Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 15.

27. 10. 2009

Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.3

Kód:
Intro - http://www.youtube.com/watch?v=qHmuJhQu67s



"Nejméně se bojí smrti ti, jejichž život má největší cenu. "
- Immanuel Kant


Z Aspoliské hlavní věže zní neartikulovaný křik, prostoupený ranami. Sotvakdo to však může slyšet. Zdi jsou velmi tlusté, výška nezanedbatelná. V malé místnosti antického původu jsou přítomny jen tři osoby – dva lidé a jejich zajatec. Agent Merrick sedí opodál, oblek perfektně padnoucí, a čistý bez té byť sebemenší poskvrnky, zapisujíc si výsledky do laptopu. Čas od času vzhlédne k ostatním obyvatelům oné místnůstky, chvíli na po zemi se válícího Wraitha, chvíli na svého podřízeného.
Jeho kolega je naproti tomu celý potřísněný wraithskou krví, a s elánem jemu vlastním, pokračuje v práci.
„Neměj obavy, zabít tě nehodlám.“ říká vyslýchající chladně, právě když znovu zarazí kovovou špičku boty do Wraithových žeber. Po zemi se válí prázdné stříkačky se zbytky nažloutlé tekutiny.
Proklíná sám sebe, že s tím souhlasil. Dle IOA je na tento způsob výslechu nejlépe kvalifikovaný, ale jestli se brzy ta zrůda nezlomí, už nemíní pokračovat.
Kriticky si prohlédl zkroucenou a zohavenou figurku před sebou. Už předtím si s ním pár lidí pohrálo, ale zjevně se jeho mozek odmítá podřídit stejně jako ostatním jeho kolegům, kteří už naplnili plastikové pytle.
V případě lidí se vyplatí sahat k poněkud staromódním způsobům, například si šikovně vypomoct několika kopanci do břicha. Jediným problémem ovšem vždy je, aby vyslýchaný žil dost dlouho.
Wraith se na něj stále dívá vzdorovitě, a jeho přerývaný, chrčivý dech zaplňuje už tak hustý vzduch v místnosti.
„Sheppard.“ řekne nečekaně a velice tiše zajatec, zatímco upře pohled na své trýznitele
„Máš na mysli plukovníka Shepparda? Mění to na naší situaci něco ?“ neubrání se důstojník posměšnému tónu
„Přeji si mluvit se Sheppardem, a s nikým jiným.“
„Nevidím sebemenší důvod, proč bych ti vyhověl, Wraithe.“ odpoví Merrick chladně, nezvedaje oči od laptopu
„Vím, co ode mě chcete, ale pokud si opravdu přejete to nejlepší pro své lidi, uděláte oč žádam.“ říká Wraith co nejhlasitěji může, přestože je hzroucený na podlaze, a z úst i z mnoha ran na těle mu vytékají spousty krve
Merrick konečně uzná za vhodné mu věnovat pozornost, zvedne se ze židle, a jde až k mučenému. Do zrcadlového lesku vyleštěné boty šlapou do krvavých skvrn, jeho podřízený o metr ustupuje.
Agent uvažuje o možnostech. Podobnou léčbu podstoupilo už mnoho Wraithů, i těch příchozích, a naprostá většina neřekla ani zbla o něčem, co by zavánělo důležitostí.
Špičkou boty otočí mučeného obličejem nahoru. Jeho podřízený chce něco říct, ale Merrick jej gestem ruky zarazí
„V pořádku. (odmlka) V tom ti jsem ochoten vyhovět. (otočí se k podřízenému) Zatím si dejte pauzu, McKinleyi.“
„Děkuji, pane.“ řekne s úsměvem, a pohlédne na zohavený objekt blízko sebe „Pane, doporučuji ošetření, jinak nemohu ručit přežití ani na 12 hodin.“ dodá klidně
„Nemějte obavy, McKinleyi. Tak dlouho to ani nebude třeba, myslím.“

John Sheppard jde aspoliskou chodbou, vedle něj agent Merrick, a před nimi i za nimi několik vojáků.
„Jsou ti hlídací psi skutečně nutní?“ řekne John vztekle, když se znovu podívá do obličejí jejich strážců, kteří mají dle jeho mínění držky vytesané jak z kamene, a vlastní mámu by přejeli džípem, kdyby jim to rozkázali.
„Překvapuje mě vaše rozčarování, plukovníku. (zastaví se u dvěří výslechové místnosti) Sám byste si měl více dávat pozor na své přátele. Zvláště na ty méně lidské. Původem i svou podstatou.“ řekne Merrick Johnovi do očí
„Aha!“ řekne John a ve tváří se mu zračí naoko úplně idiotská tvář „Že mě to hned nenapadlo! Býval byste měl jednodušší, kdyby jste se prostě a jednoduše optal, jestli mám mezi Wraithy kámoše.“
„Nezlehčujte to, plukovníku. Nepříjemností se zde událo až dost.“
„Nějak jsem si ničeho nevšiml. Možná je vyrábí někdo jiný než já.“ řekne John vyzývavě, otáčí se k agentovi a jeho poskokům zády a otvírá dveře. „Právě si jdu pokecat s nějakým, jak říkáte, známým, takže mě omluvte.“
Dveře se za plukovníkem ani nestačí zavřít, když k němu Wraith, zhroucený na židli, začne mluvit.
„Přece jen jsi přišel, Shepparde.“
„Známe se? (pauza) Ano, jsem tu, tak co mi hodláš říct?“
„Chováme k tobě úctu, jako k mocnému nepříteli, Shepparde. I díky tobě jsme spojili síly, a zničili Replikátory.“
„To už je příliš dávno. S ohledem na nynější dobu.“ odpoví John bez špetky zaujetí
„Mluvím s tebou Shepparde, protože jsi jeden. Mezi námi. Mou a tvou rasou.“ řekne Wraith tiše
„Nerozumím ti.“ řekne John stále podivně bez výrazu
„Patřím k těm, které Antikové i vy nazýváte Pretoriáni. (odmlka) Nemáme v úmyslu vás zničit, ani nechceme prolít příliš mnoho lidské krve.“
„Samozřejmě. Už takhle máte málo možností krmení, proč je ještě bez užitku ztenčovat, že?“ řekne John teď už nebezpečným tónem, přetékající průzračnou nenávistí.
„Jsou nám dávno známy tvé pocity. Tvé unikání smrti je rovněž..obdivuhodné. Na člověka.“ říká Wraith.
Nelichotí. Konstatuje…podivné.
„Jo, to už jsem párkrát slyšel. Sice v jiných obměnách – ale podstata stejná. Pořád mi uniká, proč to říkáš mě.“
Dopoví John, a s obvyklým gustem si zapálí obrovský doutník.
„Dřív, než zemřu ti zjevím pravdu, Shepparde. Tobě i tvým lidem. (pauza) Pretoriáni tvořili elitní Antické jednotky, které byly nasazovány do lidských povstání proti Antikům. Věrně svým stvořitelům sloužili, ale pak je Antikové chtěli zradit, i po tom, co museli na jejich rozkaz proměnit lidské světy v pole poseté mrtvými těly.“
„Míříš snad někde tam, že jste nám lidem tehdy udělali službu, a kvůli tomu vám máme jít z cesty?“
řekne John, v očích se mu poznovu nebezpečně blýská
„Ne z cesty. Jen jste v omylu. Celá vaše přítomnost už od začátku, Shepparde, je upnutá na Atlantis.“
„Ano?“ řekne John naoko klidně, pravou rukou však vyndává doutník z pusy, a zvedá se z místa
„Nepatříte zde. Nic vám tu nenáleží. Atlantis není vaše! Patří nástupcům Antiků! My jsme jimi, protože jsme Antiky překonali, snad by Antikové byli více spokojeni s vámi…ale tak se nestane.“ dopoví Wraith
John vypadá, že přemýšlí. Přijde až k Wraithovi, a doutníkem v ruce mu vypálí jedno oko. Bolestivý skřek.
„Možná máš pravdu. Ale až se tak stane, budeme oba mrtví. Ty jen o něco dřív.“ řekne John s odporem v očích

„Berete mi práci, plukovníku?“ řekne s úšklebkem McKinley, zatímco v pozadí strká dvojice vojáků Wraitha do plastikového pytle. Zjevně to nedělají s přílišným nadšením pro věc.
„McKinleyi, zavřete klapačku.“ procedí John skrz zuby, zatímco se k nim blíží Merrick
„Co měl na srdci?“ řekne Merrick, připomínající v pološeru a s kufříkem G-Mana
„Nevím co tam má kromě kulky teď. Pokud se nějakému jeho orgánu dá říkat srdce.“ zazubí se McKinley
„Zavřete hubu, dokud nebudete tázán, McKinleyi. Co vám ten Wraith napovídal?“
„Že své dny dožijeme v troskách Atlantis a Aspolis, a že se budeme smažit pod péčí jeho druhu. Takovou předpověď by dneska ostatně zmáknul každý blbec.“ odpoví John bez zájmu, což stvrdí tím, že si silně lokne ze stříbrné placatky a spokojeně si olízne rty.
Merrick spěšně odejde, což John sleduje tím nejjízlivějším pohledem, který si zvládl na tváři vyobrazit.
Až teď si John všímá, že má McKinley čistý oblek, a přátelsky mu nabízí cigaretu.
„Díky. Měl jsem dojem, že v IOA nesouhlasí s dodávkami hřebíčků do rakve.“ konstatuje spokojeně
„Nejsem tu dlouho, ale ledasco se dá zařídit, což vidím, když jste si zapálil pravý cubanos.“
„No comment.“ odpoví posměšně John
„Buďte rád, že nejste na Zemi. Už dost nepříjemně to tam vře. (pauza) Přirozeně všechno tajné.“
„Přirozeně.“ potvrzuje John ironickým tónem hlasu „Posily nějaké máme čekat, nebo jste nás odepsali, nebo je to všechno tajné?“ doplní John. McKinley se uchechtne.
„Pár lodí sem určitě míří, mezi nimi i Slavia s admirálem na palubě.“ odpoví McKinley povzbudivě

John, dnešními událostmi trochu vyvedený z formy, prochází jednou věží, která funguje jako komunikační centrum. Geniiský důstojník, jehož rysy na Johna působily absolutně nezapamatovatelným dojmem., mu pohybem hodným zkušeného kapsáře do ruky vtiskl záznamový krystal.
Plukovník se zastaví a otočí, ale vidí už jen vzdálená záda v šedohnědé uniformě, mizící v záhybu chodby.
Míří k nemnoha zprovozněným výtahům, a sjíždí do prostředního patra. Jde rychle, až běží, a zapadne do jedné z provizorních pracovišť.
„Rodney?“ zeptá se John pevným hlasem
„Nech mě hádat – nikým nerušený dialog, a zabezpečenou linku?“ řekne Rodney, který se vynořil z pod pracovního stolu, jako rak z ulity.
„Stačil by nezajištěný počítač, kde bych mohl něco přehrát. Pod tvým odborným dohledem ovšem.“ zazubí se John, a ukáže na záznamový krystal
„Jasně, jen mi to dej.“ řekne Rodney, v jehož pohledu se mísí údiv i zvědavost
Na obrazovce se ukáže obličej ponořený téměř do úplné tmy, s černým okem a předčasně zestárlou tváří
„Předpokládám, že ten, kdo se na tenhle záznam dívá, jsi ty Johne. Pokud ne, stejně je to jedno, tahle zpráva spěchá, a tak nebo tak byste na to přišli sami, i když o trochu později. (pauza) Plán tak úplně nevyšel. Dosáhli jsme jen toho, že Wraithové své síly rozdělili. Část z nich určitě drží kurs na Atlantis, flotila mířící na Aspolis provede úder i na uprchlický svět. Dokážu si docela představit, že už jste Atlantis i Aspolis proměnili v hnízda odporu, tak se držte krucinál! (odmlka, povzdech) Legie a Order se o uprchlický svět postará, vy si dejte pozor hlavně na ty kočovné zmetky, se kterými míníte bránit Aspolis. Neměli byste jim věřit ani slovo. To jen taková malá rada na závěr. Ford konec.“
Oba přátelé se po sobě rozpačitě podívají. Sakra.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář