitě zasalutuje, a podá kontraadmirálovi složku s označením nejvyšší priority. Změří si ho přívětivým pohledem

Geniální děti se ne že nehodí pro vojenskou službu, admirále Wallsi, jen je musíte nechat dělat jen to, co umí dokonale. Se zbraní v ruce je nemehlo, schopný postřílet všechny ve střelnici. Ale copak bych ho posílal s kvérem na obsazení lodi nebo města? Ani kdyby ustřeloval mouchám koule na kilometron…

„Do Raptorů jsme zamontovali naše vlastní verze těch virových rozptylovačů. Jen se přiblíží, infikují sami sebe i svou mateřskou loď.“ shrne právě splněné rozkazy.
„Na jak dlouho můžete zaručit působnost viru?“
„Těžko odhadovat, pane. Určitě to bude stačit na eliminaci zneschopněných Raiderů, a na úplný výsadek.“
„Výborně. Pak je vše připraveno.“
„Pane? Smím si dovolit otázku týkající se úspěšnosti této mise?“
„Nemám námitek. Oč jde?“
„Cyloni se našemu viru mohou snadno a rychle přizpůsobit. Nebylo právě snadné i tento vytvořit za celé dva měsíce práce s nejasnými daty z vraků Raiderů.“
„Váš zájem o širší strategii boje je chvályhodný, ale nedělejte si zbytečné obavy. Toasteři totiž těží z toho, že nás znají, doslova až do morku kostí. Tvoří panáky, naše napodobeniny, a ta jejich neustálá snaha nám vzít i vše, co patří k lidství. Toho využijeme v náš prospěch. Nesmí nás znát, ani předvídat.“
Kapitán Cenewith nebyl ze slov svého nadřízeného ani trochu v obraze, jen matně tušil, co tím mohl myslet.
Zatímco první návštěva kontraadmirála pobavila, druhá už ne. Měl jen minutu klidu, než se ohlásila žádost komandéra Mandaly o přijetí. Ve velmi urgentní záležitosti, patrně o bezpečnostní opatření.
Po jeho zasalutování nenechá komandéra říct jediné slovo.

Jedno a to samé téma. Dobře, tak ještě jednou, čestný a neúplatný Mandalo…

„Můj názor znáte. Až si to vyřídíme s plechovkami
„Nemáme nejmenší důkazy o nějaké další flotile!“ namítá Mandala
„Trosky Viperů jsou podle vás nic?“
„Pokud, a jen pokud se Galactica dostala k Ragnaru – byla pravděpodobně zničena přesilou, a větší kusy přitáhla gravitace plynného obra.“ vysloví svou teorii komandér
„Pracujeme s předpoklady. A můj – i váš – předpoklad bude, že je Galactica stále na útěku.“
„Naděje? Nemůžeme si dovolit spoléhat…“
„Válka obsahuje všechna slova. Nezapomínejte, že jsme nalezli další místa, kde bojovali naši stíhači. Určitě to nebude jen Galactica. Ať si to toasteři naplánovali tak nebo tak, i přestože nás hluboko infiltrovali a sabotovali co mohli, stále neměli šanci. Řekl jsem to už několikrát, a řeknu to znovu, Mandalo. Naším cílem…“
„Chcete říct, vaším cílem. Protože už dále nehodlám tolerovat vaše sebevražedné rozmary.“
„Vaše chování začíná zavánět vzpourou, komandére. Trest za ní se neliší, ať jste lodník, nebo admirál.“
„Jde mi jen o bezpečnost našich lidí, a vaše počínání ohrožuje bezpečnost civilních lodí!“ nenechá se zviklat v názoru komandér.

Stará škola z první války se Cylony. Klid chlape, vím co dělám, a budu v tom pokračovat.

„Jestli vás stále rozčilují ty kvanta žen a dětí, které žijí na našich lodích, můžete podat protest. Milerád jej přijmu, a zveřejním, že máte v úmyslu jim nedat šanci na odplatu, na satisfakci. Včetně vašeho tehdejšího písemného protestu proti použití všech Raptorů pro jejich záchranu. Co vy na to?“
Komandér si zachová tvář, a beze slova nebo gesta ústupku a strachu, opustí kajutu kontraadmirála s většinovou mírou důstojnosti, s jakou tam přišel.

O hodinu poté skočí Defender 37 k osamělé basestar, patrolující nad zničeným Piconem. Na trupu má přisáto snad tucet Raptorů. Doslova úplně všude na dohled létá bývalá hlavní flotila Dvanácti Kolonií. Patřičně v mezích úplného zničení. Tu a tam i kusy těl. Posádka defenderu se novým panoramatem nenechá vyděsit. A plukovník Leonidas Ralen s
výsostnými znaky tauronských pěchotních gard už vůbec ne.
Na DRADIS vidí Raptor, mířící z hangáru defenderu přímo k basestar. Jedna stíhací eskadra ho s velkým odstupem následuje k sebevražedné převaze Raiderů. A co teprve, až toasteři odpálí pár salv naváděných střel z basestar. Ale za normálních okolností, řekne si plukovník v duchu, a s radostí. Poprava.

Jenže tahle patří toasterům!

„Celé posádce, hovoří plukovník Ralen – můžeme to spustit!“
Raptor namíří téměř neznatelný vysílač na nejbližšího Cylona. Raidery, pěkně v řadách za sebou, ztrácejí energii. Vrací se, a míjí onen tucet, plný elitních mariňáků, připravených přebíjet výbušné střely, a odhazovat granáty tak rychle, že pojistka nebude stačit cinknout o podlahu.
Prolétavají plnou rychlostí skrz. Basestar přišla o energii. Žádná střela, ani pokus o odpor, výsuvné hangáry jsou pevně zaklapnuté v ostnech hvězdice.
Za nimi si přes bezbranné toastery klestí cestu defender. O ty opomenuté se starají s velkým zaujetím piloti několika Viperů.
„Wohoo!“ „Tenhle byl můj“ „Tohle byl zatraceně hnusnej kuch!“ A tak dále, až se Ralen neubrání u několika hlášek smíchu. Jen pár vteřin, dokud se neohlásí velitelé přepadových jednotek – jsou na palubě.
Defender a jeho Vipery pomalu čistí cestu k basestar. Na palubě jsou další jednotky pěchoty. Mariňáci z Raptorů se mají provrtat dovnitř, a postarat se o řízení zbraní a FTL.

Výbuch přepážky v centru basestar. Vojáci Kolonií se kryjí před střelbou Centurionů. Jejich seržant odhazuje svazek granátů, dopadlý pod nohy robotů. Jejich roztříštěné kusy zraňují za nimi běžící lidské modely Cylonů.
Dvojice vyděšených osmiček otvírají jednu z přepážek. Za nimi čekalo další komando.
Poručík Lethus střelí obě do hlavy, a ještě po dvou ranách do srdce, než stačí vykřiknout.
Taktickými gesty naznačí svým osmi mužům, že postupují vpřed po levém směru, kam zatáčí chodba.
Ze všech stran slyší nářek, střelbu a exploze.

Defender přistává hangárem na nejdelší spodní osten cylonského plavidla, v hangáru jsou připraveny plně vybavené jednotky k dobytí basestar. Důstojníci štěkají rozkazy k poslední kontrole výzbroje a výstroje.
V onom ostnu přesně pod defenderem, se dvacítka vojáků zuřivě brání nájezdům centurionů, naslouchající brzký příchod posil. I z jejich strany se jich několik potýká s vyřezáváním průchodu.
„Musíme je ještě zdržet!“ křičí velící na zbytek týmu
„Dochází nám výbušné střely, pane! Standardní střelivo je téměř neúčinné! Desátník Nepock od Pěsti 3 se musel stáhnout, jdou po nich ještě tvrději, než po nás!“
„Tak třeba budeme chodit po vodě, pokud to bude nutné! Neustupujeme!“ dopoví, a několikanásobná dlouhá dávka od centurionů prostřílí muže po jeho levačce .
„Neprojdete, tahle loď je už dávno naše!“ řve seržant, a přestává se krýt. Plnou dávkou střílí na přibližující se roboty. Nikdo ho nezadrží, přesto se mu kulky vyhýbají. Dojdou mu náboje ve zbrani, tak pokračuje s pistolí.
Nejbližší centurion překročí trosky už zničených, chytí seržanta do špičatých mechanických drápů, a několikrát s ním omlátí zeď, dokud nepřestane dýchat. Další roboti je míjí, a vojáci s nimi zahájí boj zblízka, přestože nemají valné šance.
Medik dokonce použije malou kyslíkovou láhev, a je natolik rychlý, že do ní střelí z pistole, právě když je milimetron u hlavy centuriona. Jiný centurion mu zlomí páteř zaražením drápů do zad a dvojitým trhnutím.
Nově vytvořený propálený otvor nad nimi je prozrazen jak pádem poklopu, tak vrženou dávkou G-4. Posily nebudou mít příliš další práce. Poslední dva živí, těžce ranění mariňáci, jim to neřeknou.

Lethusova jednotka odstřelí čtyři centuriony v místnosti pro hybrida. Věděli, kde je centrum lodi, ale ani poručík zřejmě neměl ponětí, co uvidí. Blábolícího, netečného kyborga.
„Jsem důstojník Kolonií. Tato loď byla zajata. Mnoho vašich lidských modelů taktéž. Proto teď uděláš, co ti řekneme.“
„Kolísání vnitřního tlaku. Zvýšená filtrace.“ řekne hybrid monotónně
„Víme, že vše vidíte. Uvidíte i tohle.“ odpoví Lethus, a zavolá vysílačkou. Trvá to déle, a několikrát přepíná mezi frekvencemi. U každé vypadá spokojeněji.
Jiná jednotka, jejichž velící poddůstojník svému nadřízenému ani nezasalutuje, jak je mimo ze všeho co viděl, přitáhne do prostoru okolo hybrida patnáct Cylonů, osm z ženských a sedm z mužských verzí. Všichni jsou nazí, se známkami kopanců a ran pažbou.
Poručík skončí s hovory, schová vysílačku, a řekne -
„Výborně. Máme dost času. A ztrácet ho mučením a znásilňováním těchhle bezcenných výtvorů? Rozhodněte se sám, ať jste cokoli.“

Čekal jsem přerostlý kus mozku s očima. Takže opravdu je to živý toaster, přímo napojený na loď. Že ale trvalo, než jsme to z těch odhalených plechovek vyrazili…

Hybrid mlčí. Důstojník rázně přikročí až k němu, a surově jej chytí za ruku. Kyborg se téměř posadí, a podívá se neskutečně vyděšeně na Lethuse. Tak nenávistný a pohrdavý pohled, a zášti v očích ho zjevně děsí víc, než cokoli jiného.
Poručík útočným nožem prořízne odshora dolů pravou tvář hybrida, vynakládaje veškeré úsilí, aby se necukal.
„Řekneme ti, kam se máš vydat. Nebo tohle budeme dělat nejen tobě, ale všem tvým soukmenovcům.“
Krev z kyborga stéká z rány, a zabarvuje bíle zakalený roztok, ve kterém plave, v červenou barvu.

Rajský svět jménem Virgon. Byl. Hvězdice s ostny, nacpané stíhacími letouny ve tvarech půlměsíců, se rozptylují, a v očekávání útoku vypouštějí raidery.
Skok! Tři battlestary, taktéž rozptýlené, míří plnou rychlostí na basestary, a pálí všemi dělovými bateriemi na nepřítele. Žádný vypuštěný Viper není vidět. Zato jdou vidět malé úpravy na předcích battlestarů. Navařené kusy pancíře z odepsaných lodí. Ve velitelské basestar, držící se dále od boje, nařizují, že je nutno urychlit plán zničení Darnových battlestarů. Za ně skočí čtyři nové hvězdice, ale battlestary se předními trupy zařezávají do trupů třech, již těžce poškozených hvězdic, rozčtvrcovaných, a ničí tím i celé letky raiderů, neschopné se rychle přeskupovat, a vyhýbat se troskám.
Battlestary se otáčejí v dlouhých obloucích vstříc novému nepříteli, a vypouštějí všechny Vipery, mající k dispozici. Podle počtů se do bitvy zapojují i veškeré rezervy
Temný, vesmírný meziprostor.
V kokpitu malé koloniální lodi zapne mladý muž s předčasně zešedlými vlasy odpočítávání skoku. Nemá ani helmu, jen ledabyle navléknutou leteckou kombinézu.
Ve velitelské basestar se chystají ke skoku k podpoře posil. To, že se k nim otočili zády, a nevypustili jedinou střelu, nevěstí nic dobrého.
Jeho Raptor skočí k basestar, nacházející se nejdále od místa bitvy, a jaderný výbuch jí semele v prach a šrot. I těžké raidery, držené v blízkostí onoho plavidla, coby rezervy k úderu, zmizí v nicotě. Více by je Cyloni potřebovali k obraně, než k útoku.

Bitva. Překrásná symfonie souhry. Když vychází vše, jak má.

Kontraadmirál Gradonis Darn zavře oči. Nemodlil se nikdy často, přesto jde o zbožného muže.
Ke spánku si přiloží ruku se zlatý prstenem, velkým žlutým kamenem – jasně znatelný reliéf ptáka fénixe.

Vládcové Kobolu, veďte toho muže na jeho cestě, a ukažte nám tu naši. Vím, že nejsem pravý Vůdce. Možná ani žádný skutečný není. Ale dělám, co můžu, abych je všechny chránil. Stejně jako ten muž.

„Zbývající čtyři basestar vypouštějí Raidery, a mnoho jiných, neznámých plavidel menší velikosti!“
„Nařizuji totální útok! Všechny, i rezervní Vipery, budou vypuštěny, kolizní kurzy na nejbližší mateřské lodě, palba ze všech hlavní, co nejsemknutější krytí! Zakazují další užití jaderných hlavic!“ vyřvává Darn rozkazy. Momentálně je z poloviny zasádrovaný, a v CIC jsou problémy s těžkopádným pohybem jeho vozíku.
„Toaster na maděru! A další!“ vyžívá se Whisper, opájený velkým množstvím nepřátel. Podobnou zanícenost je vidět i na manévrech jiných Viperů. Jen výjimečně lze vidět větší formaci než pod dvou, narozdíl od Cylonů. Koloniální piloti mají ovšem výhodu podpory svých mocných a zatraceně odolných lodí. Battlestarům nedělají ojedinělé zásahy raket větší potíže. Obzvlášť to platí o dvojitém pancíří vedoucí Charybdy.
„Lakeu, potřeboval bych pomoct s těmi velkými hajzly za mnou, jdou po mně!“
Nejbližší Viper provede půlobrat, a dlouhou dávkou rozcupuje útočící těžký Raider
„V klidu Redsune, první je sundanej. Mám tu sám horko, zkus se ho zbavit sám!“ jako na potvrzení pravdivosti jeho slov, schytá jeho stroj několik zásahů do obou křídel. Složitým souborem výkrutů se jim pokouší uniknout. Bezúspěšně.
„Mě nevyděsíte, zajebané plechovky!“ zařve Lake, a otočkou o 360 stupňů za stálé rotace s pomocí trysek, pálí, dokud i třetí Raider neexploduje, a jeho krev se nerozprskne na přední sklo dalšího koloniálního stíhače.
Pilot s tuto nečekanou smůlu počastuje nejtvrdšími nadávkami, pocházejícími z tauronských hospod čtvrté cenové kategorie, zalétne až k přehradné palbě nejbližší battlestar.
Svou chybu si uvědomí včas, a stihne se vzdálit z nebezpečného prostoru.
Stejně jako ostatní piloti se, mimo boje, stačí dívat na výjev vítězství. Battlestary se drží, a první poškozenou basestar trhají zásahy, hvězdice se rozpadá v prach.
„A máte to, vy parchanti zasraní! Vychcípejte, sakra!“ zahuláká do vysílače Viperu Redsun. Šest Raiderů v šípové formaci vypálí salvy naváděných střel nedaleko něj. Kontrolky stíhače nejsou potřeba, Redsun se vyhne první raketě, pak druhé. Třetí už ne.
Přední děla Charybdy ve vesmírném vakuu neslyšně zahřmí, a rozstřelí druhou cylonskou loď.
„Stíhacím letkám, stáhněte se na své lodě. Bitva je již vyhraná, dobrá práce!“ konstatuje kontraadmirál
Battlestary obkličují čtvrtou a jedinou nezničenou basestar. Byly jí ustřeleny všechny „ostny“, poslední Raidery se rozpadají pod obrannou palbou koloniálních lodí.
„Kdo byl v tom Raptoru?“ zeptá se Crookes tiše kontraadmirála
„Věřící muž. Chtěl vykonat velký čin, než se znovu shledá se svou rodinou – tam.“ Odpoví, a podívá se neurčitě nahoru, pak do stran, a zpátky na svého XO. Pochopil.

Zvětšené verze Raptorů z Charybdy, i ty obyčejné, bez přestání létají nad Virgonem, a prověřují poslední známky živých lidí. Mnohé osamocené skupinky, schopné upozornit na svou přítomnost, skutečně nachází.
Není potřeba dalekohledů k rozeznání battlestarů, letících nad planetou. Ti, co byli schopní vidět i bitvu u planety, byli nejšťastnější. Po více jak dvou měsících bojů o holý život, skrývání se, existence panáků a farem na děti, ty všechny hrůzy a zhmotnělé noční můry, to všechno je už pryč!
Jedni takoví děkují se slzami vděčnosti a díků unaveným pilotům, a houfně se hrnou do Raptoru. Nebyla nutná střelba k jejich odehnání, na to plně postačila slova starší ženy s rozvážným vzezřením, a na rovinu, bez radostných emocí, se zeptá, jestli jsou skutečně všichni co dosud přežili, v bezpečí.
„Virgon je pod plnou kontrolou koloniálních vojenských sil. Každý obyvatel schopný se jakýmkoli způsobem s námi spojit, sloupem kouře, světlicí, vysílačkou, nebo velkými náspiy, se nemusí obávat. Pátrají ve velkém i Vipery, i vás ohlásil jeden z nich.“
„Kolik lidí jste prozatím našli shromáždili?“
„Víme zatím o pár stovkách, madam.“
Záblesk skoku nad nimi. Zvířená kvanta zeminy. Všem se zatají dech, co se vzpamatují z šoku. Basestar přistává. Battlestary na obloze nijak nereagují, což přítomní nechápou. Nevšimli si, že před minutou přibyla další válečná loď, Defender 37.
„Zachovejte klid.“ uslyší z vysílaček „Chybí lodě pro přepravu zachráněných, kontraadmirál uznal za vhodné využít k tomuto účelu zajatou cylonskou loď. Interiér je poměrně pohodlný, ale snažte se nerozhlížet.“ doporučí poručík Erno Lethus.
Hvězdice rozevře vnitřky svých obludných ostnů, umožňujíc průchod dovnitř.
„Vidíš, a ani to tak nebolelo, ty nechutný hnuse.“ otočí se poručík k znetvořenému Hybridovi, plavoucím v krvavé vodě. Bolestivé zářezy zanechaly hluboké rány. „Hlídejte jí, mezitím zkontroluji hangáry. Nemůžu se na ti zrůdu dál dívat. Jestli bude zase ječet, zastřelte to. Podle předběžné zprávy kapitána Cenewitha a civilních inženýrů, tu věc k provozu FTL motorů tak nutně nepotřebujeme.“
„Ano, pane.“

O hodinu později, poručík Lethus pln překvapení, doprovází kontraadmirála zpět do místnosti s hybridem.
„Tady je, kontraadmirále. Přenechali jsme jí prozatím na starost jen údržbu lodi, pokud zemře, budou automaticky převzaty nově namontovanými systémy.
„Odchod. Běžte vypomoct s ubytováním vašich nových hostů. Ti lidé potřebují tu nejlepší péči, jakou jim můžeme poskytnout.“
„Pane!“ zasalutuje poručík a odejde. Darn kývne výmluvným gestem i na stráže, že jejich další přítomnost není třeba. Přistoupí k „vaně“, a bez zaváhání jí zvedne za hlavu. Tvor křečovitě zatne prsty do okrajů. Má hlavu stočenou k Darnovi, ale jakoby se dívala za něj, a pozorovala tam něco neskutečně důležitého.
„Zabít nemůžete mě. Systémy hydrauliky pátý sektor mimo provoz.“
„Pak tě pošleme tvým soukmenovcům.“
Kontraadmirál vstupuje do hybridského roztoku plným krve, a pravou nohou jí stoupne na žebra. Sundá černé kožené rukavice z obou rukou. Jen jedna ruka je lidská. Právě tou nelidskou jí chytí za rozdrásanou tvář, a zatímco jí láme čelist na neforemnou hmotu, druhou rukou jí s pomocí palce vyrve oči z důlků. Nebesky modré oči, patřící Darnovi, nejeví známku lítosti. Jen urputný běh myšlenek.

Jako rozbíjet auto. Těžko posoudit, která ničená věc dělá větší hluk.

Sotva žijícími stvoření se nakloní k nezraněnému levému uchu, o druhé se postarali první návštěvníci. Podle stop bylo vykrouceno s velkou svépomocí něčeho, možná šroubováku.
„To, co jste nám udělali, nezůstane nepotrestáno. Najdeme způsob, jak vás znovu získat pod naši kontrolu. Budete nám sloužit, tak jak jako kdysi. Budete si to plně uvědomovat, ale nezmůžete nic. To vám slibuji.“
Trhne hybridovi vazem, a kovovou rukou trhá kabely, k níž je jeho těla připojené.
Znovu si navleče rukavice, a s pocitem dobře vykonané práce, odejde.
V Raptoru vyřídí své příkazy ohledně zajatců, ignorujíc jejich vzdálené výkřiky a smích jeho podřízených – každý nevoják, který přesto chce vypomoci, dostane jednoho toastera na starost a zodpovědnost, a může si s ním dělat, co se mu zlíbí, pochopitelně jej však udržet naživu k práci, v tuto dobu složenou z opravy vnějšku i vnitřku basestar. Nezapomene doplnit rozkazy o označkování zajatců vypáleným znakem Kolonií na čelo a do vnitřku dlaní, aby měl každý člověk jasno, o jakou pakáž se jedná. Jedovatá slova budou preventivně odstraněny odstraněním jazyků, a mužské modely budou kastrovány, kvůli vyšší míře odporu.

Asi tím pověřím 8. rotu pěchoty. Samý Gemenonec, vychovaný pánbíčkáři. Ti si ještě budou pískat do rytmu koloniální hymny. Jsem zvědav, kolik zase uslyším protestů – jestli se ta univerzitní mumie, co mele o nelidskosti na palubě Zilphionu, dovolí otravovat dalšími pitomostmi, děděk nedědek, dostane ode mně pěkných pár facek, že nevyleze týden z kajuty. Toho aspoň omlouvá pokročilá senilita.
I zbytek té idealistické frakce, by se měl zatraceně rychle vzpamatovat.
Boj o přežití nemá nic společného s morálkou, nebo lidskostí.
Nebudu jim zazlívat jejich názory, ale jestli se jen jednou zastavíme kvůli uplakaným očičkám těch zrůd, nemáme žádnou šanci. Vůbec žádnou!