Draculovy povídky

Battlestar Charybdis – 2 – Other Fleet

Ragnar. Místo, kde se podle výzvy komandéra Adamy měly přeskupit zbylé lodě. Battlestary Charybdis, Ganymedes a Perseus skočí v trojúhelníkové formaci, připravené k palbě. Piloti ve Viperech čekali na pokyn ke vzletu, CAG na Charybdě, kapitán Sykes, arogantně opakoval výzvy k přípravě a kontrole.
Zdánlivý klid nevěstí nic dobrého. Kontraadmirál Darn bez hnutí upřeně sleduje DRADIS konzoli.
„Všem lodím, vypusťte všechny Vipery, defenzivní formace, vletová dráha ke stanici!“ nařídí, a tak se i stane
Z lodí třídy Mercury vylétnou formace koloniálních stíhačů. Obranná děla se připravují k palbě, stejně i tak i těžší, protilodní ráže.
„Všechna bojová uskupení zůstanou na svých nynějších pozicích!“ pokračuje Darn, a otočí se ke svému XO
„Pošli tam pár našich na průzkum, ale ať tam neletí Sykes, ani nikdo s vyšší hodností. Potřebujeme je tady.“
„Samozřejmě.“ odpoví Crookes a rozkaz bez meškání splní.
Dva stíhači a Raptor mizí v plynovém obru, ve kterém není možná jakákoli elektronická komunikace.
„Pane, DRADIS kontakt! Cylonský Raider nad levobokem, vzdálenost 1587 metronů!“

Do háje. Teď jde jen o to, jestli měli dost rozumu a zůstali u stanice, nebo jsou už pryč…
Červená značka označující Raider zmizela. Skočil pryč. Idioti. To v těch Viperech chrápou?!

„Celé flotile - úhybné manévry, battlestary provedou otočku o 180 stupňů, plná rychlost, stíhači ať změní strukturu bojových formací dle uvážení a drží odstup od battlestarů, hned! “ zařičí kontraadmirál.
Bylo to skutečně jen tak tak. Záblesky baseships, obkličujících koloniální formace, nenechávají nikoho na omylu – tak přece z toho ti plechoví zmetci udělali past.
Odpálené rakety. Nukleární exploze zakymácejí trupy všech tří battlestarů, a dočasně je téměř zneschopní boje, ale netknuté koloniální letky Viperů a Raptorů se pouštějí do zuřivé bitvy s Raidery, a nedovolí jim se ani přiblížit k oplátování battlestarů. Dva jaderné výbuchy na každou z nich, to není jen tak.
Přesto se už vzpamatovávají, a přehradnou palbou ulehčují stíhačům právě včas, aby mohla vetšina z nich ustoupit. Raptory vystřílely všechny rakety, a s krytím Viperů se vracejí do hangárů.
„Snaží se nás rozdělit!“ vykřikne plukovník Crookes na svého nadřízeného, který se těžce sesbíral ze země.
Letmo se podívá na DRADIS, a ví to také. Tak to ne. Jestli jsou naživu, a my jim můžeme ještě pomoci…
„Pane, vrací se průzkum. Hlásí, že stanice byla zničena, ale podle rozsahu trosek nemohlo dojít k velkému výbuchu.“ oznamuje poručík Lethus, s ošklivou modřinou na obličeji.
„Všem Viperům, vraťte se, opakuji, vraťte se co nejrychleji! Battlestary, připravit na skok za Červenou linii, a pokračujte v přímé palbě na nejbližší baseships!“

Asi jsme přišli pozdě. Jestli je tu přepadla nepřipravené taková přesila, se kterou máme co dělat i my, co tak mohl udělat Adama? Vládci Kobolu, postarejte se o jejich duše…zkusíme ty prevíty zmást párem dlouhých skoků někam daleko. Není na škodu otestovat si jejich povahu. V těch plechových hlavách musí mít teď domýšlivosti až škoda mluvit.
Battlestary jedna po druhé skákají na souřadnice, velmi daleko od hranic koloniálních soustav, a zanechávají za sebou jednu zcela zničenou, a tři těžce poškozené baseships. Bez bojové přípravy to mohlo být mnohem horší…

„Jak pokračují opravy?“ zeptá se ze CIC Darn do hangárů, a šéf Dirk Jeffens mu hlásí, jednu po druhé, nesčetně poškození z boje. Nejinak tomu bude i na Perseu a Ganymedovi.
„Prostě si dejte záležet, času máte, kolik chcete. Ale loď bude v perfektním stavu!“ a ukončí hovor.
„Bude zahájena předskoková příprava. Už se vrátil průzkum?“ zeptá se Crookese, do této chvíle hlasitě komunikujícího s někým na druhém konci drátu.
„Jo, a jedni z nich nafotili – to se podrž – trosky, zřejmě civilní lodi, zničené před asi velmi krátkou dobou.“
„Trosky civilní lodi?“
„Ano. Koloniální lodě.“
Že by…ne. Není to možné. Z té smrtelné pasti u Ragnaru zkrátka nemohli vyváznout. Zvedne sluchátko a nařídí přenos i do Persea a Ganymeda. Donutíme je zaplatit za veškeré zlo na Koloniích.
„Prosím o chvíli pozornosti. Zdá se, že jsme pozdě nalezli další nevinné, kteří se snažili zachránit. Nechť tito stateční lidé, stejně jako naši ostatní padlí, kráčí po nové cestě do lepšího světa, provázeni Vládci Kobolu. Tak pravíme všichni!“ skončí, a odpověď na sebe nedává dlouho čekat. Nastálé ticho je podpořeno i tím, že není právě časté, aby kontraadmirál prosil o pozornost.
„Jak ještě dlouho, Grade?“ zeptá se XO, pro Darna je to jako slyšet z dálky
„Co? Totiž…ano. Ještě čtyři skoky, pak se vrátíme na domluvené souřadnice.“ Odpoví mu kontraadmirál, a kvapně odejde ze CIC, ještě na odchodu řekne, ať komandéru Mandalovi vyřídí, že s ním potřebuje co nejdříve mluvit – ať k Perseovi rovnou pošlou Raptor, hned jak lodě skočí na kové souřadnice.

Čtveřice Raptorů vlétá do spodního přídavného hangáru na Charybdis. Ne všichni kapitáni lodí přiletěli právě dobrovolně, zejména pokud šlo o velící neregistrovaných a „zmizelých“ lodí. Z Raptorů je doprovází jen čtveřice mariňáků, a vedou je celou cestu až do briefingové místnosti pilotů, kde je čeká Darn, s pohledem říkajícím, že je sám poněkud nad věcí. Velicím lodí je vše jasné. Ale nedůvěra nekypí jen při pohledu na kontraadmirála, ale i mezi sebou. Kapitán civilní lodi se docela logicky nemůže hned cítit v bezpečí s vychytrale vypadajícím pašerákem. Nebo něčím horším?
„Žádám o klid.“ protne sílící šum kontraadmirál „Dozvěděl jsem se o mnoha problémech ve flotile. Budu rád, když je vyřídíme teď a tady. Uveďtě nejprve kdo jste a odkud, ať v tom nemáme velký zmatek. Takže – kdo první?“ zeptá se.
Ti, kteří přišli z oněch nepříliš legálních lodí, byli moudře zticha, kdežto ostatní se předháněli o slovo.
Kontraadmirál namátkou ukázal prstem na nejbližšího z nich, a ten rozhořčeně spustil –
„Kapitán Torrence z lodi Salamis – zajímá mě i mé cestující, jak hodláte řešit problém s naší ochranou před cylonskými útoky.“
„Ujišťují vás, i všechny ostatní, že pro vaši bezpečnost dělá flotila vše, co je v jejích silách.“
„Těžební loď Trantor, kapitán Benjen – Je pravda, že přežilo více podobně izolovaných flotil, jako je tato?“
„Podobné informace vám budou sdělovány oficiálně – ale jsem rád, že vám osobně mohu potvrdit, že nejsme sami. Obdržel jsem informace o několika přeživších flotilách. Na koloniích dochází k pozemním bojům.“
Nová bouře mezi sedícími kapitány. Takový nesmysl! Přece by sami museli přijmout…
„Fakt je ten, že udržovat stálé spojení je nebezpečné. My, jakožto vojensky nejsilnější flotila, si můžeme dovolit přímý boj se Cylony. V případě střetnutí skočí neozbrojené lodě na nouzové koordináty, chráněny menšími válečnými plavidly.“
„Se vší úctou kontraadmirále, ale přísahal jste snad ochraňovat…“ ozve se hystericky jiný kapitán
„A vy jste - ?“ optá se kamenně Darn
„Derius Howe, velitel transportní lodi Zilphion.“ odříká, a pokračuje „Jako počestní občané Kolonií…“
„Máte povinnost vůči nim, pane Howe.“ přeruší jej s úsměvem Darn. „Velitelství flotily na Piconu neexistuje a všichni vládní představitelé jsou pohřešovaní, pokud vám to nedošlo. Abychom si rozuměli – vaše lodě i jejich posádky považujte za mobilizované, a připravené k dispozici, pokud bude vydán jakýkoli rozkaz. Další otázky?“
„Kolik lidí přežilo?“ zeptá se neočekávaně dosud nejklidnější člověk v místnosti, dosud potichu dumající, a s očima upřenýma na strop. Kontraadmirála to nevyvedě z míry. Jestli měl někdy předvést v oboru lhaní dokonalost, není vhodnější okamžik, než teď.
„Přibližně snad sto padesát tisíc lidí ve všech flotilách, na planetách není počet jistý, ale Cyloni mají zjevně problémy získat naše světy pod úplnou kontrolu .“

V tom tak docela nelhal. Vyslaný průzkum skutečně odhalil zjevné boje. Pokud nedokázali zajistit všechny vojenské sklady a základny, i ty nejméně důležité, stále jsou vysoké šance, že dochází k bojům. Zatraceně, pár lidí to tam muselo vzít do hrsti, není možný, že ne!

„V současné době pátrame po nepřátelské aktivitě, a předpokládáme brzké znovuzapojení do bojů.“
Onen mlčenlivý velící jedněch pašeráků se znovu věnuje stropu. Přesto se ozve podruhé.
„Neodpověděl jste mi, kontraadmirále.“
Tentokrát rovněž odtrhne oči od stropu, a podívá se do těch Darnových. Ten jeho otázku chápe až moc dobře.
„Nemohu vám vaši otázku zodpovědět bez předpokladů.“
„Zkuste to.“ doplní pašerák. Zbytek přítomných zůstává v napjatém tichu.
„Dobrá. Toasteři se vrátili, aby nás s konečnou platností vyhladili. Do jednoho. Budou pronásledovat všechny flotily, kde jsou ještě nějací lidé naživu, a postupně s tím budou pokračovat i s dosud živými na povrchu. Je to odpověď na vaši otázku?“ dopoví Darn. Neusmívá se. Ba co víc – jeho strnulý výraz znejistí některé posluchače.
Pašerák mlčky přikývne, a uhne pohledem.
„Jěště stále není někomu něco jasné?“ zeptá se řezavý hlas do ticha místnosti. Tma, právě čerstvě rozhostěná v srdcích lidí v místnosti, mluvila sama za sebe.

Uvědomit si počet obětí a rozsah všeho, je jednoduchý způsob na zešílení. Nebylo moc lidí, kteří se mohli v tuto dobu chlubit silou psychiky. K jednomu z několika slabě poničených Raiderů, které byly vtáhnuty na palubu kvůli výzkumu, se bez povolení dostal mariňák. Celá jeho rodina zahynula na Libronu. Sám Darn mu podepsal dlouhou dovolenou na dobu, až se vrátí z protipirátské mise.
Našli ho, když jak smyslu zbavený vystřílel zásobník do trosky. Jen zázrakem nebyl nikdo zabit odraženými střelami. Než ho zajistili jeho kolegové, stačil si ještě o mrtvého toastera rozmlátit obě pěsti.

„To bychom tedy měli. Máte povolení ujmout se zpět do svých funkcí. A vy,“ ukáže na tichého pašeráka „s vámi bych chtěl ještě na okamžik mluvit.“
Všichni ostatní odejdou, včetně ostrahy.
„Příště bych rád mluvil s vaším skutečným velitelem. Je možné, že u velitelů Persea nebo Ganymeda by vám to vyšlo, není totiž pravděpodobné, že znají hierarchické tetování mezi vámi podobnými. Dle vašeho, jste jen nižší zástupce kápa.“ řekne klidně.
„Nezeptáte se mě ještě na jméno a loď?“ zeptá se s povytaženým obočím pašerák
„Chtěl jsem znát jména kapitánů, a to vy nejste.“ řekne kontraadmirál strojeně a odejde.

Kontraadmirálova kajuta nikdy zcela nezela prázdnotou. Však si také její stálý obyvatel nebral poslední léta jedinou delší dovolenou. A pokud v ní byl ve službě, pak jen kvůli plísnění chybujícícho člena posádky.
Jedinou obvyklou vyjímkou byl i teď plukovník Crookes. Mlčky se posadí, a pobaveně sleduje svého nadřízeného, jak si míchá šílené kombinace oocných džusů. To si tedy vybral dobu na další vitaminové období…
„Dáš si taky?“ zeptá se Darn
„Ne, díky. Raději bych si dal něco jiného.“
„Tak to nemůžu sloužit. Všechen svůj chlast jsem odevzdal mužstvu.“ posadí se. „Umíš si představit, co bude, až dojde všechno lepší pití, a cigarety?“
„Praktik každým coulem, vážně.“ řekne Crookes, a sám vytahuje krátkou dýmku a láduje do ní nezbytný obsah
Kontraadmirál dopije mocným hltem poslední zbytek svého „multivitamínu“, a lačně si vloží do pusy kousek nevzhledné hmoty.
„Pořád žvýkáš? Že jsem si nevšim. A moment - neřekl jsi náhodou, žes dal své zásoby posádce?“
„Ohledně dávání svého jsem mluvil jen u alkoholu. Důstojnický sbor se musí něčím udržovat v kondici.“
„Jak jinak.“ doplní Crookes a oba se zasmějí.
„Ale vážně – zatím by neměl být problém, ale až nastane ta pravá mela s rozpory těch srabů opodál, zařídím pro mužstvo něco na odreagování. Chlastu můžu dát vyrobit spousty, ale jen s ním a se zářezy mrtvých toasterů sotva utužíme nějakou spořádanou morálku. Silné emoce mezi podřízenými se nám mohou vymstít…“
„No vidíš, a já myslel, že mě zase budeš přesvědčovat o taktickém postupu.“ odpoví XO, a znovu vypadá, že se náramně baví.
„Nehledej v tom složitosti. Najít a zničit. Naše Raptory už něco objevily?“
„Myslím, že ne. Než jsem k tobě přišel, prošel jsem hromady snímků čehokoli zajímavého, a nic.“
„To já dostal ještě víc snímků od průzkumu z Ganymeda a taky nic. Zkusíme případné tyliové ložiska, ty jsou dost vzácné, taky zásoby kovů, a strategické soustavy.“ řekne vztekle Darn, a odplivne kousek sežvýkané hmoty do koše.
„Člověk by řekl, že po nás ty svině půjdou. Ale když na ně nenatrefil ani jediný Raptor, to by pak…“ přemýšlí nahlas Gradonis Darn, a promne si unavené oči.
„Co Adama? Můžeme s ním počítat?“
„Dobře víš, že bych tomu chtěl věřit.“
„A věříš?“
Kontraadmirál odplivne další kousek.
„Adama si vzal větší břemeno, než co může s Galacticou unést. Navíc skákají stále dál od Kolonií. A my lidem slíbili boj o naše domovy. Ale to všechno sakra víš, tak proč se mě ptáš?“
„Už si pár rozhodnutí litoval, to dobře víš.“
Přeruší je zvuk příchozího hovoru, adresovaného ze CIC kontraadmirálu Darnovi.
„Darn. Co se děje?“
„Chce s vámi mluvit poručík Torvalds, a čeká vás zde, v CIC. Říká, že jde o velmi nálehavé sdělení.“
„Dobrá, hned jsem tam.“
„Nějaký problém?“ zeptá se Crookes poněkud znepokojeně, a rychle vstává, zatímco Darn už odcházel.

Znal Torvaldse dobře, a rozhodně by ho neotravoval s nějakým rutinním problémem. Obyčejně všechno vyřizoval sám, a zároveň to není žádný vlezdoprdelka, to se cení.

Velící a informační centrum lodi je nyní poměrně tiché místo. Lidé, zde zodpovědní v různorodých funkcích, mohou jen hádat, proč dělá poručík Torvalds takový poprask.
Určitě by se jim ta zpráva nelíbila. Aspoň tohle si můžou vydedukovat z rozhořčených tváří svého vrchního velitele i XO, se kterými Torvalds mluví, jak si přál.
„Došlo k tomu náhodou, pane. Při evidenci všech civilistů, jsem si všiml velké podobnosti dvou mužů. Dal jsem je pro jistotu zadržet, a zjistil jsem, že jsou oba naprosto identičtí. Nejprve mě napadlo, jestli nejsou dvojčata, ale oba mají zcela jiné doklady s jiným rodištěm a datem narození.“
“Máte ještě jiné důkazy, že jde o Cylony? Víte co to znamená, jestli nás infiltrovali toasteři, k nerozeznání od lidí?“ zeptá se kontraadmirál Darn, mistrně kryjící ne znepokojení, ale rozzuřenou bouři.
„Mimo jiné byl zadržen ještě jeden identický člověk, pane. Technik na Perseovi byl přistižen u zbrojnice, při krádeži zbraní a výbušnin. Bylo mu v tom zabráněno příchodem střídajících mariňáků, určenými k jeho střežení, podle vašich posledních rozkazu.“
„Kladl tedy odpor?“
„Musel být zastřelen, pane. Zabil oba strážné, a chystal se nakradenými výbušninami odpálit.“
„Tak to bychom měli. Nové rozkazy jsou – zpřísnit střežení všech důležitých míst na vojenských plavidlech, především strojoven, zbrojnic a kritických sektorů, jakou jsou nádrže s vodou, komunikace. Nesmíme si dovolit jedinou chybu. Smíte odejít, poručíku, děkujeme vám. Prozatím musí být tato informace uchovaná v tajnosti.“
„Rozumím, pane.“
„Kolik lidí o tom ví?“
„Svou hypotézu jsem sdělil jen vám. Perseus vám jistě zanedlouho sdělí podrobnosti toho incidentu.“
„Dobrá, prozatím se pokuste provést další šetření v této věci. Dám vám na to dostatek lidí.“
„Děkuji, pane.“

Ženský Cylon, označený jako 3, tedy třetí série, nejeví jedinou známku strachu, a to ani když si naproti němu ve výslechové místnosti sedne sám vrchní velitel koloniální flotily. Toho, co z ní zbylo, a je momentálně tady.
Táhlý nelidský křik ze vzdálené místností.
„To musíte omluvit madam toasterová, vůbec jsme nevzali v úvahu, že by stroji mohl uškodit drobný dotaz podpořený kleštěmi a průstřelem kolen.“ oznámí medově sladkým hlasem
„Jen do toho. Předpokládam, že vaši muži ví, jak na to.“ ušklíbne se Cylonka
„Přece nejsme žádní barbaři. A tito vojáci mají více než dostatek sebeúcty, aby se protivilo se vás dotýkat i přes rukavice a dlouhou tyč. Určitě víte co chci.“
„To tuším, ano.“ pokračuje Cylonka klidně
„S vaším dovolením to tedy zrekapituluji.“ další výkřik a pak ticho „Chytili vás, když jste se při přísnější evidenci pokoušela uniknout, a bez varování jste postřelila několik lidí. Dva smrtelně.“

Zasraný, odporný stroj. Tahle věc bude prosit o slitování.

„Podržte jí levou ruku.“ řekne klidně. Číslo 3 se zmítá, jen co zahlédne krátký meč s tenkou čepelí.
Sekne, a na stole zůstane ležet useknutá levá ruka až k loktu. Cylonka je v šoku. Doktor, dosud čekající venku, jí zaškrtí ránu, ošetří a zase odejde.
Mariňáci jí ocelovými stisky znovu vrátí do židle.
„Nevadí, ledy se nám zdá se prolomily, můžeme pokračovat – kolik je vašich verzí, co se tváří jako my?“
„My?“
„My – lidé.“
„Ale ty nejsi člověk Darne. Jsi ještě horší než to, ani to sám ještě nevíš.“
Kontraadmirál si netrpělivě povzdechne, a dvěma rychlými seky přichází vyslýchaná o uši. Křičí bolestí, ale mariňáci se ani nehnou, a ani jí to nedovolí.
„Váš sluch zřejmě potřeboval zaostřit, když jste zřejmě neslyšela mou otázku.“
Dlouhý, mlčící, ztrápený pohled naproti něj.
„Dobře, dáme si vodní svět na osvěžení vaší paměti, drahá.“ Přitáhnutý kbelík plný ledové vody mluvil za sebe. Desetkrát ji nechali na pokraji utonutí. Museli jít trochu stranou, jejich velící trval na tom, že si nechce špinit uniformu. Dovlekli jí zpět, jako zničené a necitlivé torzo, s krví podlitýma očima.
Stále ani slovo. Kontraadmirál se k ní nakloní, a zopakuje svou otázku.
„Bolest je učitel života. Bolestí se učím.“
„Jak si přeješ.“ zašeptá jí, stále medově „Vojáci, teď přijde na řadu depilace nohou.“ byl docela problém si vybrat mezi vojáky tyhle čtyři řízky. Ty inteligentnějšíí by ji bezpochyby zabili, jen by uslyšeli cylonské kecy.

Jak se zdá, jejich velící jim řekl co a jak. Ještě doktor, ať se v té mašině neporouchají kolečka.
Nástroje, určené ke škrábání ovoce a zeleniny, posloužily dokonale. Neortodoxní, ale nápaditý způsob. Jen kdyby ta toasterská děvka zavřela na chvíli hubu, nebo aspoň trochu ztlumila repro, myslel si jeden z vojáků, zatímco on i ostatní jí z noh a rukou seškrabovali i s kůží tu její parodii na lidské chlupy. Užij si to, toastere.

Nechali jí svíjet se na zemi dobrou čtvrthodinku. Rozedřeli jí kůži do masa, ale žádná poškozená žíla, na to si dali pozor. Darn si zatím zapálil, a pozoroval to jako televizní grotesku. Tyhle hloupé předsevzetí se nedají vydržet – došlo to právě i jemu.
Lékař jí píchne lék proti bolesti, a obváže všechny rány. Třesou se mu ruce. Dám pak tomu chlapíkovi trochu času dát se do kupy. Musí to být pro něj těžké. Ne každý hned pochopí, že je to jen špatná imitace živé bytosti.
Naposledy zopakuje svou otázku, a tentokrát z ní slabě vyjde odpověď. Dvanáct.
„Jsem rád, že jsme našli společnou řeč.“ řekne, vezme si svůj zapouzdřený meč, a neopomene říct -
„Ruším svůj rozkaz ohledně vystřelení z airlocku. Dělejte si s ní co chcete, mládenci. A nenadělejte tu zbytečný nepořádek. Už teď nás obtěžují šrotem, nechci mít na lodi svinčík.“
Dle úderů nepochybně se před koncem svého provozu doví, jak je cítit bolest nárazů armádních bot.

Kontraadmirál vejde do druhé výslechové místnosti, a krátce si pohovoří s vyslýchajícím seržantem. Jen říká, že tenhle zjevně neví nic, kromě toho, že měl za úkol se pokusit o sabotáž FTL motorů.
Poblahopřeje mu k dobře vykonané práci, a že už smí odejít. Seržant zasalutuje a jde pryč.
Darn položí zakrvácený meč s pouzdrem na stůl, a sedne si
„Zcela náhodou jsme narazili na vaše dva stejné soukmenovce.Tomu se říká smůla, nemám pravdu?“ řekne, a pomalu vytáhne krátký meč z pouzdra
Zajatec neodpoví. Pochopitelně.
„Válka skončí, až zemře i poslední z vás.“
„Mluvíte skutečně za všechny své lidi, Darne?“
„O to neměj obavu, robote.“ řekne Darn, a vytáhne meč z pouzdra.
„Nemáte nic, než nenávist.“
„Pak máme vše, potřebujeme.“ řekl kontraadmirál, a probodne Cylona čtvrté série skrze oko.

Meč nechá vězet v jeho hlavě. Někoho pak pošle, teď nemá čas na čištění čepele.